Drakův polibek

Kapitola 9.

Poprvé za celou dobu co tu byla, se ocitla za bránou. Před ní se rozkládaly zelené pastviny, za hradem byl les a v dálce viděla vrcholky hradeb. Vdechla čerstvý ledový vzduch a šťastně se usmála. Natsu mezitím vyvedl ze stáje svého vraníka, na kterém odjížděl i včerejší ráno. Vysedl na něj a podal jí ruku. Chtěla se zachytit nohou do třmene a odrazit se jako to viděla ve filmech, ale on ji prostě popadl a posadil před sebe. Nebylo to dvakrát pohodlné, ale neodvažovala se mít jakékoliv námitky, aby si náhodou nerozmyslel jejich společný výlet.

Vyrazili směrem k městu.

Natsu si užíval, jak se o něj opírá, svoji ruku držící úzdu na jejím stehně, vdechoval její vůni a snažil se nesmát, protože její vlasy byli jemné jako chmýří a lechtaly ho pod nosem, ale radši by si překousl jazyk, než aby něco řekl.

Cesta tedy ubíhala rychle a v tichu. Krajina kolem nich se příliš neměnila, všude byly zelené planiny, sem tam nějaké malé staveníčko a stáda ovcí nebo koní.

Když už byly na dohled hradeb, zastavil Natsu koně. Silný vítr, který je provázel celou cestu, mu cuchal vlasy a Lucy na tom nebyla o moc líp. I přes šátek jí kolem hlavy lítaly neposedné pramínky zlatavých kadeří.

Seskočil z koně, ignoroval její zvědavé pohledy a začal prohledávat sedlové tašky. Brzy našel, co hledal, provázek tak akorát dlouhý na to aby jí mohl svázat. V tomto případě ne přímo ji ale její neposedné vlasy. Chytil ji za pas a postavil ji vedle sebe na zem. Stáhl jí šátek z hlavy a strčil si ho do kapsy. Potom jí obešel a chystal se jí vlasy zavázat ale, pochopila, co se chystá udělat a předběhla ho. „Počkej. Udělám to sama." Hbitě si vlasy zapletla do copu, který pak na týle stočila do drdolu. Na její pokyn jí drdol omotal provázkem a zavázal na několik uzlíků. Potom jí upravil šátek na hlavě a usmál se. „Teď už jsme jen kousek od města. Takže dokud nebudeme za branami, s nikým nemluv a na nikoho se nedívej, ano? Nepotřebujeme, aby někdo poznal, že nejsi odsud."

Přikývla a taky se usmála se.

Tentokrát posadil na koně nejdřív ji a potom se vyšvihl před ni. Znovu vyjeli a brzy se napojili na hlavní cestu. Do města proudili vozy, malá karavana obchodníků. Vezli látky koření, hnali před sebou dobytek. Snažila se nedívat a netvářit tak nadšeně ale bylo to všechno tak zajímavé.

Kdyby tak sebou měla foťák, anebo aspoň papír a tužku. Kdyby Natsu věděl na co myslí tak by vyletěl z kůže.

Sklopila tedy oči a užívala si teplo, které sálalo z jeho zad.

Zařadili se do kolony všech ostatních kupců.

Kousek od brány si Natsu sundal kápi a vylovil z váčku na opasku několik mincí. Část z nich si strčil do kapsy a zbytek vrátil. Na to kolik tu bylo lidí, se pohybovali docela rychle a za krátko už byli pře bránou. Natsu odpočítal několik mincí pro strážného. Vysokého muže v dlouhém černém pláti s potetovanou tváří. U pasu měl obouruční meč.

Lucy pohlédla na svého průvodce, když projížděli bránou, ale jinak držela hlavu sklopenou. Uprostřed města byl obrovský kostel a kolem něj se rozbíhaly ulice do všech směrů. Ulice byli široké a bylo zde spousta místa i přesto že byly po obou stranách ulice různé stánky a krámky.

Většina lidí se pohybovala pěšky, ale někteří jeli jako oni na koni, přesto ulice nepůsobily nijak přecpaným dojmem. Natsu znovu zastavil a seskočil, natáhl se tentokrát už najisto do sedlové brašny a vytáhl další provázek. Zalovil v měšci u kapsy a vytáhl několik mincí. Až teď si Lucy všimla, že to nejsou klasické mince jako na zemi, připomínali trochu původní měnu z Číny, kdy v kulaté minci byl čtvercový otvor, aby se snáz daly pověsit na krk nebo na ruku. Vzal několik mincí a navlékl je na provázek. Vzal Lucy kolem pasu a sundal ji na zem. Zavázal jí provizorní náhrdelník kolem krku a opět jí upravil šátek. Nervózně si prohrábl vlasy.