Drakův polibek

Kapitola 18.

Seběhla po schodech ke dveřím a popadla první, co bylo po ruce – knížku z knihovny pod oknem. Když se otevřely dveře, na nic nečekala a praštila příchozího po hlavě.

„Co to proboha děláš?!" Před ní stál Natsu a třel si místo na hlavě kam se strefila.

Vrhla se mu kolem krku a úlevně se rozesmála. „No jen se zasměj." Ozvalo se uraženě.

„Promiň, omlouvám se, ale viděla jsem Vás tři přijíždět a myslela jsem, že to jsou poskoci tvého bratra. Chtěla jsem bránit pevnost."

„Nás tři?" 

Lucy si teprve teď všimla postarší ženy postávající ve dveřích. S dosti rozpačitým výrazem.

Za jejím ramenem viděla koně. Tři koně- a na jednom koni pytle pravděpodobně s jídlem - srovnané tak, že z dálky skutečně vypadali jako malý přikrčený muž.

Tiše vydechla. „Myslela jsem...zdálo se mi..."

Natsu aniž se na ni podíval či počkal na konec jejího mumlání, začal mluvit se ženou. Ta hned nato odešla do kuchyně a za chvilku bylo slyšet praskání ohně.

Teprve pak se k ní Natsu sklonil a dlouze ji políbil. „Jsi problémová, ale statečná. A teď počkej, má zlatovlásko. Musím nanosit dřevo do krbu a jídlo do kuchyně. Jinak jsme bez večeře."

„Pomůžu ti, aspoň s tím krbem."

***

Nanosila si dřevo a sama zatopila. Natsu zatím odnosil pytle do kuchyně a potom odvedl koně pod přístřešek za zahradou, zbavil je sedel a ze studny jim nanosil vodu a celkově je zaopatřil.

Potom se vrátil dovnitř. Našel ji sedět před krbem s koleny pod bradou. Vzhlédla k němu. „Ta paní má zelené vlasy."

„To mají všichni z jezerních osad. Moje matka je měla taky zelené. Tedy myslím, že je měla zelené. Ale když opustila moře tak jí prý uschly a zčervenaly. Tak to aspoň říkali."

„Hezký příběh. Ale pořád říkáš Jezerní osady, i když je tu jen moře. Jak je to možné?"

Stulila se mu v náručí a nechala se od něj hladit po zádech.

Usmál se na ni a natočil si pramínek jejích vlasů na prst. „Když k moři přišli první obyvatelé, založili si zde své osady a vodu pojmenovali jako Velké jezero. Až časem zjistili, že je to moře. Ale název už zůstal. Uděláme si tam zítra nebo pozítří výlet. Lidé tam žijí ve větvích stromů, které už patří do Duhové džungle. Mají ta takové malé domečky spojené různými lany a žebříky. Na moři kousek od osad je sopka. Dnes už vyhaslá. Půjčíme si loď a já ti všechno ukážu."

Dřív než stihla odpovědět, vešla jejich nová pomocnice do jídelny. Nesla velkou pánev a na ní malé klobásky opečené dozlatova. V druhé ruce nesla košík s houskami. Vše odložila na stůl a klidným krokem se vrátila do kuchyně pro salát z různé zeleniny s bylinkami a olejem a džbán černého piva.

Usadili se ke stolu. Lucy si povšimla, jak je žena pozoruje. Sledovala Natsua, důkladně si ho prohlížela. Jakmile si ale všimla, že byla přistižena, otočila se a odešla do kuchyně.

Začali jíst, jídlo bylo výborné- ačkoliv by jí teď chutnalo asi cokoliv. Natsu vypil první pohár na posezení a hned si naléval další. Usoudila, že má asi žízeň, přesto jí třetí pohár připadal už jako příliš. Usrkla trochu svého piva, které se k jídlu skvěle hodilo. Bylo ale taky pěkně silné.