Vysoký muž v rudém plášti stojí v kamenné chodbě před velkým obrazem. Je příliš vysoký, příliš vyzáblý a stejně
chladný jako stěny kolem něj. Dlouhé černé vousy má spletené do copu. Krátké vlasy má sčesané dozadu, aby mu
nepadaly do rudých očí. Ruce má založené na prsou a krvavým pohledem sleduje plátno. Je na něm vykreslen
mohutný rudý drak. Jeho tělo se svíjí kolem mladé hnědovlasé ženy. Její tělo je obnažené, vystavené jeho ohnivému
dechu.
Ten obraz ho do jisté míry fascinuje. Líbí se mu, vystihuje jeho povahu, vystihuje jeho rodinu. Celý jeho rod.
Přesně tohle činí celá staletí. On i jeho předkové, jeho potomci. Jeho starší syn, i ten mladší.
Ovšem ten se na to teprve chystá. Při té myšlence se muž zamračí. Mladší syn.
Zcela přesně si vzpomíná na svojí ženu, jeho matku. Měla rudé vlasy a zářivé oči a ten nejkrásnější úsměv ze všech.
Ty vlasy má po ní. Celý je tak nějak po ní i s tou svou hloupou laskavostí a soucitem.
Starší syn je po něm. Je temný, krutý, je jako on. I proto ho má radši, pokud se to tak dá říct.
Zahledí se na konec chodby. Stojí tam mladý muž, rudé vlasy mu neposedně trčí do stran oříškové světlé oči na něj
hledí s ostražitostí. Má na sobě bílou košili a černé kalhoty a vysoké boty.
„Jsem připraven, otče.“
„Už bylo načase, průchod se za chvíli otevře. Nezapomeň- Najdi si vysoké místo, najdi si ji, a pak se snes jako stín,
který zničí její sluncem prozářené sny.“ Když si všimne, že jeho syn jen přikyvuje bez valného nadšení, uštědří mu
pohlavek.
„Hlupáku, nemysli si, že ti tu takhle radím, protože chci, nebo že mám dlouhou chvíli. Přichází nejdůležitější okamžik
tvého života a ty se chováš jako děcko.“
Při jeho slovech se ve stěně utvoří fialový kruh, po jehož obvodu se objevují drobné výboje.
„Běž, Soustřeď se a najdi ten nejsilnější sen.“
Chlapec stojí před průchodem a nezdá se, že by se nějak hrnul do podivného otvoru mezi realitami.
Muž v plášti si pohrdlivě odfrkne a kostlivou dlaní ho udeří do zad, až chlapec ztratí rovnováhu a po hlavě spadne
dovnitř.
„Ubožáku, ani tohle neumíš udělat pořádně.“
YOU ARE READING
Drakův polibek
FanfictionNatsu a Lucy pochází každý z jiného světa. Aby Natsu v tom svém přežil musí splnit rodinnou tradici. Kdo chce ale dodržovat tradice při kterých musí někdo umřít, navíc když má tak okouzlující úsměv jako Lucy... Dokončeno
