Moments (1D)

*6*

Zaskuhrám, když otevřu oči protože na mě svítí sluneční paprsky. Možná jsem to včera trochu přehnala. Ale tak pochopte to. Pootočím se a tím asi probudím Ann, která vedle mě taky zaskuhrá. 

,,Kolik je ?" zeptá se. Natáhnu se vedle sebe na stolek pro můj mobil, abych mohla zkontrolovat čas. 

,,Jedenáct." odpovím. 

,,Aghr, tak to jsme spaly asi šest hodin." hodí si přes obličej polštář. Já plná odhodlání se rozhodnu vstát,a bych mohla dojít pro prášky. Sice mám pocit, že mi hlava vybuchne, ale přes to se dokážu zvednout z postele a dojít do kuchyně. Anniny rodiče tady nejsou, asi už šli do práce a tak mě takhle nemusí vidět. Jelikož to tady opravdu dobře znám, samozřejmě vím kde mají prášky. A možná to je taky tím, že je mají na stejném místě jako my. Otevřu tedy jednu ze skříněk v kuchyni a stoupnu si na špičky, abych dosáhla na polici kde se prášky nacházejí. Vytáhnu platičko ze kterého vymáčknu dva prášky a uklidím to zase zpět. Do skleničky naleju vodu, spolku jeden prášek a poté to zapiju. Vezmu to obojí do rukou a odnesu to Ann do pokoje. Ona už zase usnula. Hm, tak jí ještě nechám a zatím si skočím do sprchy. Uvažuji v hlavě. Nakonec přejdu k Annině skříni s úmyslem si půjčit nějaké oblečení. Ano chovám se tady jako doma, ale věřte, že u nás je tohle naprosto normální, kolikrát si půjčujeme oblečení. A většinou právě když jsme po nějakém flámu, aby jsme nemusely chodit v oblečení, které smrdí od klubu. Půjčím si tedy černou minisukni a světlounce růžovou košili. S obojím v ruce tedy vlezu do koupelny,kde zalezu do sprchy. Po asi půl hodině co jsem vysprchovaná a už se cítím mnohem lépe,vylezu, otřu se a obleču. Jelikož tady u ní mám i vlastní kartáček, stejně jako ona u mě. Následně si vyfénuji a učesám vlasy a opět koupelnu opustím. 

,,A nekecej už jseš vzhůru ?" zasměju se,když mi pohled padne na postel, kde Ann už sedí a očividně má prášek v sobě.

,,Jo." přikývne a vypadá jako mrtvola. Ne, že já bych na tom před sprchou byla jinak. Ale naštěstí jsem kocovinu nikdy neprožívala až tak strašně. 

,,Jdi se vysprchovat, bude ti pak líp. A já zatím udělám snídani at se něco sníme ne?" navrhnu. 

,,Tak jo" přikývne a v rámci možností se vyhrabe z postele a skoro doplazí do koupelny. Já se mezitím vydám opět do kuchyně a začnu hledat co tady mají. Chtělo by to jenom něco lehkýho, protože myslím, že jak já tak ona do sebe nedostaneme nic jinýho. Namažu nám tedy každý pouze rohlík s máslem a udělám kafe. Když spořádáme snídanooběd, jak by se to v tuto hodinu dalo nazývat. Jdeme se upravit, protože už za dvě hodiny musíme jet na to podepsání smlouvy. Na obličej tedy nanesu make-up, řasenku, linky a rudou rtěnku. Když už jsme nalíčené, ještě si povídáme. Ann totiž dnes večer odjíždí s rodiči za babičkou a bude tam až do pátku. Unudím se tady k smrti. Ne snad ne. Když už je tady na čase, opustíme byt a rozejdeme se na zastávku. 

Vejdeme do velké budovy, kde máme domluvenou schůzku a všimnu si kluků, kteří tady na nás čekají. Tedy doufám, že na nás. Lehce na ně mávnu, aby si nás všimli a zdá se, že se to povedlo jelikož se rozejdou k nám. Navzájem se pozdravíme a vyměníme si obětí. Panebože na tohle si asi nikdy nezvyknu. 

,,Ještě počkáme na zbylé tři holky a potom půjdeme do kanceláře." vysvětlí nám Liam a my přikývneme. 

,,Jo, abych nezapomněli. Napadlo nás, že zítra uděláme grilovačku, tak jestli nechcete přijít." zeptá se s úsměvem Niall. jeho úsměv je sakra tak dokonalý a nakažlivý.

,,Já bych moc ráda kluci, ale jsem až do pátku pryč." omluvně se pousměje Ann a oni přikývnou. 

,,A ty ?" koukne na mě stále s úsměvem a ty své nádherné oceánové oči zabodne do mých zelenek.

,,Já příjdu moc ráda." oplatím mu úsměv. To už si, ale všimnu tří nově příchozích holek, které s námi taky budou v klipu. Všichni se seznámíme, všechny vypadají sympaticky. Irma je hnědooká blondýnka, Emma taky hnědooká blondýnka, ovšem má delší vlasy a nakonec Luise hnědé oči a černé kudrnaté vlasy. Ještě, že mám tak dobrého pamatováka na jména. Vyjedeme tedy výtahem do sedmého patra, myslím a zamíříme do jedné z kanceláří, kde se seznámíme i s několika členy jejich pracovního týmu, kteří před nás položí smlouvy s tím, že je máme pročíst. Prakticky se tam pořád píše o tom, že nesmíme veřejně mluvit o určitých věcech, což se dalo předpokládat. A pak tam je taky plat, který je tak třikrát větší než jsem čekala. Když to tedy všichni podepíšeme ještě dostaneme bližší informace o tom jak to ted bude poslední dny probíhat a také si nás kostymérky naměří, aby mohly vytvořit oblečení. 

A tak přišel videoklip k písničce, kterou kluci prý chtějí právě videoklipem obživit. Videoklip, který vše změní. Videoklip k písničce Moments....

Taak ? Prosím o voltes a komentíky Niki <3 

Jinak jsem se chtěla ještě jednou omluvit, ale dnes tady je díl. Ovšem opravdu nevím jestli ted zvládnu vydávat deně, jelikož jsem si i dnes musela půjčit notebook rodičů, protože počítač mi stále nejde a já nevím jeslti si ho budu moci půjčovat vždy, ale udělám všechno pro to, aby to vyšlo :))

Q: Tak jak se vám zatím příběh líbí? A co myslíte, že by se mohlo stát ? 

A: Já jsem zatím s příběhem docela spokojená a už se těším až........no uvidíte :))