Zraněn na duši ✔(Drarry Czech) - DOKONČENO

42. kapitola

„Lucius Malfoy, slyšel jste to?"

„Pro Merlina, je to vůbec možné?"

„Chudák Draco, mít takového otce..."

„Já tomu zmetkovi nikdy nevěřil!"

„Jak je to možné?"

„A to ho většina chtěla pustit na svobodu?"

Sálem se nesl vzrušený šepot, rozléhající se po celé síni s mnohonásobnou ozvěnou. Nabíral na intenzitě a Percy musel několikrát zjednat klid svým kladívkem, načež vyhlásil deset minut pauzu. Nott seděl na místě s bezvýrazným pohledem a čekal, jak se bude situace vyvíjet. Čelo měl mokré od potu, ačkoliv bylo v sálu poměrně chladno. Harry ho pozoroval se zamyšleným výrazem a poté přistoupil k Percymu.

„Percy, pokud by to nevadilo, přenechal bych další otázky panu Macmillanovi," navrhl tichým hlasem. „Řekl bych, že už má poměrně slušnou představu o tom, co se stalo a jak dále vést výslech. Pokud bys nic nenamítal, byl bych taky rád, kdyby se i zbytek případu projednával bez nahlížení veřejnosti." Nakrčil čelo. „A protože se jedná o Dracova otce, chtěl bych mu nabídnout možnost jeho přítomnosti a případně mu vyjádřit svou podporu." Protože bylo líčení momentálně přerušeno, dovolil si na Ronova bratra mluvit jako na svého dlouholetého přítele.

„Nemám s tím problém," odpověděl a promnul si kořen nosu. „Myslíš ale, že je dobrý nápad sem Draca brát? Sám nemůžu uvěřit, čeho všeho byl Lucius schopný. Vlastního syna..."

„Chci mu to nabídnout, nutit ho nebudu. Nemám strach, že by po tomhle, co tu zaznělo, dokázal Lucius říct cokoliv, co by mu zachránilo zadek. Nemusím tu bejt." Povzdechl si. „Bude to pro Draca strašnej šok."

„To zvládneš." Mrknul na něj a usmál se.

„Doufám..." odpověděl sklíčeně. „Jdu za ním. Dej mi chvilku."

„Jak to zvládáš?" zeptal se tiše. Našel Draca s ženami za rohem v tmavé chodbě vedoucí do soudní síně. Přisedl si k němu na jednu z laviček a s překvapením zaznamenal, že už mají všichni svoji podobu. Ginny si s Hermionou vyměnily ustaraný pohled a pak si taktně přesedly na vedlejší lavičku, a ponechaly jim alespoň zdánlivý dojem soukromí. Předpokládaly, že jim sdělí podrobnosti později

„Blbě," přiznal Draco bez váhání. Nahmatal jeho ruku a propletl s ní prsty. Cítil se velmi zranitelně a potřeboval hmotné ujištění, že je Harry skutečně s ním. Nezáleželo mu na tom, jestli je někdo uvidí, Nott byl chycen, už nebyl důvod jejich vztah ukrývat. „Na co jsi přišel? Už je konec?"

„Ne." Zavrtěl hlavou a pohlédl na jejich propletené prsty. Přikryl je druhou rukou a vyhledal svým pohledem jeho oči. „Sotva se začalo. Máme chvilku pauzu, jedno Nottovo prohlášení poněkud zavířilo davem." Vrhl na něj opatrný pohled. „Draco... Byl bych rád, kdybys šel na zbytek líčení se mnou dovnitř." Ponechal jeho otázku bez odpovědi a žaludek měl sevřený v ledové pěsti obra.

„Proč?" Nechápavě potřásl hlavou. „Na co bych tam měl bejt?"

„Myslím si, že bys některý věci měl... slyšet sám." Nenáviděl se za to, že mu způsobí další bolest. Ale nedokázal by mu to sám říci. Neunesl by, být poslem špatných zpráv. Navíc cítil, že by vyslechnutí uplynulých událostí mohlo Dracovi pomoci uzavřít jednu kapitolu života. „Nebude se ti to líbit," pokračoval do jeho zamračeného pohledu, „ale budu tam s tebou. Já s výslechem skončil, pokračovat zase bude Macmillan."

„Je to hodně zlý?" Draco odvrátil pohled a zadíval na tmavou mramorovou stěnu, lesknoucí se v mihotavém světle pochodní.

„Dost." Přikývl a jemně sevřel jeho dlaň.