Zraněn na duši ✔(Drarry Czech) - DOKONČENO

Epilog 1/2

S úlevným výdechem za sebou tiše zabouchl dveře, spokojen, že je konečně zpět. Aniž by se zdržoval, zamířil po schodech nahoru. Měkce našlapoval, předpokládal, že už budou všichni spát, proto ho překvapilo, že bylo otevřeno do dětského pokoje a v něm svítilo světlo.

Nahlédl dovnitř, spatřil dvojčata ležící na jedné posteli, objímající Heaven z obou stran. Okamžitě, jak se objevil ve dveřích, oba sedmiletí chlapci jako na povel s nadšeným vypísknutím vystřelili proti němu. Harry s úsměvem vešel dovnitř, klekl si na jedno koleno a sevřel oba v náruči.

„Kluci, jak to, že ještě nespíte?“ zeptal se a naoko se zamračil. „Severusi?”

„Čekali jsme, až nám tatínek přijde dát dobrou noc,“ prohlásil blonďatý, střapatý chlapec a sklopil oči. Zavrtal se Harrymu do podpaží.

„Nepřišel?“ podivil se a zkřivil čelo. Toto nebylo Dracovi podobné. „Siriusi?” Pohlédl na chlapce s polodlouhými rudými vlasy. Vypadal, že nemá daleko k pláči.

Zavrtěl hlavou. „Ne. Říkal, že nepřijde.“

„Proč?” Snažil se to pochopit. Severus se jen těsněji přitiskl. „A proč teda nejdete vy za ním?“

„Zlobí se na nás,“ přiznal Sirius roztřeseným dětským hláskem a ve smaragdově zelených očích se mu začaly hromadit slzy. „A nemůžeme z pokoje. Tatínek nás tu zavřel kouzlem a šel pryč.“

Harry si povzdechl, vymanil se z objetí a ukázal na postel. Dvojčata k ní zamířila a posadila vedle sebe. Vypadala opravdu zkroušeně a Harry uvažoval, co musela provést, aby je Draco takto potrestal. Heaven se se zívnutím rozvalila za jejich záda, když si Harry sedal na vedlejší lůžko. Zadíval se na ně a pak svěsil ramena. „Poslouchám.“

„Obarvili jsme psa na modro -“

„- ale ne schválně! Jen -“

„- se to nepovedlo, nechtěli jsme -“

„- aby byla modrá. A to rozbité okno -“

„- jsme jen chtěli na něj namalovat obrázek.“

Harry se v duchu usmál, evidentně všechna dvojčata měla ten otravný zvyk za sebe dokončovat jednotlivé věty, ačkoliv jejich chlapci to obvykle dělali jen při velkém rozrušení.

„Donesl jsem trojku z matematiky,“ zamumlal Severus a rozhořčeně nakrčil čelo. „Proč vůbec musíme chodit do mudlovské školy? Jsme kouzelníci. Na co mi bude matematika? Chci se učit kouzla!“

„Ještě ti nepřišel dopis, Seve. Do té doby nevíme, jestli z tebe kouzelník bude,“ poškádlil ho. „Navíc, nemůžeš přijet do školy a neumět číst, psát, počítat a další základní věci. Všichni by se ti smáli.“ Obrátil se na Siriuse. „Co jste mi ještě neřekli?“ Tyto prohřešky nebyly tak závažné, aby je Draco potrestal tím, že si jich nevšímal. Za toto by je obvykle jen pokáral.

„Rozbil se obrázek mamky,“ zafňukal a zabořil si ruce do vlasů. „Shodili jsme ho, když jsme lezli na skříňku, abysme se na něj podívali.“ Zvedl pohled a z očí se mu koulely slzičky. „My fakt nechtěli…“

„Já vím,“ zašeptal a usmál se na ně. „Zejtra ho opravíme, jo? A ráno se tatínkovi omluvíte. A teď do postelí a spát.“

Bez odmlouvání si zalezli do svých postelí. „Tati?“ ozval se Sirius. „Máme tě -“

„- rádi,“ dopověděl Severus.

„Já vás taky. Dobrou noc.“ Zhasl světla, políbil je oba na čela, nechal psa vyběhnout z pokoje a zavřel za nimi dveře.