30. kapitola

3.1K 225 62
                                    

Ginny vletěla do nemocničního pokoje jako velká voda. „Harry! Jsi v pořádku? Teď jsem se to dozvěděla!" Nedbala Hermionu, která na něj zrovna aplikovala diagnostická kouzla svou hůlkou a objala ho okolo nahých ramen.

„Rád tě vidím, Ginny." Slabě se usmál a pohladil ji po zádech. „Hermiona právě zjišťuje, jestli už můžu konečně odejít." Významně střelil po hnědovlasé čarodějce očima a Ginny se s ušklíbnutím od něj odtáhla.

„Pardon." Vesele se zakřenila. „Ahoj, Hermiono. Promiň, sednu si tady do koutku a počkám," slíbila a začala si z krku odmotávat dlouhou huňatou šálu, kterou nepochybně pletla její matka. Harryho píchlo u srdce, vzpomněl si, jak společně s Dracem rozbalovali podobné šály na Vánoce a ucítil, jak se o něj zase pokoušejí slzy bezmoci.

Hermiona měla pravdu, když tvrdila, že se minimálně další dva dny nezvedne z postele. A jak to vypadalo, vyčerpaný a unavený po černé kletbě bude ještě dalších pár dní. Nechtěl je však trávit v nemocnici, už tak ztratil další den, neboť ze dvou dní se staly tři. Potřeboval něco dělat, nějakým způsobem Draca hledat. Čas neúprosně utíkal a on si odmítal připustit, že by třeba mohl být mrtvý. Už byl nezvěstný šest dní.

Tvrdošíjně sám sebe přesvědčoval o tom, že je naživu a čeká na jeho záchranu. Uvědomoval si, že porušil svůj slib a dopustil, aby mu někdo ublížil. Aby mu Nott ublížil. Přál si toho zkurveného bastarda dostat do rukou a pořádně se na něm vyřádit, než ho zabije. Nechtěl dát příležitost mozkomorům a jejich polibku, to se mu zdálo jako slabý trest. Chtěl si to s ním vyřídit osobně. Avšak ani o něm, ani o Dracovi neměl nikdo žádné informace.

Pravidelně zkoušel prozvánět jeho telefon, ale bez úspěchu, zůstával stále vypnutý. Pravděpodobně mu ho sebrali a zničili, ale přesto to vytrvale zkoušel dál. Litoval, že řetízek, jenž mu dal, neočaroval nějakým kouzlem, které by mu pomohlo ho najít. Zvlášť poté, co byl napaden v Příčné ulici, ho to mělo napadnout. Chtěl si škubat vlasy nad svou hloupostí. Pro zamilovanost si neuvědomoval praktické věci a už dokonce chápal, proč ho Pastorek z případu stáhl, avšak stále byl kvůli tomu dotčený, neboť tak zasáhl jeho ješitnost, přes kterou se nemohl jen tak lehce přenést.

„Harry, opři se, prosím." Hermiona mu naznačila směr a v okamžiku přestala Ginny vnímat. Harry poslechl a opřel se na vyšetřovacím lehátku. Ležel na něm jen v nemocničních kalhotách a Hermiona kouzly zjišťovala, jestli se mu plíce, jež byly nejvíce zasaženy, uzdravily do původního stavu.

„Vypadá to dobře, ale počítám, že se ještě pár dnů budeš trochu zadýchávat." Zamyšleně nad ním kroužila hůlkou a v soustředění měla povytaženou špičku jazyka. „A doporučila bych ti, abys nikdy nezačínal kouřit. Ukašlal by ses k smrti," ušklíbla se a sklonila hůlku.

„Budu na to pamatovat, až zas někdy půjdu s Mungundusem na pivo," odfrkl si a posadil se rovně. „Můžu už se oblíknout?" Natahoval se pro druhou část pyžama. Necítil se před nimi obnažený moc dobře, ačkoliv proto neměl racionální důvod. Jeho tělo bylo svalnaté a téměř v bezchybné kondici, neměl se proč stydět, navíc Ginny svého času z něho viděla mnohem více a Hermiona na něj hleděla s čistě profesionální starostí, avšak teď mu to přišlo nepatřičné.

„Jistě." Usmála se a pokynula švagrové, že se k nim už může beztrestně připojit a pak ji objala. „Jsem ráda, že jsi zpět." Poodtáhla se od ní a prohlédla si ji. „Chybělas mi."

„Ty mně taky." Zformovala ústa do drobného úsměvu, ale za chvilku zvážněla. „Řeknete mi už konečně, co se tady děje?" Netrpělivě pohodila rusými vlasy. „Teď jsem se vrátila, vůbec nic nevím. A kde je Malfoy? Čekala bych, že tě tu bude držet za ruku."

Zraněn na duši ✔(Drarry Czech) - DOKONČENOWhere stories live. Discover now