Epilog 2/2

4.3K 314 126
                                    

„Přišel dopis od Siriuse," hlásil Draco hned, jak přišel Harry z práce domů.

„Už bylo na čase," zabručel Harry a než si sedl na gauč vedle něj, políbil ho na tvář. „Už jsou v Bradavicích skoro měsíc, a kdyby nám McGonagallová neposílala seznam jejich školních trestů, tak ani nevíme, že jsou v pořádku."

„To máš pravdu," uchechtl se a pak se na svého manžela s vyklenutým obočím zkoumavě podíval. „Děje se něco? Vypadáš naštvaně."

„Nic, jsem jenom unavenej. Odbor kouzelných her a sportů asi nebylo to pravý, co bych měl dělat. Příští rok tu bude zase mezinárodní mistrovství ve famfrpálu a já jsem dneska nedělal půl dne nic jinýho, než že jsem se přemisťoval." Unaveně si přejel rukou přes tvář. „Asi bych se měl naučit aspoň tři další jazyky, musím s sebou vláčet překladatele a je to strašnej opruz."

„Ale... aspoň trochu tě to baví, ne?" zeptal se se značnou obavou v hlase. Byl mu neskutečně vděčný, že jen kvůli němu opustil bystrozorskou pozici, avšak viděl na něm, že nová práce ho nenaplňuje a cítil se kvůli tomu značně provinile. Neseděl sice v kanceláři, poměrně často musel do terénu, aby zajistil chod jednotlivých utkání, přesto to nebyla práce, ze které by se vracel šťastný.

Mohl zůstat klidně doma. Jako Potter zdědil poměrně dost rozsáhlý majetek a Draco se svým zaměstnáním v lékárně vydělal další velmi slušné peníze. K tomu byl Harry dědicem i po Siriusovi, díky čemuž majetek ještě více narostl. Představa, že by však seděl doma a neměl co na práci, ho děsila takovým způsobem, že se raději ujal alespoň organizace sportovních utkání.

„Většinou jo. Ale tohle je prostě strašně úmorný." Na důkaz svých slov zívl a opřel si hlavu o Dracovo rameno. „Přečteš, co nám píše?"

„Jasně." Usmál se a sáhl vedle sebe na sedačku, kde měl dopis připravený. Čekal s ním, až Harry přijde. Rozbalil obálku, uhladil pergamen na stehně a začetl se.

„Ahoj tati a tati," četl Draco s pobavením, „promiňte, že píšu až teď, ale než se tady člověk rozkouká, jsou už skoro vánoční prázdniny." Harry si posměšně odfrkl a přitulil se k Dracovi blíže.

„Jak jsme předpokládali, já jsem v Nebelvíru a Severus je ve Zmijozelu. Naše příjmení jsou tady obrovskou senzací, pořád na nás někdo ukazuje prstem a šeptá si o nás. Většinou to s bráchou ignorujeme, ale včera se stala taková blbá věc. Nešilte, jo?" dočetl Draco a pocítil, jak se mu za žaludek zahákl ledový háček, jenž chtěl vyškubnout jeho stažené vnitřnosti. Mírně se zachvěl.

„Severus se včera dostal do hádky - nic mu není," pokračoval Draco a stres z něj mírně opadl. „Nějací idioti z vyššího ročníku mu nadávali, že je z rodiny nejhoršího Smrtijeda vůbec, a že jak si vůbec dovoluje chodit do Bradavic. Nadávali mu. Bohužel měl kratší rozvrh, než já, tak jsem s ním nebyl celou dobu, ale stihl jsem přijít včas, než mu někdo stačil ublížit."

Draco ustal ve čtení a s prázdným výrazem sledoval napsaná slova. „Říkal jsi to." Smutně zavrtěl hlavou. „Měl jsem tě poslechnout a nesnažit se o nemožný."

„Ne, Draco," odpověděl tichým hlasem, našel jeho dlaň a propletl s ním prsty. „Tenkrát mi to přišlo jako dobrej nápad, abys převzal moje příjmení, ale s odstupem času jsem rád, že jsme je spolu spojili. Potter-Malfoy zní vznešeně." Mírně se zasmál. „Bylo jasný, že očištění tvýho jména, respektive tvýho rodu, nějakou dobu potrvá. To jsme přece věděli. A kluci to zvládnou."

„Už s tím stejně nic neuděláme, ale stejně si myslím, že -" začal Draco, ale Harry ho přerušil.

„Přestaň se obviňovat. Tvůj otec byl kretén a ostatní předci, hm, dejme tomu, že asi taky nebyli zrovna andělé." Natočil hlavu k němu a políbil ho na rameno. „Na rozdíl od tebe. Minulost nezměníme, je zbytečný se tím trápit nebo nad tím vůbec přemýšlet. Kluci se s tím vyrovnají po svém, u nás mají podporu. A za pár let už po Luciusovi nikdo ani neštěkne."

„Asi máš pravdu," odpověděl s povzdechem, ale utrápený tón jeho hlas neopustil.

Harry se natáhl po pergamenu. „Strašně jsem je seřval a seslal na všechny slimákový kouzlo. Musím někdy poděkovat strejdovi Ronovi, že mě to naučil. Bohužel jsem za to vyfasoval školní trest, ale myslím, že to za to stálo. Severuse už nechaj na pokoji. Já mám pomáhat školníkovi Filchovi v čištění chodeb a obrazů, bez kouzel. Je to strašně otravný, ale pořád lepší, než pitvat žáby." Harry se zasmál. „S tím teda musím souhlasit.

Baví mě přeměňování a lektvary, Severus je výbornej v obraně proti černý magii. Oběma se nám tu jinak líbí. A těšíme se, až příští rok nastoupí Rose Weasleyová. Hádáme se, v jaké koleji skončí, ale já vím, že to bude Nebelvír. Sev vás pozdravuje. Máme vás rádi. Sirius."

Harry dočetl a na ústech se mu zformoval nostalgický úsměv. „Hned bych se tam vrátil," řekl zastřeným hlasem. „Ale tentokrát bych některý věci udělal jinak."

„Který?" otázal se zvědavě.

„Předně bych chytil tvoji ruku a už bych tě nepustil. Moudrýmu klobouku bych řekl, že chci do Zmijozelu. A nemuseli bychom čekat takových let, než budeme spolu." Natáhl se a políbil Draca na tvář, ten však vzápětí natočil obličej a spojil jejich rty v polibku. „Víš, že zejtra to bude třináct let, co jsi mi spadnul z nebe?"

„Strašně to letí," poznamenal Draco do jeho úst.

„Myslím, že to byl nejšťastnější den v mým životě, i když jsem si to uvědomil až později," přiznal s úsměvem a něžně ho pohladil po tváři.

„Můj teda určitě," ubezpečil ho bez váhání a ponořil se do smaragdové zeleně očí, které stále přetékaly láskou pouze k němu, než opět zkrátil vzdálenost jejich rtů.

KONEC

Něco málo přes 90k slov, 47 kapitol, cca 5 měsíců usilovného psaní. Tak by se dal shrnout tento příběh v číslech. Musím říct, že když jsem Zraněného začala psát, ani jsem netušila, kam až se to posune. Když jsem s ním začala, bylo to především kvůli tomu, že jsem měla všechny dobré Drarry fanfikce na Wattpadu přečtené a rekla jsem si, proč to nezkusit. Momentální nápad na pár kapitol se zvrhl na bezmála padesátku a já sama nestačím zírat. Je to moje zatím nejdelší publikovaná povídka a nevím, jestli ji něco překoná.

I když jsem chlapce trápila fyzicky a psychicky, bylo mi jich skutečně líto, vážně. Přirostli mi k srdci a psaní epilogu jsem normálně oplakala. Díky nim jsem taky narazila na moc fajn člověka, který se mě ujal jako beta-reader a mnohokrát mě upozornil na maličkosti, které mi unikly, ale pro příběh byly podstatné, ale i na očividné blbosti, díky kterým jsem musela dvě kapitoly komplet předělat. Nemusím snad podotýkat, že se mě už nezbaví. :D

Ovšem co mě skutečně nakopávalo a hnalo kupředu, jste byli vy všichni, co jste četli, hvězdičkovali a především komentovali. Vaše podpora byla naprosto jedinečná a i proto jsem během psaní nedostala žádný blok a jen každý volný čas trávila s mobilem v ruce. Miluji vás a nesmírně si vážím veškeré zpětné vazby, kterou jste mi věnovali.

Nechci vás nudit mými řečmi, už budu končit, ale ještě pár drobností.

Příběh projde ještě korekturou, protože ačkoliv mám o svých gramatických a pravopisných dovednostech opravdu vysoké mínění, tak autorská slepota je zlo. I když čtu každou kapitolu pětkrát, stane se mi, že přehlédnu překlep nebo nějakou blbost. Nicméně, na obsah to nebude mít vliv.

A závěrem mám velikou prosbu. Moc ráda bych Zraněného přeložila do angličtiny, ale moje znalost jazyka není na takové úrovni, abych to dokázala sama. Pokud by mezi vámi byl někdo ochotný a disponující časem a bohatou slovní zásobou, skákala bych radostí, pokud by se vám chtělo moje dítě přeložit. Na oplátku mohu nabídnout korekturu českého textu vaší povídky.

Tak, to by bylo opravdu už ode mě vše. Děkuji 💜

Zraněn na duši ✔(Drarry Czech) - DOKONČENOUnde poveștirile trăiesc. Descoperă acum