Zraněn na duši ✔(Drarry Czech) - DOKONČENO

23. kapitola

Dotek jemnější, než zatřepotání motýlích křídel, způsobil Dracovi husí kůži na zádech. Tak slabý, přesto výmluvný. A tak krátký. Skousl si spodní ret a odhodlával se překonat milimetry, jež ho dělily od Harryho úst. Cítil na svých rtech jeho horký dech, jak čekal na odpověď. Ten letmý polibek byl otázkou, zda může pokračovat, zároveň se zdál příslibem a potvrzením předešlých slov.

Tak mě nech tě opravit.

Neodvažoval se mu pohlédnout do očí, zbaběle je nechal zavřené a jen mělce dýchal, bezúspěšně se snaže uklidnit rozbouřené srdce. Prahnul po tom, co mu Harry sliboval, po jeho laskavých slovech, něžných dotecích, ochranných objetích. Jeho tělo však nespolupracovalo, jak by mělo. Odmítalo udělat ten krok, zkrátit vzdálenost, opětovat polibek.

Tak mě nech tě opravit.

Slova rezonovala v jeho hlavě, opakovala se stále dokola a zvyšovala tep. Horký dech na tváři a ruka vpletená do zacuchaných vlasů ještě umocňovaly jeho touhu. Byl neuvěřitelně tvrdý, stejně, jako cítil Harryho vzrušení pod svým klínem. Dech se mu zrychlil a už to nezvládal udýchat nosem, pootevřel ústa. Neviděl, avšak cítil, jak si Harry nervózně navlhčil suché rty a letmo se dotkl špičkou jazyka Dracova rtu. Ani netušil, že je tak blízko. Jeden nepatrný dotek vlhkého jazyka v něm vyvolal mučivé zasténání.

Tak mě nech tě opravit.

Otevřel oči, okamžitě byl polapen do smaragdového pohledu a žaludek mu udělal kotrmelec. Věřil mu. Věřil mu každé pronesené slovo. Nenáviděl se za to, že pochyboval. Očima, touhou tmavýma jako letní bouřka, se vpíjel do té uklidňující zeleně a pomalu, jako kdyby nevěřil svým rukám, mu sundal z očí brýle a držel je v ruce, než je bude moci položit. Nehodlal prodloužit vzdálenost mezi nimi.

Počkal, až Harry zamrká a zvykne si na nepříliš ostrý pohled bez zvětšovacích skel. Konečky prstů přejel po hraně nosu, kde byly otlačeny do kůže. Byl bez brýlí tak jiný. Méně přísný. Krásnější. Dokonalejší.

„Tak mě nech tě opravit.“

Uslyšel zašeptání tak tiché, že měl chvíli pocit, že ta lahodná slova slyší opět jen ve své hlavě. Když si uvědomil, že je Harry zopakoval, proběhl jeho tělem elektrický výboj, jenž ho konečně donutil pohnout se. Prohnul se v zádech, položil mu volnou ruku na tvář a s hlasitým zakňučením osvobodil ret ze zajetí svých zubů, zkrátil vzdálenost a spojil jejich rty.

V tu chvíli, kdy se začal otírat o Harryho ústa, z něj všechna úzkost opadla a on se mu konečně poddal. Ochutnával jeho rty, jako kdyby ho líbal poprvé. Užíval si jejich měkkost a přesnost, byla dokonale stvořena pro něj. Věděl, že už nikdy nechce líbat nikoho jiného. V jejich polibku cítil naprosté souznění, jež v zákoutí jeho poraněné duše hledalo praskliny a snažilo se je zacelit. Mírné zatahání za spodní ret ho žádalo o vstup a on se mu s mělkým nádechem podvolil. Ucítil jazyk, zkoumající jeho ústa a mírně se do polibku pousmál, než se mu svým jazykem vydal naproti. S přivřenýma očima vyhledal svým jazykem ten druhý a jeho ústa polilo horko z Harryho stenu. Docházel mu dech, avšak nechtěl se rozpojit. Přál si, aby polibek trval věčně.

Položil druhou ruku, stále drže v prstech brýle, na zátylek druhého a jemně ho nehty hladil po místě, kde začínaly růst jeho nepoddajné vlasy. A pak polibek skončil a Draco se pocítil osaměle. Rychle se nadechl, aby znovu vyhledal druhé rty, avšak silné zatahání za vlasy mu zaklonilo hlavu. Náhlá hrubost ho donutila vyloudit další mučivý zvuk a polibky na hraně čelisti zalapání po dechu. Pocit náhlé osamělosti byl pryč a s konečnou platností ho nahradila touha, podněcovaná žhavými doteky a polibky.