Zraněn na duši ✔(Drarry Czech) - DOKONČENO

18. kapitola

Harry si uvědomil, že se zachoval jako úplný idiot ve chvíli, kdy za sebou zavřel dveře. Chtělo se mu řvát a vykřičet ze sebe všechny pocity, ale jen ztěžka dosedl na zasněženou lavičku uprostřed náměstí poté, co ji kouzlem očistil. Na sebe kouzlo nepoužil, proto mu poletující sníh pomalu dopadal do vlasů a na ramena, a nechával po sobě mokré flíčky.

Harry se na Draca nezlobil, ale potřeboval chvíli na studeném vzduchu, aby se vzpamatoval a uklidnil. Srdce mu bušilo jako splašené a jen těžko dostával pod kontrolu svoje vydrážděné vzrušení. Zhluboka dýchal a uvažoval, čím to pokazil. Bylo to poprvé, za těch několik týdnů, co si k němu dovolil něco víc, než jen polibky, objetí a pár zkoumavých doteků. Snažil se být něžný a jemný, i když dychtivě toužil servat přebytečné oblečení z blonďákova perfektního těla a promilovat s ním celou noc.

Dával si pozor, aby nepospíchal, zahrnoval ho láskyplnými dotyky, jimiž mu chtěl dát najevo všechno, co cítil. Evidentně to však nebylo dost. Dost dlouho od toho dne, kdy ho přepadli a znásilnili. Harry to chápal, nebo se o to aspoň snažil, ačkoliv svým odchodem dokázal přesný opak. Draco zkrátka potřeboval ještě více času pro srovnání s hrůzným zážitkem a Harry se zachoval jako naprostý pitomec, dávající svým odchodem najevo pohrdání Dracovými city a stavění vlastních pocitů nad ty jeho.

Uvědomoval si, že mu musel velmi ublížit a prakticky se přiblížit na stejnou úroveň, jako měli ti útočníci, jež si z Draca udělali svoji děvku. Bylo mu ze sebe zle. Avšak nedokázal, lapený ve víru vášnivé touhy, jednat racionálně, v první chvíli Dracovo odmítnutí pálilo jako dobře mířená facka. Jen silou vůle se dokázal odtrhnout od rozepínání jeho kalhot a potřeboval si pročistit myšlenky, uklidnit svou nechtěně uraženou ješitnost a především dostat pod kontrolu svou touhu.

Byl už tak blízko a blonďák mohl být jeho zase o kousek víc. Toužil po tom nejen kvůli fyzické přitažlivosti, ale zvlášť kvůli citům, jež k němu choval. Sex s Dracem byl pro něj něco vzácného, něco, co dokáže spojit jejich dvě duše v jednu a dovolit jim odletět do nebeských výšin, kde se budou moci bezstarostně a beze strachu volně nadechnout. O to víc ho mrzelo, že k tomu nedošlo. Dokázal si přiznat, že jeho myšlenky jsou čistě sobecké a styděl se sám za sebe. Miloval Draca a chtěl mu to ukázat beze slov, která nikdy nedokážou obsáhnout to, co skutečně láska obnáší. Místo toho ho tam nechal jako hromádku neštěstí, se slzami stékajícími po bledých lících a s pocitem, že mu na něm vůbec nezáleží.

Frustrovaně zavrčel a prohrábl si vlhké vlasy. Nevěděl, jak dlouho seděl na lavičce, avšak začínalo mu být chladno. Toužil se opít a řvát z plných plic. Najít ty zmetky a zabít je poté, co by z nich vymlátil duši. Nenáviděl je pro to, co Dracovi provedli. A nenáviděl sebe za to, jak se zachoval. Pohlédl vedle sebe a něco jej napadlo. Vytáhl z kapsy hůlku, zamumlal zaklínadlo a se staženým hrdlem se rozhodl vrátit domů.

Potichu zkontroloval obývák a s povzdechem se vydal nahoru. Chtěl zaklepat na Dracovy zavřené dveře, ale až poté, co se převlékne do suchého oblečení. Sníh mu promočil kalhoty na stehnech a nepříjemně studily. Překvapilo ho, když našel Draca sedět před dveřmi. Seděl opřený o ně, hlavu položenou na kolenou a evidentně neslyšel nebo nevnímal Harryho příchod.

„Draco..." řekl tichým prosebným hlasem, klekl si před něj a objal jeho ramena, „odpusť mi, prosím." Opřel si čelo o jeho temeno. Blonďák pomalu zvedl hlavu a donutil tak černovlasého muže se o něco odtáhnout. Upřel na něj své zarudlé oči a Harry vzal jeho tváře do dlaní.

Zmateně hleděl do jeho tváře. „Harry? Ty ses vrátil?"

„Omlouvám se, Draco. Jsem idiot. Nechal jsem tě tam a zachoval se jako největší zmetek."