Zraněn na duši ✔(Drarry Czech) - DOKONČENO

38. kapitola

Harry se unaveně vracel zpět ke krbům ve vstupní hale ministerstva. V kapse kabátu ho hřál Dracův telefon, objevený během následné prohlídky celého Nottova sídla poté, co byl jejich zátah skončen. Oba Smrtijedi zůstali zavřeni na ministerstvu v celách s nejvyšším zabezpečením. Jelikož bylo potřeba je vyslechnout, do Azkabanu je zatím nikdo neposlal. K ostraze jejich cel bylo vyčleněno několik bystrozorů a současně i několik pracovníků běžné ministerské ochranky. Ani jeden z mužů zatím nepromluvil, oba dva zarytě mlčeli, každý zavřený ve své malé místnosti, jen se svými černými myšlenkami.

Automatickým pohybem si posunul brýle výše na nos a znechuceně zavrčel. Věděl, že už ho k němu nepustí a že promeškal jedinou šanci, kterou měl. Kdyby se nemusel okamžitě postarat o Draca, jenž se nedokázal udržet na nohách, odnesl by to Theodore mnohem hůře, než jen slabým otřesem mozku a šokem z překvapení a nemožnosti dokončit to, co začal. Harry měl s Theodorem své plány, které chtěl zrealizovat dříve, než by ho předal ministerstvu. Chtěl se mu za Draca pomstít, vybít si na něm svou frustraci a vztek z toho, že se to zase celé podělalo.

Trvalo dlouho, než byl Draco schopný intimnějšího projevu, než bylo líbání a pár opatrných doteků, a teď bylo zase všechno pryč. Harrymu nezáleželo na sobě, ačkoliv by lhal, kdyby tvrdil, že po Dracovi netoužil každým centimetrem svého mladého těla. Ale nešlo mu o sebe, mohl čekat, jak bude potřeba, v sebeuspokojování byl, za poslední roky, skutečný mistr. Avšak trpěl především kvůli Dracovi, toto nové mučení a psychické týrání ho pravděpodobně vrátí zpět do jeho vlastní, uzavřené ulity, kam Harry bude moci získat přístup až po velmi dlouhé době.

Zoufale si nepřál, aby Draco znovu upadl do depresí, ale kromě toho všeho jej tížila ještě další věc. Za týden měl mít jeho otec soud a z toho měl Draco takové obavy, že nedokázal klidně spát. Poté, co se to dozvěděl, se během nocí převážně převaloval, sténal a pofňukával a ani Harryho objetí ho nedokázalo udržet v příjemném spánku, přinášejícím odpočinek. Často se budil zborcený ledovým potem a lapající po dechu, nevzpomínaje si na obsah snu, avšak s pocitem hmatatelné hrůzy, jež se zakusovala do jeho srdce s chirurgickou přesností.

V takových chvílích byl mladý bystrozor zoufalý, neboť mu nedokázal pomoci a mohl ho jen držet v objetí a doufat, že mu tak alespoň dá najevo, že na nic není sám. Zdálo se, že to blonďákovi pomáhalo, ale stíny pod jeho očima byly den za dnem zřetelnější a hlubší. Jeho zajetí byla poslední kapka, poslední nůž, zabodnutý do jeho poraněné duše a Harry poprvé zapochyboval, jestli ji dokáže opravit. Nepřál si nic jiného a už dříve se rozhodnul, že pro to udělá vše. Přesto ve svém přesvědčení poprvé zakolísal, poprvé od doby, kdy ho před zhruba čtyřmi měsíci našel před svým domem. Čtyři měsíce. Zdálo se, že je to velmi krátká doba, avšak měl pocit, jako kdyby uplynulo mnohem více času.

Povzdechl si, když v druhé kapse nahmatal Dracovu hůlku, vyzvednutou bystrozory v lékárně, vedle zmenšené složky Luciuse, jíž si nesl domů. Prskal vzteky, když se dozvěděl, že za ten týden jeho nepřítomnosti ji nikdo ani neotevřel. Spousta drahocenného času byla promarněna a už ho nezbývalo dost. Nebyl v kondici natolik, aby mohl chodit do práce, to dokazovala i lékařská zpráva od Hermiony, kterou odevzdal Pastorkovi ihned poté, co na ústředí přišel. Cítil neskutečnou únavu, dvě hodiny neklidného spánku mu nestačily k načerpání ani části oslabených sil a nebýt dalšího povzbuzujícího lektvaru, nebyl by schopen se na ministerstvo ani dostat.

Ke krbům mu zbývalo jen několik posledních kroků, když uslyšel hlas volající jeho jméno a než se stihl otočit, mihla se před jeho očima zářivě rezavá barva a okolo sebe měl omotané dvě silné, svalnaté paže.