4. kapitola

5.3K 422 73
                                    

Došli do kuchyně, kde se již na stole kouřilo z talířů.

„Je to luxusní," poznamenal poživačně aristokrat, ochutnávající hovězí polévku. „Takhle dobré jídlo jsem nejedl od té doby, co si vařím sám."

„Krátura děkuje za uznání." Skřítek se hluboce poklonil, až nosem škrtl o dřevěnou podlahu.

„Rád bych teď slyšel, co se stalo." Harry se zkoumavě zadíval na muže před sebou a sledoval, jak se z blaženého výrazu stává chladná Malfoyovská maska. Ač se však Draco snažil, jak mohl, oči ho dokázaly prozradit. Pokud si někdo chtěl všimnout, dokázal v jejich šedi nalézt pravé pocity. A Harry chtěl. Viděl pestrou škálu emocí, schovanou za neprostupnou zdí, které dominoval strach.

„Kde bych měl začít? Co všechno tě zajímá?" Polkl poslední lžíci polévky a opatrně ji položil do talíře tak, aby nevydala jediný zvuk.

„Začni třeba tím, co máš za obchod. Jak jsi k němu přišel, kdy jsi ho otevřel." Odložil talíř a Krátura jim naservíroval maso s omáčkou a těstovinami.

Draco se zájmem ochutnal maso a přivřel oči. Bylo to výborné. Harry sledoval, jak aristokrat jí a musel se pousmát. Seděl s dokonale rovnými zády a lokty u těla, příbor držel mezi štíhlými prsty s lehkostí a pečlivě ukrojená sousta žvýkal pomalu, jak si vychutnával skřítkovo kuchařské umění. Napadlo ho, že vidět jeho stolování Hermiona, tak ho snad donutí, aby Rona naučil alespoň držet příbor.

„Jak jistě víš, po válce nám zkonfiskovali všechen majetek a otce zavřeli do Azkabanu," řekl neutrálním hlasem, když spolkl sousto a zapil jej dýňovým džusem. Harry přikývl na souhlas. „S matkou jsme se přestěhovali do Irska. Nějakou dobu jsem hrál jako chytač famfrpál, ale Irsko nemá moc dobré týmy, takže o nějaké profesionální úrovni se nedalo mluvit." Zvedl zrak a všiml si, že ho druhý muž zaujatě poslouchá.

„Nějaké peníze z toho byly," pokračoval dál, „takže o matku jsem se mohl postarat, no, na náš typický standard to opravdu nestačilo." Harry se ušklíbl, ale neřekl nic. „Mně na tom nezáleželo, byl jsem rád, že můžeme relativně normálně bydlet. Jenomže to nevydrželo dlouho, v týmu začaly neshody a postupně se všichni spojili proti mně." Výmluvně pohnul rukou s tetováním. „Tohle byl problém, který mě nakonec donutil klub asi po čtyřech letech opustit. Během té doby matka zemřela." Bouřkové oči ztmavly náhlým smutkem.

„To je mi líto." Harry se impulzivně natáhl a dotkl se ruky položené na stole. Draca překvapila upřímnost v hlase a jeho maska povolila chvilkovým lehkým úsměvem. Vzápětí však byl jeho výraz stejný, jako předtím.

„Děkuji. Nějakou dobu jsem cestoval, bral práci, kde se dalo, měl pár známostí, které skončily dřív, než stihly pořádně začít a asi před půl rokem jsem se s našetřenými penězi vrátil a koupil obchod."

„Koukám, že ses nenudil." Povytáhl koutek úst a nabral si do úst několik těstovin.

„To zrovna ne, ale nemůžu říct, že bych si užíval. Koupil jsem ten obchod -" Dojedl, utřel si ústa ubrouskem a poskládaný odložil na talíř pod bezchybně položený příbor. „- dal jsem si reklamu do Věštce a začal znovu nějak normálně fungovat. Nakupovali u mě mudlové i kouzelníci. Většinou takoví ti blázni do mudlovských výtvorů, jako je třeba Weasleyho otec."

„Ano, vím, co tím myslíš." Odložil příbor, ačkoliv ne tak dokonale, jako Draco a hůlkou talíře poslal na kuchyňskou linku. Vstal, dolil vodu do kávovaru a nasypal do něj čerstvá zrnka kávy. Po stisknutí tlačítka se připravená konvička začala plnit tmavou tekutinou a její lahodná vůně se líně plazila po kuchyni.

Zraněn na duši ✔(Drarry Czech) - DOKONČENOWhere stories live. Discover now