Drakův polibek

Kapitola 7.

Přestože slyšela velmi dobře, co jí řekl o hradbách, nemohla si pomoct. Bylo jejím nejnovějším zvykem vyběhnout nahoru a sledovat ho jak odjíždí pryč. Rychle si ve svém pokoji odložila kotě, vzala černý plášť, který jí na začátku půjčil, ale ještě se nějak nedostala k jeho vrácení. Přehodila si ho přes ramena a rychlým krokem vyšla až nahoru. Tam se zastavila a několikrát zhluboka vydechla a přistoupila až přímo k zubatým hradbám, opřela si tvář o hrubý kámen a upřel oči pod sebe. Natsu právě vyváděl svého koně z brány. Byl to nádherný vraník, mohutnější než většina ostatních koní ale Natsu se na něj dostával s neuvěřitelnou lehkostí.

A pak tu byl Natsu. Ohnivě rudé vlasy mu trčely na všechny strany. Pobaveně se usmála.

Sledovala, jak ujíždí směrem k městu a zatoužila na tom koni sedět s ním. Neskutečně se tu nudila. Chtěla se jít projít do lesa, vyjít z těch kamenných zdí. Mrzelo ji že Natsua neposlechla a i po jejich rozhovoru vyšla sem nahoru. Ale aspoň tak se dostala ven a nechtěla se toho jen tak vzdát. I přes všechno hezké co pro ni Natsu udělal, zůstával jejím únoscem. Snažila se přijít proč je na ní tak milý a snažila se k němu chovat odměřeněji. Ale nebylo to snadné vzhledem k tomu, že byli jediní dva z celého hradu, kteří mohli mluvit. A pak přinesl to kotě.

V tu chvíli se jí něco pověsilo na sukni a stáhlo jí to k jedné straně. Rychlý pohledem se přesvědčila, že je to skutečně malý vyrušitel z rána. „Ahoj broučku, jak ses sem dostal?" opatrně vysvobodila jeho drápky z látky šatů a přitiskla ho k sobě. Natsu už zmizel, ale ona ho měla pořád před očima.

Sešla do kuchyně, aby se ohřála a taky aby pomohla. Vysvětlila kuchařkám, že dnes nemá hlad, a poprosila je, jestli by bylo možné k večeři udělat Natsuovo oblíbené jídlo pokud nějaké měl.

Hned jakmile si mohla odškrtnout první položku ze seznamu, se vrátila zpět do jídelny. Snídaně už byla odklizená. Posbírala jednotlivé listy a srovnala je na úhlednou hromádku, kterou odnesla do svého pokoje. Celou dobu se jí Štístko úspěšně motal pod nohama. Zatímco mechanicky uklízela lehký nepořádek na stole a stlala postel- to se moc často nestávalo, aby byla v pokoji dřív než Rema a mohla si uklidit podle sebe- se zabrala do myšlenek. Teprve nedávno ji napadlo, že by mohla začít kreslit, vždy ji to bavilo, ale nikdy neměla pocit, že by jí to nějak zvlášť šlo. Proto své výtvory nikdy nikomu neukazovala. Ale dnes ráno byla příjemně překvapená tím, jak se o její kresby zajímal. Rozhodla se, že ho zkusí nakreslit.

V pokoji si vzala nový arch a kousek uhlu a odnesla si to sebou do Natsuova pokoje. Tiše vklouzla dovnitř. Měla jeho pokoj velmi ráda. Především proto jaký klid z pokoje vyzařoval. Natsu tu moc času netrávil a tak tu bylo i dost uklizeno. Uvelebila se v jeho křesle, opřela si nohy o stůl a začala. Nejprve zavřela oči, aby se uklidnila a taky aby si ho co nejlépe vybavila. Jak by ho měla nakreslit? Vzpomněla si na ráno, jak vzal kotě do rukou a zdvihl ho ze stolu. Sklonila se nad papírem a začala. U červených rozježených vlasů, které spadaly do vysokého čela a výrazných lehce zúžených oříškově hnědých očí. Dále úzký nos posetý spoustou drobných pih na první pohled téměř neviditelné. Krásně vykrojené rty a ostře řezané lícní kosti, a výrazná brada.

Načrtla linii krku, ohryzek a pak jeho napůl rozmotanou bílou šálu, bez které ho ještě neviděla. Částečně tak nyní byla okrytá zvláštní hvězdicová jizva kterou na krku měl. Silné paže a štíhlé předloktí. Velké dlaně, ve kterých držel Štístka, který mu obtáčel ocásek kolem zápěstí a roztomile stříhal oušky. A snažil se mu olíznout prsty. Dlouhé a štíhlé. Byli jednou z mnoha věcí, které jí na něm fascinovali. Byli tak neskutečně jemné, jak se mohla několikrát přesvědčit. Například dnes když jí prsty sklouzly lehce přes ucho a špičky prstů na sebe namotali pramínek jejích vlasů, přičemž se jí letmo dotýkali na krku. Cítila, jak se jí celým tělem rozlévá příjemné horko, ale setřásla ze sebe tu myšlenku a položila smotaný papír na stolek u postele. Natsu bude brzy zpátky. Rozhodla se, že ho překvapí. A taky potřebovala, aby byl dobře naladěný. Zaskočila rychle do kuchyně, aby se ujistila, že všechno běží jak na drátkách.