Zraněn na duši ✔(Drarry Czech) - DOKONČENO

9. kapitola

„Ahoj, Hermiono." Ztěžka dosedl na dřevěnou židli v její ordinaci v nemocnici Svatého Munga. „Díky, že sis udělala čas."

Rozhlédl se po místnosti, kde se od jeho poslední návštěvy nic nezměnilo. Malá vyšetřovna se dvěma okny byla vymalována příjemnou hráškovou barvou a na stěnách byly náhodně rozmístěny obrázky zvířat. Okolo stěn bez oken stály vysoké skříně a pod jedním oknem byla kartotéka s jednotlivými složkami pacientů. Uprostřed ordinace stálo vyšetřovací lehátko a naproti dveřím místnosti dominoval velký stůl, za nímž seděla lékouzelnice a starostlivě pozorovala svého kamaráda.

„Jistě, stejně mám pauzu na oběd," Usmála se, ale ihned jí obličej zvážněl. „Copak se děje, Harry?"

„Jsem tu pracovně." Unaveně si přejel rukou přes obličej a potlačil zívnutí.

V noci toho moc nenaspal. Držel Draca přitisknutého na sobě a snažil se příliš nehýbat, aby ho neprobudil. Měl strach, že by ho mohl poslat pryč. Vdechoval jeho vůni, jemně ho hladil po břiše a chvílemi si užíval pocit blízkosti, v některých okamžicích tiše trpěl neukojeným chtíčem. V kombinaci s vypitým vínem a jen neklidným polospánkem si ráno připadal, jako by po něm šlapal hipogryf. Když vstal do práce, Draco ještě spal. Několik chvil pozoroval, jak spí s mírně pootevřenými ústy a uvolněným obličejem, nevydržel však dlouho. Utekl z pokoje, jinak by nedokázal dojít do práce a jen by zůstal civět na svého hosta, kterak ze spánku klidně oddechuje.

„Potřebuji, abys mi k případu napsala lékařskou zprávu o Malfoyovi," zahnal nevhodné myšlenky a výmluvně se usmál, „jinak mě Percy asi vyhodí."

„Proč by to dělal?" Zamračila se. Ronův bratr zastával post ministra kouzel už pátý rok a zdálo se, že jeho dřívější nabubřelost zmizela a nahradila ji perfektně odváděná práce.

Pokrčil rameny. „Protože by mu to Pastorek doporučil."

„Hm." Nakrčila obočí a začala psát zprávu svým drobným a úhledným rukopisem. „Co se stalo? A máš něco nového?"

„Měli jsme výměnu názorů ohledně mojí práce během volna. Nic důležitého. A nemám vůbec nic novýho." Zavrtěl kysele hlavou. „Žádný pokrok. Netuším, jak pokračovat," přiznal neochotně.

„Však ono se něco objeví." Povzbudivě se usmála, podepsala dopsanou zprávu a kouzlem na ni umístila vodoznak pravosti.

„Snad ano. Díky." Převzal srolovaný pergamen a vložil ho do pracovního hábitu.

„A co Malfoy? Jak pokračuje vaše... společné bydlení? Musím říct, že mě dost překvapil. Vůbec se nepodobá té malé fretce, které jsem ve třetím ročníku dala pěstí." Zčervenala a pak se rozesmála, a Harry se krátce připojil.

Tehdy to bylo vtipné, ale to ještě Harry nevěděl, co se za jeho chováním skrývalo. Ani teď nevěděl bůhví kolik informací, ale stačilo mu to, aby se na Malfoye díval v jiném světle, než dříve. Smích ho rychle přešel. „Našel si práci," řekl, když se dosmála. „Za dva týdny nastupuje do lékárny v Příčné ulici."

„Páni." Uznale pokývala hlavou. „Slyšela jsem, že je o tu pozici obrovský zájem."

„Opravdu?" podivil se. „Co je na tom tak lukrativního, když se máš probírat všemi těmi hnusnými částmi brouků a dalšíma nechutnostma?" Otřásl se, když si představil, jak se Draco hrabe v rybích očích a podobných odpornostech. Nedokázal pochopit, že se toho bude dobrovolně dotýkat.

„To vážně netuším." Zašklebila se. „Každopádně asi nebylo jednoduché to místo získat."

„Stejně bych byl radši, kdyby ještě nikam moc ven nechodil. Nebo aspoň ne sám." Zamyšleně si hrál s brkem, který sebral z jejího stolu.