Drakův polibek

Kapitola 33.

Město samo bylo tvořené ze světlého materiálu. Domy nalepené na sebe, úzké ulice i širší uličky se všechny směrovaly do středu, kde se rozkládal trh.

Natsu rozhodně nepřeháněl, když jí tvrdil, že nic takového neviděla. Zdálo se, že trh tvořil velkou část města, jako by ani pro nic jiného nebylo místo. Stánky byly pestrobarevné, malé i velké, se stříškami nebo bez, s nápisy co prodávají nebo jen hromadami výrobků které mluvily za vše.

Mezi stánky, pokud se našlo místo, postávalo několik hudebníků, a hudbou ještě více rozveselovali atmosféru.

Hudebníci ale byli spíš vidět než slyšet. Kolem stánků proudilo neuvěřitelné množství lidí. Zahlédla i několik postav se zelenými vlasy, jaké viděla v Jezerních osadách.

Míjeli lidi s tmavou pletí, ornamenty na kůži i lidi úplně obyčejné.

Bylo překvapivé, že i v davu byli strážní schopni s nimi držet krok a přitom udržovat určitou vzdálenost. Ale určitou vzdálenost od nich udržovali všichni. Někteří se dokonce sklonili, když kolem Natsu procházel.

Jen z jeho zaťaté čelisti a napjatých ramen pochopila jak j mu celá situace nepříjemná.

Propletla si s ním prsty a povzbudivě se usmála.

Nic neřekl, ale trochu víc se uvolnil.

Procházeli mezi stánky nabízejícími látky, maso, pečivo, sladké pochutiny, zeleninu, neuvěřitelně barevné ovoce šperky, medy, vařené jídlo, pivo a další nápoje.

Zastavili se u jednoho stánku s ovocem. Prodavač měl tmavou pleť a jednu tvář potetovanou zdobnými spirálami. Tmavé vlasy měl stočené do několika drdůlků po celé hlavě.

Jednotlivé kusy ovoce měl nakrájené na kousky, aby ještě lépe vynikla jeho barva a na malém tácku jim podával k ochutnání hned několik druhů k ochutnání. Zatímco jí Natsu cpal jeden kousek za druhým do pusy, prodavač vyslovoval názvy a vyjmenovával, k čemu se ovoce nejlépe hodí, nebo jak se používá.

Natsu mu nakonec podal několik mincí a poděkoval, prohodil i něco v jazyce kterému nerozuměla ani ona a zjevně ani jejich stráž ale černoch se pobaveně zasmál a pak se lehce uklonil. Jí věnoval oslnivý úsměv.

U dalšího stánku obdivovali jemné šperky zdobené nejrůznějšími drahými kameny, pokračovali kolem pečiva a sladkostí. Různé bonbony, kostky želé, okvětní plátky obalené v cukru nebo i jen tak, mořské řasy namočené v medu, které znali z jezerních osad.

Natsu chtěl kde co ochutnat, pro každého měl vlídná slova nebo vtip a zdálo se, že zná každého prodavače.

Jejich přízeň mu byla milá, ale ne tak zvědavé pohledy kolemjdoucích nebo stráž, která na slunci v uniformě získávala čím dál tím víc povadlejší vzhled.

Kolem poledne už Lucy cítila, jak na ni dopadá únava. Byl to stejný pocit jako tehdy v kobkách a na pláži, kdy měla pocit jako by byla mimo sebe. Pohledem vyhledala úzkou lavičku ve stínu zakrslého stromku. Podobných sezení minuli již celou řadu a většinou byli obsazené. Sedla si a trochu si povytáhla sukni. Vrstvy látky byly slaboučké a většinu času příjemně povlávali kolem nohou, ale teď si chtěla dopřát trochu vzduchu přímo na kůži. Zároveň ale nechtěla nikoho pohorovat a tak sukni povytáhla jen těsně pod kolena.

Natsu byl za chvilku u ní.

Přinesl kořeněný rybí koláč s tvrdou kůrkou, zalitý česnekovým olejem a černé pivo.

Lucy si položila hlavu na jeho rameno a usmála se.

„Měl bys jim dát volno, aby se taky najedli." Na jeho nechápavý pohled odpověděla pokývnutím směrem ke strážným.