Drakův polibek

Kapitola 24.

„Moje babička?" leknutím uvolnil stisk a žena dopadla na zem. „Jak můžeš být moje babička?"

Vzápětí si uvědomil, co udělal, a rychle jí začal zvedat.

„Jsem matka tvojí matky. Tvoje matka přežila druhý Polibek tvého otce. Nikdy jsem o nikom takovém neslyšela." Její hlas trochu skřípe asi z leknutí a přidušení, které jí způsobil.

Natsu na okamžik zaváhá. „Jak jsi mě vlastně poznala?"

Babička natáhne ruku a pohladí ho po vlasech. „Mají stejnou barvu jako vlasy tvojí matky. Jsi jí podobný."

„Nikdo z matčiny rodiny by žít neměl. Otec nikdy nemluvil o nikom dalším."

Žena proti němu se tiše zasměje. „To protože nemá čisté svědomí a bojí se."

Zatímco mluvili, sedli si na schodiště. Jeho nově objevená babička mu položila ruku na rameno a zhluboka se nadechla. Pravděpodobně nic z toho co o své matce víš, není pravda."

Natsu hledí nepřítomně před sebe. „Jak se moje matka vlastně jmenovala?"

„Ysaboo." Hlas ženy zakolísá. Oči má lehce zamlžené a Natsu chápe, že teď je pryč ve vzpomínkách. Daleko od něj. Mlčí a čeká. Jeho babička skutečně za chvíli začne mluvit. Trochu mechanicky, jako kdyby se musela nutit. Chvílemi zadrhává a odmlčuje se.

„Tvoje matka se s otcem seznámila tady v Jezerních osadách. Její pradědeček patřil k nižším drakům. Jejich oheň obarvil její vlasy a tak jako jediná v rodině měla vlasy rudé. Samozřejmě že tou barvou k sobě poutala pozornost. Pořád něco vyváděla a nikdo jí nemohl zkrotit. Když jí bylo šestnáct, projížděla osadami družina šlechticů.

Od prvního okamžiku kdy se s tvým otcem setkala, po sobě bláznili. Přesvědčil ji, aby s ním utekla a vzala si ho. Souhlasila a odešla s ním do Kouřových věží. Tvoje matka, tam ale šťastná nebyla. Vadilo jí, že tam není příroda. A všechny ty dvorské intriky- nikdy si nezvykla. Navíc, byla přesvědčena, že to místo dělá z jejího manžela někoho mnohem horšího. A tak mu jednoho dne řekla, že chce pryč. V tu chvíli tě čekala a otec by ji snesl modré z nebe. Nechal pro ni postavit Vilu. Jako manželka tak vysoce postaveného draka, šlechtice si mohla nechat zařídit, co chtěla. Vilu vybavila podle sebe, jak sama chtěla a navezla sem spoustu knih. Tvůj otec- Igneel- byl přesvědčen, že je to jen nějaký rozmar. Vše jí dovolil a předpokládal, že až Ysaboo porodí, vrátí se s ním do věží. To tvoje matka ale neměla v úmyslu." Na okamžik se odmlčí a horečnatě zamrká, aby zahnala slzy, které jí ale stejně nezadržitelně kanou po tváři.

Zhluboka se několikrát nadechne a potřese hlavou.

„Porod pro ni byl velmi náročný. Ale přivedla na svět krásného chlapečka." Při těchto slovech se na Natsua usměje. „Tvůj otec byl štěstím bez sebe. A chtěl, aby hned šli domů. Ysaboo mu řekla, že už doma je. A že nechce, abys vyrůstal mimo přírodu a světlo. Že nechce, aby žil mezi tím co rodina dělá. Hádali se celé týdny. Nakonec tě tvůj otec v noci vzal a odnesl pryč. Byl přesvědčen, že se tvoje matka probudí z té své mylné představy a přiběhne za tebou. A ona zas byla přesvědčená že Igneelovi dojde, že co udělal, byla chyba.

Čekala velmi dlouho, a postupně mi chřadla před očima. Pečovala jsem o ní celé dny a noci, ale nemohla jsem jí stačit. Byla ve Vile zavřená, každý den- jako ve vězení. Nechtěla promeškat chvíli, kdy se tvůj otec vrátí. A pak jednoho dne Igneel přijel. I s Gajeelem. Toho mel z prvního manželství, které bylo uzavřeno v jeho mládí. Bylo domluvené jeho rodinnou. Uzavřel ho krátce po svém prvním polibku v lidském světě. Tvoje matka byla další, na které Polibek provedl. Ale ona přežila. Zkrátka-když přijeli, bylo to pár dní potom co Gajeel absolvoval svůj Polibek. Otec se zeptal, jestli si to rozmyslela. Ysaboo mu řekla, že už přišla na to, co chce udělat. Že mu to nedovolí a hlavně mu nedovolí tě do toho zatáhnout. Igneel s ní souhlasil. A pak v pokoji nechal Gajeela a odešel."

V tichu které zavládne je slyšet jen Natsuův přerývavý dech. „Moje matka žila? Mohla žít i teď? Zabil ji Gajeel? A co matka věděla, že ji pro to zavraždili?"

Otázky se z něj sypou a neberou konce.

„Tvůj bratr se ze svého Polibku příliš nenasytil. Je pořád hladový, pořád dychtí po něčem víc a nic a nikdo mu nemůže stačit. Nakrmil se na tvé matce, protože poprvé přežila. Domnívali se nejspíš oba, že ona mu bude stačit. Když se odmítla vrátit a nechtěla spolupracovat, už jim k ničemu nebyla."

Natsu byl téměř slepý hněvem. Nenávidí svého otce. Svého bratra. Nenávidí je a všechny je zabije.

Jako kdyby to jeho babička věděla, stiskne mu rameno.

„Myslím, že to Gajeel unesl tvoji dívku. Myslím, že kvůli té věci s otcem. Ale možná neodolá a bude ji chtít jen pro sebe." Zní unaveně a nešťastně.

„Ale jak by ji mohl získat. Přece bych ho slyšel, kdyby tam byl. A jak by se tam dostal."

„To nevím drahý, ale když by získal velký přísun energie, možná by dočasně mohl získat křídla. Nevím, jestli a kam by s nimi doletěl. Ale možné to je."

„Pak tedy musel hodně riskovat."

„Asi mu za to stála." I přes vážnost situace se šibalsky pousměje. „Což víš sám nejlíp, za co stojí."

„Za všechno na světě babičko." Složí hlavu do dlaní. „Ale já žádná křídla nemám."

Dobromyslně mu rozcuchá vlasy a pak ho dloubne do lopatek. „Jen musíš chtít. Myslet na to. Zvládneš to, protože jsi pravý drak."

***

Něco mu rve záda na kusy. Má pocit že mu z nich padá kůže. Slyší praskání kostí a v uších mu šumí krev. Vytřeští oči bolestí, a prohne se v zádech. Déle už se neudrží a začne křičet. Jeho hlas upadne v podivné skřehotání. Dopadne na kolena a prsty zaryje do podlahy. Drásá si prsty až do krve ve snaze potlačit jednu bolest tou druhou.

Jen okrajově vnímá ženu v šatech s dlouhým copem, která stojí opodál. Bolest přehluší vše.

Konečně praskání kostí a napínání kůže ustane. Cítí, že mu na zádech něco visí, cítí tu nezvyklou váhu. Ohlédne se na stranu a zahlédne kousek svého křídla. Potlačí chuť pozvracet se. Na podivné, tuhé bláně mu vidí kousky masa a stéká po nich v čůrcích krev. Pokusí se s nimi pohnout a zatmí se mu před očima. Když to zkusí za chvíli- je to lepší. Pomalu se začne stavět na nohy. Jeho halena, kterou si na počátku přeměny roztrhal, leží v rohu. Jeho babička ji právě zvedá a pomalu k němu kráčí.

„Tvoje křídla jistě vydrží déle, ale leť rychle. K sídlu tvého bratra. Modlím se k drakům, aby byla v pořádku. Hlavně abyste oba byli v pořádku."

Vyjdou pomalu před vilu. Noc je teplá a vlahá a Natsu poprvé v životě letí. Co chvíli má pocit, že spadne, ale nějak se vždy udrží. Pořád v zádech cítí tupou bolest, ale nezáleží na tom. Musí zachránit Lucy. A zabije všechny, co mu budou stát v cestě.