Zraněn na duši ✔(Drarry Czech) - DOKONČENO

26. kapitola

„Nezlobte se, že jsem vás vyrušila.“ Lenka se omluvně dotkla Harryho ramene. „Vím, že jsou Vánoce, ale Kingsley trval na Malfoyově přítomnosti. No a protože s tebou bydlí, no, tak rozhodl, abyste přišli oba.“

Podala každému z nich hrnek s kávou, udělala to automaticky, aniž by nad tím přemýšlela. Všichni bystrozorové byli téměř závislí na kofeinovém životabudiči, Harryho nevyjímaje, a i kdyby Malfoy chtěl něco jiného, dostal by maximálně vodu. Jiné nápoje zde neměli, nikdo je nevyžadoval a ani nepotřeboval. Draco si nestěžoval, kávu ráno ani nestihl dopít a tak spokojeně sevřel prsty okolo druhého pokusu vypít horký nápoj.

„Nic se neděje.“ Harry pokrčil rameny a v duchu se těšil, že si to večer vynahradí. Navíc ho opravdu zajímalo to jméno. Chtěl vědět, který hajzl za to všechno mohl, ačkoliv si připustil, že než ho roztrhne holýma rukama, bude mu muset poděkovat za vyklopení jeho nynějšího zdroje štěstí před svým domem.

„Proč chce Pastorek mě?“ zeptal se Draco s kamennou tváří, jíž před ostatními lidmi stále používal, ačkoliv mu její udržení způsobovalo menší těžkosti. Nedůvěra k ostatním ho však poháněla k nepolevování svého úsilí. Nehodlal nikomu, kromě Harryho, ukázat žádné nadbytečné emoce a ani Harrymu stále neukazoval všechny. Zatím to ještě nešlo.

„Hádám, že to se brzy dozvíš.“ S lehce znuděným trhnutím hlavy poukázala na příchod vedoucího bystrozora, kráčejícího vedle jejího manžela rozevlátým krokem, v němž byla poznat netrpělivost, odrážející se v příliš hlasitých dopadech jeho těžkých bot na ošlapanou dlažbu.

„Jste tady, dobře.“ Kývl na pozdrav, ale jinak se neobtěžoval zaobírat formalitami. Do služby měl nastoupit až večer a vůbec se mu nelíbilo, že musí být v práci už teď dopoledne, místo aby si užíval vánočního klidu se svou rodinou. „Pane Malfoyi, pojďte, prosím, za mnou.“ Pokynul mu a na chvilku se před nimi zastavil, jen dokud se Draco nezvedl z nepohodlné židle u jednoho ze stolů. „Vy ne, Pottere,“ zarazil ho, když se automaticky začal zvedat s ním. „S vámi si promluvím později,“ dodal příkrým hlasem, který Harryho spolehlivě posadil zpět do židle.

Netušil, co jeho nadřízeného rozčílilo, avšak poznal ten tón, kterým naznačoval vyžadování absolutní poslušnosti. Neuchyloval se k němu příliš často, ale postupně se všichni zaměstnanci na ústředí bystrozorů naučili mu v takových případech neodporovat a bez námitek splnit jeho příkazy, které se v drtivé většině ukázaly jako velmi důležité a nezbytné.

„Longbottomovi vám zatím vysvětlí situaci,“ doplnil a Neville s Harrym současně přikývli. „Pojďme.“ Ještě jednou pokynul Dracovi, který se s obavami, jež by nikdy nepustil za svou masku, vydal do jeho kanceláře.

„Poslouchám.“ Harry s tázavým pohledem těkal mezi nimi a čekal, až se alespoň jeden z nich rozhovoří.

„No –“ Neville se poškrábal na tváři. „Ten obraz, co jste našli, nám hodně pomohl. Ukázalo se, že byl namalován ještě jeden a že je v Británii." Upřel na něj své hnědé oči, starostmi ověnčené drobnými vráskami. „Neuhodneš kde.“ Protočil oči a pak se zasmál.

„V Azkabanu?“ střelil od boku první místo, které mu přišlo na mysl.

„Ne, to ne.“ Naznačil úlevné gesto. „V Bradavicích. Přímo v ředitelně. McGonagallová byla pěkně překvapená, když jsem se tam zjevil. Ollivander slíbil, že nikomu nic nepoví, bohužel obraz v Čechách se nedal sundat, někdo ho přidělal kouzlem trvalého přilnutí.“ Unaveně pohlédl na svou manželku, pobízeje ji k pokračování a zvedl se, aby si udělal svou nutně potřebnou kávu.