Drakův polibek

Kapitola 16.

V průběhu hovoru se Natsuova tvář měnila výraz od spokojeného přes nevěřícný, až po rozzlobený.

Když skončila, plynulým pohybem odhodil pokrývku a zdvihl se. Měsíční světlo odhalilo jeho nahotu v celé kráse. Lucy se prudce otočila. Dočista zapomněla, co dělal předtím při jejím odchodu z pokoje.

„Stydíš se?" zaslechla snad v jeho hlase posměch?

A co taky jiného. Přesto. Nestyděla se. Ne před ním, ale za sebe. Styděla se za myšlenky, které jí běžely hlavou, za reakci, kterou v ní vyvolal pohled na jeho tělo. Vzpomněla si na obraz, na tmavovlásku, která se v extázi zakláněla, až vypadala, jako kdyby si chtěla zlomit páteř. Na draka, který se jí ovíjel kolem těla, na plameny kterými zaléval její ňadra.

Slyšela, jak si na sebe natahuje kalhoty a pomalu se otočila, celá červená studem.

Ještě pořád se pobaveně usmíval. „Počkej na mě, přinesu ti oblečení."

Tiše vydechla. „Všechno je na posteli." Položila si dlaně kolem krku a prsty si zajela do vlasů. „Ani jsem si nestihla vybalit. Všechno bylo tak narychlo..."

„To je teď jen dobře." Natsu jí letmo pohladil po paži a odešel. Zůstala v pokoji sama i s kotětem. Natsu měl věci pořád v tašce, takže neměla jak ušetřit čas. Rozhodně ji překvapilo že Natsu hned souhlasil-to nečekala. Tedy, útěk byl jediný možný způsob jak odsud, ale přesto ji překvapilo, že nebyl paličatý jako obvykle.

Sedla si tedy na postel aby v pokoji nevyšlapala kolečko a vzala Štístka na klín. „Rozhodně se se mnou nenudíš."

***

Tiše za sebou zavřel dveře a přešel rychle po chodbě. Teď se mu zdálo, že jsou od sebe místnosti vzdáleny úplně nekonečně. Vklouzl do jejího pokoje, popadl sedlové brašny a letmo se kolem sebe rozhlédl.

Nikdo lépe než on nevěděl, jak jsou jeho otec a bratr nebezpeční. A šance, že by tu mohli pár dní nerušeně zůstat, byla opravdu mizivá. Přesto v ni upřímně doufal. Nezbývalo, než doufat že utéct teď hned jim sežene nějaký čas a vila, do které měli namířeno, bude bezpečným úkrytem. Aby získali aspoň den dva klidu a pak mohli rozhodnout kam dál. Ignis je rozlehlý, mohli by cestovat. Otce brzy přestane bavit honit ho po všech čertech.

Ano, stráví pár dní ve vile, a pak odjedou někam, kde nebude snadné je najít.

Zatímco se zaobíral myšlenkami a dalšími plány vrátil se na chodu. Od schodiště se ozýval hluk.

Netrvalo mu příliš dlouho, než pochopil, že to je ta stráž, o které mluvila Lucy. A tím pádem že po chodbě neodejdou.

Vběhl zpět do Lucyina pokoje a v rychlosti nastrkal několik polštářů pod deku. Doufal že aspoň na první pohled to stráž oklame. Potom vyběhl na chodbu, tiše zavřel dveře a přeběhl zpět k sobě.

Lucy seděla na posteli a nervózně si mnula dlaně. Když ho viděla, prudce vstala.

Rychle si přiložil prst ke rtům. „Stráže už jsou na chodbě." Zašeptal a přešel k posteli.

„A jak se odtud teď dostaneme?"

Zmuchlal několik polštářů pod pokrývku, jako to před chvílí udělal v jejím pokoji. „Oknem."

„Protože jsi drak a draci umějí létat. Takže odsud odletíme...to jsi tím myslel, že jo?" zeptala se s nadějí v hlase.

„Ani ne. Neunesl bych tě. Stěží unesu sebe. Pokud bych vůbec měl křídla."