Zraněn na duši ✔(Drarry Czech) - DOKONČENO

2. kapitola

Draco pomalu roztřesenou chůzí vešel do koupelny. Nohy měl jak z rosolu, a malém musel požádat Pottera o pomoc, ale s vypětím vůle se mu podařilo těch několik metrů překonat samotnému. Byl na sebe náležitě pyšný, protože po tom, co mu včera udělali, byl rád, že vůbec žije.

Rozhlédl se po místnosti. Byla moderně zařízená ve světlých barvách. Do vany by se pohodlně vešli minimálně čtyři lidi a sprchový kout nebyl o moc menší. Nad dvojitým umývadlem viselo zavírací zrcadlo, za kterým, jak předpokládal, byly uloženy věci na holení a podobné kosmetické záležitosti.
Hned vedle dveří viselo zrcadlo vysoké přes dva metry a jen o něco méně široké. Malfoy se před něj postavil, stáhl ten poslední kousek oblečení, který vydržel útok a začal si prohlížet, co s ním provedli. Opatrně se konečky prstů dotýkal modřin a podlitin a skučel při doteku s těmi obzvlášt bolestivými.

V hlavě mu začaly běhat útržky z předešlé noci a on je násilím zahnal. Teď na ně myslet nemohl, potřeboval se dát trochu do kupy. Z přemýšlení ho vyrušilo zaklepání na dveře. Zvuk se ozval z ničeho nic a podráždil jeho pocuchané nervy, až tiše vyjekl. Okamžitě se uklidnil.

„Ano?" zeptal se a začal se sklánět pro odhozené prádlo.

„Vylovil jsem ti něco na sebe. Nechám ti to tu za dveřmi. Není to bůh ví co, ale ať nemusíš běhat po mým domě jenom v ručníku." Draco slyšel na konci věty pobavení a mimoděk se pousmál. „Díky, Pottere," odpověděl vděčně.

„Budu pak dole. Dáme si snídani," říkal už vzdalující se hlas a Draco opatrně pootevřel dveře. Na zemi ležela kupička úhledně složeného prádla s kartáčkem na zuby a na ní...

„Moje hůlka!" Vzal ji do ruky téměř s nábožnou úctou a políbil ji. Ani nečekal, že by mu ji Potter vrátil tak brzy. Chápal, že ji schoval, když viděl na předloktí Znamení.

Položil hromádku na poličku vedle sprchového koutu. Přemýšlel nad koupelí, ale v tak velké vaně by se nejspíš utopil, kdyby únavou usnul. Sprcha bude bezpečnější.

Vešel pod vlažnou vodu a bolestně zakňučel, jak mu proud vody dráždil zranění. Nejradši by se na sprchu vykašlal, působila mu bolest vystřelující až do konečků prstů, ale potřeboval ji. Hmotně toužil po smazání pachu a dotyků útočníků. Nejasně si uvědomoval, že ho Harry asi umyl a dotýkal se ho také, ale na rozdíl od těch hyen mu neubližoval. Snažil se mu pomoci, oni ho chtěli zlomit a zničit.

Neměl jen fyzická zranění, včerejší útok ho poškodil především na duši. Ne všechny rány byly okem viditelné a on se rozklepal snahou nepustit slzy ven z jejich úkrytu.

Malfoyové přece nepláčou!

Sarkasticky v duchu poděkoval svému otci, díky kterému se nikdy nenaučil dávat najevo své emoce tak, jak by chtěl.

Malfoyové nemají radost, jen povinnost udržovat aristokratické jméno ve společnosti na prvotřídní úrovni.

Každý krok vedle se tvrdě trestal.

Povzdychl si a konečně sáhl po šamponu. Překvapilo ho, že Harry používal stejnou značku a uznale pokýval hlavou. Pečlivě si umyl vlasy a se syčením si mýdlem umyl zbytek těla. S bušícím srdcem se vypotácel ze sprchy, a málem se rozesmál, když se hůlkou osušil a vytáhl z čistého oblečení tričko s nebelvírským lvem. Celkem mu padlo, dlouhé kalhoty mu byly širší v pase a tahal je po zemi, ale mávl nad tím rukou. Aspoň něco.

Posledním pohledem do zrcadla ještě zkontroloval svou děsivě zbarvenou tvář, prsty poskládal vlasy do přijatelného účesu a konečně vylezl z koupelny. Po tmavém schodišti sešel dolů, za zvuky, jež vydávalo jistě řinčení nádobí.