Zraněn na duši ✔(Drarry Czech) - DOKONČENO

37. kapitola

Složil se v kuchyni ke stolu naproti Ginny. Povzbuzující lektvar už přestával účinkovat a na něj začala dopadat nesmírná únava. Zdálo se mu neskutečné, že teprve včera odpoledne opustil nemocnici a všechny události se staly během několika posledních hodin. Ginny v tichosti snídala a po očku ho sledovala, čekajíc, až sám prolomí ticho, i když pociťovala touhu ho poslat rovnou do postele.

„Přemejšlim, jestli si mám dát panáka,“ odpověděl na její němou otázku.

„Tak to si buď jistej, že tě dorazí,“ uchechtla se. „Ale klidně si ho dej. Slibuju, že tě do postele odlevituju.“

„Jak šlechetná nabídka!“ Chytil se v hraném ohromení za srdce a vysekl jí teatrální poklonu.

Rozkašlal se poté, co se narovnal a zvedl se, aby si nalil do sklenice vodu. Nebylo mu nejlépe, třásl se a cítil v sobě chlad. Doufal, že neonemocní, ale sám sobě si připustil, že by se tomu vůbec nedivil. Oslabený kletbou čekal v zimě před domem svého bývalého přítele, poté horečné přípravy na ústředí a nakonec záchranná mise místo odpočinku. Jeho poškozené plíce ho pálily a nutily ke kašli, přesto ničeho nelitoval a kdyby to bylo nutné, udělal by to všechno znovu, hned teď.

Zhluboka se napil a myslel na to, co asi Draco s Hermionou zrovna léčí. V rychlosti zahlédl jen několik zranění, avšak stačilo mu to, aby se mu do koutků očí tlačily slzy. Bolelo ho, dívat se na blonďákovo zmučené tělo a kdyby mohl, vzal by jeho bolest na sebe. Nedokázal si představit, jak moc musel trpět a bát se o svůj život. Nebylo to spravedlivé.

„Malfoy je s Hermionou?“ zeptala se a rozptýlila tak jeho myšlenky.

„Jo.“ Přikývl. „Nechtěl mě tam,“ dodal smutným hlasem.

„Nedivím se,“ řekla zamyšleně a tím na sebe přivolala jeho pohled s vyklenutým obočím. „Taky bych nechtěla, aby byl někdo, koho miluju, u mýho ošetřování.“ Všimla si jeho nechápavého pohledu a pokračovala. „Víš, on se teď bude muset se vším vyrovnat a bude tě potřebovat. Ale napřed si to musí zpracovat sám. Tys ho zachránil a viděl jsi nejspíš věci, který by si přál, abys nikdy neviděl.“ Vstala, obešla stůl a postavila se vedle něj. Zlehka se dotkla jeho paže. „Navíc, je to Malfoy, na to nezapomínej. Stalo se mu něco horšího, než že mu někdo rozbil hračky. Musí se pekelně stydět za to, jak jsi ho našel. Nezlob se na něj za to, že potřebuje chvíli s někým, kdo je neutrální.“

„Takhle jsem nad tím neuvažoval,“ přiznal, když se nad jejími slovy zamyslel. Dopil vodu, odložil sklenici a objal svou kamarádku. „Díky, Ginny. Jsem rád, že jsi tady.“ Vtiskl jí letmý polibek do vlasů. „Jdu nahoru, myslím, že slyším dveře.“

„Jasný.“ Zazubila se na něj a dívala se, jak chvatným krokem opouští kuchyň.

„Harry,“ zavolala na něj Hermiona ve chvíli, kdy byl několik schodů od pokoje a zahlédl, jak se Draco zapotácel. Vyškrábal ještě zbytek sil, dvěma skoky byl u nich a bez okolků vzal Draca do náruče, i když se snažil protestovat.  

Nenáviděl se za své neustálé projevy slabosti před druhým mužem. Mohl si sice říkat, že se o nic nejedná, on by to proti němu nikdy nepoužil a navíc vzhledem k tomu, co prožil v posledních dnech, byla jeho malátnost naprosto pochopitelná. Avšak jeho hrdost, tak těžce zkoušená, se v něm stále snažila probojovat na povrch, snažíc se dokázat, že je silnější, než by se mohlo zdát. V jeho životě se za slabost platilo. Neexistovala možnost, jak ji dát najevo, aniž by nepřišel další bolestivý trest.

Malfoyové nemohou projevit city a slabost. Musí stát pevně a nezlomně.

Za roky, během nichž mu byly tyto řeči vtloukané do hlavy s nebývalou důsledností, se naučil skrývat své emoce tak mistrně, až všichni předpokládali, že je bezcitný hajzl. S Harrym se učil, jaké to je, chovat se přirozeně a nikdy se necítil tak šťastně. Dokázal s ním zapomenout, alespoň občas, na neustálou sebekontrolu a cítil k němu díky tomu neskonalý vděk. V jeho společnosti začínal skutečně žít podle sebe a ne podle očekávání druhých. Díky Harryho nenásilnému ovlivnění se dokázal otevřít a dát najevo některé své pocity, aniž by se obával negativní reakce, i když zatím pouze s ním. U ostatních lidí to stále bylo něco nepředstavitelného a i jemný úsměv mu činil velké potíže.