Zraněn na duši ✔(Drarry Czech) - DOKONČENO

34. kapitola

Při zvuku otevíraných dveří se rozklepal a stáhl se ještě víc do studeného rohu cely. Přál si splynout s jeho šedou barvou a stát se neviditelným, avšak už dopředu věděl, že je to jen zbožné přání, jež se mu nemůže splnit. V trojúhelníku světla dopavnuvšího na betonovou podlahu se zjevila temná silueta postavy.

Příchozí stál skryt ve stínu bez hnutí dlouhou chvíli, po kterou Draca sledoval a vychutnával si jeho strach. Ještě za ním nebyl ve své podobě, chodil ho trápit pod jinou vizáží, avšak na dnešní noc plánoval něco extra a chtěl si to náležitě užít. Nevěděl, jak ještě dlouho si budou moci s blonďákem hrát, než jim ho pán sebere, a nechtěl promarnit svou příležitost. Zároveň se nemohl dočkat jeho reakce, až uvidí, kdo mu to bude dělat. Vzrušeně si olízl suché rty a promluvil.

„Zůstaň sedět, ani se nehni, jinak toho budeš litovat,“ ostře vyštěkl a vešel dovnitř, nesa v jedné ruce porcelánovou misku a druhou rukou na něj ostražitě mířil svou hůlkou, přičemž dveře za sebou zavřel nohou.
Draco neodpověděl a jen si pevněji objal kolena a schoval všechny emoce za chladnou masku. Co na to tom, že mu dlouho nevydrží, neměl v plánu dát svůj strach najevo hned. V duchu si připomínal, že tentokrát na Harryho nesmí zapomenout.

„Ale, ale, naše princátko má pořád na ksichtě svůj nadřazenej a arogantní pohled?“ Posměšně se ušklíbl. Jednoduchým pohybem vyčaroval pohodlné křeslo. Misku položil na zem a rozvalil se na křesle s nohou přehozenou přes opěradlo. Světlo z louče dopadlo na jeho tvář při kouzlení tišících a zamykacích zaklínadel. Nechtěl být rušen. Dnes ne.

Draco proti své vůli zalapal po dechu, když ho poznal. Dokud se nepřesvědčil na vlastní oči, nechtěl věřit, že by zrovna on… „Theodore?“ zaskočeně promluvil, aniž by nad tím přemýšlel. „Jsi to opravdu ty?“ Odmítal tomu uvěřit. Proč by to dělal? Bývali spolužáci a dalo by se říci, že mezi nimi panoval téměř přátelský vztah.

„Překvapenej?“ Vyklenul obočí. S pobaveným výrazem sledoval, jak se Draco nadechl k odpovědi, ale pak si to rozmyslel a zavrtěl hlavou a svůj údiv opět schoval za kamennou tvář.

„Copak, Draco, došly ti slova? Zdřevěněl ti jazyk?“ Nenuceně pohupoval nohou na opěradle a pohrával si s hůlkou v krátkých masitých prstech. „Pověz mi, jak se cítíš? Co tě vede k tomu, aby ses tvářil jak nadřazenej zmetek?“ Nečekal na odpověď a pokračoval v otázkách. „Nechtěl by ses vykoupat? Musíš bejt úplně v prdeli z toho, jak seš špinavej a neupravenej.“ Vysmíval se mu a aniž by Draco hnul jediným svalem v obličeji, věděl, že ťal do živého.

Blonďák si na svém vzhledu vždy zakládal a to, že byl špinavý od prachu, potu a zaschlé krve, mu jeho celkové rozpoložení ještě zhoršovalo. Vlasy měl zacuchané více, než kdy měla jeho teta Bellatrix, pěstěné nehty měl polámané a oblečení potrhané. Koupel nebo sprcha by znamenaly luxus, který neočekával, že by mu byl umožněn, proto ani na tuto provokaci nereagoval. Pouze hleděl někam k zemi, zhluboka dýchal, snaže se udržet v klidu. Další mučení mohlo přijít kdykoliv.

„Víš, že je od tebe dost nevychovaný, neodpovídat na položený otázky?” řekl Theodore z ničeho nic mrazivým hlasem, ve kterém byla znát skrytá hrozba.

Draco pokrčil rameny. Věděl to, bylo mu to řečeno už několikrát a vždy mu bylo názorně vysvětleno, jak moc drzé to bylo. On však byl příliš unavený a promrzlý. Byla to chvíle, co se probudil a vypil lektvar, neměl dost času, aby se zmátožil a fungoval tak, jak si od něj přáli. Kromě toho byl nepředstavitelně hladový a díky tomu ho v břiše svíraly nepříjemné křeče.

„Asi ti budu muset připomenout, jak se máš chovat.“ Theodore si zamyšleně poklepal rukou na koleno. „Luciusovi by se nelíbilo, že si zapomněl, jak se máš v lepší společnosti chovat.”