Zraněn na duši ✔(Drarry Czech) - DOKONČENO

17. kapitola

„Nakonec ta večeře nebyla tak špatná, ne?" zeptal se Harry, oprašuje si z ramen zbytky popela. To na cestování krbem nenáviděl, ať dělal, co chtěl, vždycky byl po použití letaxové sítě umazaný. Naproti tomu Draco byl opět bezvadně čistý a upravený. Harry to pociťoval jako nebetyčnou nespravedlnost. „Chci říct, Ron ani moc neprudil."

„Jo, ovšem až potom, co jsi s ním měl poměrně hlasitou hádku ve vedlejší místnosti," podotkl a zvedl obočí v nesouhlasném oblouku.

„Musel jsem." Pokrčil rameny a opatrně prošel kolem zakrytého obrazu Siriusovy matky. Draco šel za ním s neproniknutelným výrazem.

„Nemusel jsi mě až takhle bránit, do prdele bych ho zvládnul poslat i sám," poznamenal a posadil se v obýváku na sedačku. Po tváři mu přeletěl slabý úsměv po spatření přichystaného občerstvení od Krátury. Láhev skřítčího vína se chladila v průhledné skleněné míse přeplněné až po okraj kostkami ledu. Na talíři byly naskládané jednohubky a chlebíčky, v miskách pak různé druhy oříšků. Nechyběl ani podnos s ovocem. Uprostřed stála váza z jednou rudou růží.

„Já vím, že bys to dokázal... Moment." Zarazil se a nervózně se poškrábal na zátylku. „Vy jste to slyšeli?" Rozpačitě vytáhl hůlku a jedním kouzlem nalil víno do připravených skleniček.

Draco přikývl. „Každé slovo."

„Och. A ty se... zlobíš?" Podal mu sklenici a Draco ji dvěma prsty chytil za stopku.

„Ne," vydechl a napil se. Blesklo mu hlavou, že by se měl tentokrát krotit. Už něco málo vypil u Weasleyů a nechtěl se opít jako posledně. „Ale nechci, aby ses kvůli mně hádal se svým nejlepším kámošem. Nestojí to za to." Pokrčil rameny, zatímco se sedačka prohnula pod Harryho vahou.

„Jak to myslíš - nestojí?" Zamračil se, posunul si brýle na nose a upil víno.

„No, neměl jsi na něj řvát, že je arogantní zmetek a slávou rozmazlenej idiot." Pobaveně škubl koutkem úst. „Jako uznávám, že mám na něj stejnej názor, ale přeci jen bys na něj neměl řvát jen kvůli tomu, že mě nesnáší."

„Urazil tě," řekl, jako kdyby to všechno tím měl vysvětlit. Pravdou bylo, že měl na Rona pifku z více důvodů, ale to Dracovi říkat nechtěl. Hermiona mu věřila a on si její stýskání hodlal nechat pro sebe. Ronovo nařčení Malfoye zasranou smrtijedskou fretkou, které bylo řečeno ještě polohlasem, a tudíž se nedostalo k uším osob ve vedlejší místnosti, však popustilo uzdu Haryho potlačovaného vzteku.

Řekl mu toho od plic více, než Draco s Hermionou slyšeli, ale ta slova, jež blonďák vypíchl, byla Harryho pomyslnou třešničkou na dortu jeho afektovaného proslovu. Ron během jeho výčitek střídavě rudl a bledl, až pokřivil tvář v něčem, co by se - s notnou dávkou představivosti - mohlo rovnat studu. Zamumlanou omluvu už pak slyšel jen Harry a zrzek strávil zbytek večeře v přehnaně zdvořilé grimase. Bylo vidět, že když večeře skončila a Harry s Dracem s díky odmítli posezení u kávy, všem se poměrně ulevilo. Hermiona se pak Harrymu šeptem omlouvala a on jí taktéž.

„Stejně," protáhl se Draco a opřel se o Harryho bok, „je to tvůj kamarád."

„O co ti jde?" Odtáhl se, aby mu viděl do očí. Draco pod nenadálým pohybem zavrávoral a zachytil se o Harryho stehno, aby se nesvalil z pohovky. Vrhl na něj nesouhlasný pohled, který druhého muže donutil ke krátkému úsměvu.

„Já nevím," přiznal, když nabyl ztracenou rovnováhu. „Zkrátka... přátelé by měli stát na prvním místě, ne?" Předpokládal to díky přečteným knihám, neboť ze svých zkušeností čerpat nemohl.