Drakův polibek

Kapitola 26.

Netušila jak dlouho to trvalo. Ale chvíli potom co se konečně uklidnila, do cely vstoupil Gajeel. Stále se zdál být pobledlý a unavený. Vlasy měl rozcuchané, ale oči mu krvavě zářily jako obvykle.

Přešel pomalu až k ní a vytáhl ji na nohy.

„Taková pěkná tvářička a tolik energie. Jak bych si nemohl kousek chtít vzít nejdřív pro sebe."

Otřásla se odporem i chladem zároveň a pokusila se odtáhnout, ale on ji chytil za vlasy a smýkl s ní zpět.

Potlačila bolestivý výkřik a snažila se mezi nimi zachovat alespoň určitý odstup.

Vnímala kolem něj, sama ani nevěděla jak to popsat. Podivný žár, nebo spíš jakoby kouř, který je cítit všude, z šatů i kůže. A byť jí vlastně vůně kouře nikdy nepřišla příjemná, nyní cítila podivnou touhu být té vůni blíž. Jak se pohnula, zavadila loktem o hrubou zeď. Bolest, která jí projela celou paží, jí rychle vrátila na zem.

Znovu viděla Gajeela takového jaký je. Jako nenasytné zvíře, které udělá cokoliv, aby se mohlo nažrat.

Vzpomněla si, že stejné pocity prožívala na začátku s Natsuem. I on měl v sobě cosi, co ji k němu vábilo. I k němu byla přitahována jako magnetem.

„Jen se tomu nebraň. Jsem mnohem silnější než bratr. A Polibek může být i pěkná věc když se nebudeš bránit."

Rozechvěle se zdravou rukou dotkla rtů. „Já vím."

Jeho obočí pobaveně vylétlo vzhůru. „Jak bys mohla hloupoučká. To nemůžeš přežít."

„Neměla bych. Ale přežila jsem."

Pořád na ni hleděl značně nedůvěřivě.

Konečně ji napadlo, proč jí unesl. „Ale proto jsem nakonec tady ne? Máš pořád takový hlad, a já jsem ta pravá, kdo ho zažene. Nemám pravdu? Přišel jsi kvůli mně i na Valerion. Aby mě Natsu nemohl mít pro sebe."

„Ale maličká, Natsu tě nikdy nepotřeboval, nechtěl být drak jako já. Byla jsi pro něj jen hračka. Malé pobavení a útěk od reality. Jsi jen zábava před spaním a svačinka, není to skutečné. To skutečné na něj čeká v Kouřových věžích. Jeho snoubenka, trůn, služebnictvo." Naklonil hlavu na stranu a výsměšně se usmál. „Všechno co jako pravý drak potřebuje ke štěstí."

„Zní to spíš jako to, co bys chtěl ty." Snažila se vytěsnit poznámku o snoubence a nervózně pohnula rukou. Bolest ji zase na okamžik vrátila do reality.

„Co chci já, je něco úplně jiného." Šíleně se zasmál. „Potřebuju větší energii než je v tomhle světě, víc snů. A všechny sny jsou za portálem. Ale tím můžu projít jen jednou. Ale otec je chytrý. Studoval dlouhé roky a zjistil, že když se shromáždí dost energie, portálů se otevře víc, a budou trvalejší. A znovu budeme moci chodit do vašeho světa, jak budeme chtít." Strčil do ní prstem a zasněně se usmál. „Znovu nám narostou křídla a znovu budeme skutečnými draky. Konečně jsme se dočkali."

„A tu energii čerpáte z Ignisu? Ze vší magie, která je kolem?" 

Gajeel očividně potěšený jejím zájmem se usměje. „Ne, tenhle svět už je slabý, už jsme to zkoušeli. Teď máme něco lepšího." Při posledních slovech jí přejede palcem po tváři.

S obavou v hlase se zeptala. „Jak to myslíš?!"

„Tak jak to říkám. Natsu byl tentokrát naší jedinou nadějí. Museli jsme doufat, že si bratříček vybere někoho silného a my ho pak využijeme a najdeme průchod do světa, abychom mohli znovu neomezeně čerpat sny." Hlas mu podivně přeskakuje, jako kdyby ze sebe všechna ta slova chtěl vysypat, ale nestíhal je formovat.

„Jedinou nadějí?" I jí samotné ta otázka přijde směšná. Už chápe, kam Gajeel svým proslovem směřuje.

„Samozřejmě. Ze všech draků, kteří tu zůstali, byl Natsu jediný kdo ještě neprošel portálem. Jedině on mohl přivést zdroj energie, tedy tebe."

„Ach tak." Další zbytečná fráze.

„Udělali jsme toho tolik, aby pochopil, co je důležité a nerozptyloval se. Zavraždil jsem jeho matku- aby ho nemohla, varovat a zachránit, protože ona byla tak chytrá a na všechno přišla. Ale pak zjistili, že potřebují silnou energii. Ale on to pořád nechtěl pochopit. Tak jsme ho chtěli nechat zavřeného, abychom jeho trápení ukončili... není Polibek, není život. Ale pak jsme zas potřebovali tu energii, kterou mohl získat jen on." 

Gajeel potřese hlavou a zasměje se. „Tolik se to zkomplikovalo." Zhluboka se nadechne a hladově si olízne rty. 

„Měl jsem tě rovnou zanést otci, ale tolik síly... určitě mu zbude dost, i když si trochu dopřeju."

Lucy se pokusila před ním ustoupit, ztratit se z místnosti- stále ochromená šokem z toho co se právě dozvěděla.

Ale byť byla cela poměrně velká, uvědomovala si, že jednou narazí na stěnu a pak už Gajeela nic nezastaví.