31. kapitola

2.7K 224 24
                                    

Harryho kroky ulicí, ozářenou několika světly z pouličních lamp, byly pomalé a nejisté. Bývaly doby, kdy tudy chodil téměř denně s nadšením, avšak dnes se cítil, jako kdyby kráčel na popravu. Pozoroval poslední metry okolo sebe, jež mu scházely k cíli - malé vilce na rohu dejvického bloku. Nebyl zde více než sedm let, avšak okolí jako by se vůbec nezměnilo, zůstávalo stejné a neměnné, jako skalní útes na okraji moře.

Pociťoval silnou nervozitu, chuchvalec v krku měl problém polknout a snažil se udržet klidný dech, avšak čím víc se blížil k malé, zelenou barvou natřené brance, tím víc se musel přemlouvat, aby se neotočil, a neutekl zpět. Za normálních okolností by to nejspíš i udělal, ale on sem nešel za běžné situace vypít si čaj. Poháněl ho strach o Dracův život, jenž byl mnohonásobně větší, než obava o ten svůj. Věděl, že on ho nezabije, maximálně ho mohl poslat pryč. Ale doufal, že ho nějakým způsobem přesvědčí, aby s ním mluvil. Musel pro to udělat všechno. Byl jediný, kdo mu mohl pomoci.

Dalo mu dost práce přesvědčit Ginny a Hermionu, že má dost energie k přemístění a k rozhovoru, avšak musel jim slíbit, že nebude dělat nic jiného a to hodlal dodržet. Ačkoliv by jim to nepřiznal, stále se cítil velmi zesláblý a přemístění ho stálo více sil, než čekal. Pochyboval, že se mu podaří přemístit se nazpět.

Posledních pár metrů uběhlo rychleji, než předpokládal. Se srdcem divoce narážejícím na hrudní koš sáhl rychle přes ozdobný plot, kde kdysi, na malém háčku, visel malý klíček od branky. Pousmál se, když ho nahmatal a odemkl. Tiše za sebou zavřel a zamkl, vrátil klíč na své místo a rozhlédl se v šeru. Mohl vidět jen obrysy, ale živě si vzpomínal na stromy a keře, zasazené na předzahrádce, okolo záhonů s květinami, jež v létě kvetly omamnou vůní.

Pod malou stříškou vedle dveří stála zahradní houpačka a jemu hlavou probleskla vzpomínka, kterak zde sedávali po nocích, Harry měl hlavu položenou v jeho klíně a šeptali si sladká slova lásky. Potřásl hlavou. Tohle všechno bylo jeho vinou už dávno pryč. Ačkoliv miloval Draca a uvědomoval si, že tento vztah celkově byl pro něj mnohem vyrovnanější, než vztah s mudlou, nadto z cizího státu, přesto však ucítil osten lítosti.
S ním poprvé pocítil skutečnou lásku, zažil s ním první sex, s ním si plně uvědomil, kdo je a kam patří. S Davidem přestalo období zkoumání a zjišťování své orientace, s ním do toho skočil po hlavě a nikdy toho nelitoval.
Povzdechl si, aby zaplašil myšlenky, rychlým krokem vyběhl tři nízké schody a okamžitě zazvonil na domovní zvonek, dříve, než si to mohl rozmyslet. Za malou chvilku uslyšel tlumený dusot bosých chodidel na schodech, o kterých věděl, že jsou hned proti dveřím. Ani se nenadál a hleděl do hnědozelených očí mandlového tvaru, které na něj zíraly se stejným překvapením, jako on cítil.
Prohlédl si před sebou muže, jenž rozhodně nebyl tím, za kým přišel. Tento se od něj nemohl lišit více. Byl vysoký, velmi pohledný, oblečen jen do úzkých, světle modrých džínů, díky čemuž vynikla jeho čokoládová kůže a vypracované svaly. Tmavě hnědé vlasy měl svázané do ohonu, z něhož mu vypadlo několik tenkých pramenů a lechtaly ho do tváře. Harry znejistěl. Při svém spěchu mu nepřišlo vůbec na mysl, že by zde David vůbec už nemusel bydlet.

„Ano?“ Vytrhl ho z překvapení měkký, česky hovořící hlas, který se k němu vůbec nehodil. Harry rychle přemýšlel, aby dokázal poskládat větu z těch několika mála českých slov, na která si ještě vzpomínal.

„Ahoj. David… doma…prosím?“ nakonec vykoktal a doufal, že ze sebe neudělal úplného imbecila. Nevěděl, zda muž proti němu ovládá angličtinu a zdálo se mu lepší použít Davidův mateřský jazyk, aniž by věděl proč. Vysoký muž odpověděl něco, čemuž Harry nerozuměl, pak na něj hodil podivný pohled a něco zavolal do útrob domu. Dovnitř ho nepustil. Uslyšel, jak sametový hlas něco odpovídal a s přibližujícími se kroky zvyšoval na intenzitě.

Zraněn na duši ✔(Drarry Czech) - DOKONČENOKde žijí příběhy. Začni objevovat