Drakův polibek

Kapitola 30.

Prospala většinu dne, a probudila se až krátce před večerem. Nebo spíše byla probuzena.

Vana zmizela a okna byla otevřená. Služebná jí za paravánem chystala šaty a na stůl pokládala šperky a další ozdoby.

Lucy se pod peřinou protáhla a plnými doušky vychutnávala měkkost pokrývky. Kdyby to bylo na ní, vůbec by z postele nevstala.

Nakonec odhodila pokrývku a vyskočila z postele ven. Bosa přeběhla k oknu a zhluboka se nadechla. Jemně cítila síru ale i závan čerstvého vzduchu, a výhled byl i díky pomalu se blížícímu západu slunce dech beroucí.

Nechápala, kde se v ní bere ta bezstarostnost. Ale copak si mohla potom všem ještě dělat starosti? Něčeho se obávat? Měla se snad cítit špatně za to, že se konečně pořádně vyspala a mohla se vykoupat?

Odtáhla se od okna a stáhla si pomalu svůj noční úbor. Pozorovala v zrcadle křivky svého těla. Všimla si škrábanců na nohách a na rukou, žloutnoucí modřiny, která zůstávala jako připomínka vyhozeného ramene.

Všimla si, že je více opálená než předtím, ale po tom co se stalo v poušti, nebylo divu.

Služebná za jejími zády sebou roztržitě trhla a Lucy si uvědomila, že nebyla probuzena jen tak a asi zbytečně zdržuje. Přistoupila rychle k paravánu a nechala si pomoci do šatů. Chvilku si zas musela zvykat na pevný korzet a těžkou širokou sukni.

Šaty se skládaly ze dvou částí. Korzetová byla ze saténové látky. Ve výši prsou pak byl silný pruh ze stejné látky, který nahrazoval rukávy a odhaloval ramena. Sukně byla tvořena mnoha vrstvami tylu.

Celé šaty měly matnou barvu zahřátého zlatavého medu.

Vlasy měla sčesané do ozdobného drdolu na zátylku.

Právě se dostávaly ke šperkům, když se otevřely dveře a dovnitř vstoupil Natsu. Služebná utekla, jako kdyby se jí chystal vyhodit z okna. Srdce se jí rozbušilo, když ho viděla. Byla ráda, že konečně přišel, uvědomovala si, že pocit, který předtím měla a považovala za rozechvělé nadšení, byla jen nervozita, že ji v tom nechal samotnou.

Stejně tak jako se cítila šťastná, se cítila i ohromená jeho vzhledem.

Stál uprostřed místnosti, v černých kalhotách, bílé haleně s vysokých límcem a dlouhé vestě, jejíž cípy sahaly až ke kolenům a byla lemovaná zlatou výšivkou. Vlasy měl poprvé za celou dobu sčesané z tváře a vnikala tak ještě víc ostrá brada. Působil jako skutečný šlechtic.

Bylo vidět, že mu v oblečení není příjemně. Pryč byla jeho šála, bez které ho ještě neviděla. A pryč byly trhané kalhoty a volné haleny a rozcuchané vlasy. Zbyla jen opálená pokožka, pod kterou byl zřetelně bledý.

Vstala a pomalu k němu přešla. Přejela mu konečky prstů po tváři a něžně ho políbila.

Když jí objal kolem pasu, úlevně vydechla.

„Už jsem myslela, že nepřijdeš."

Slabě se usmál. „Vyspala ses dobře?"

Stále pohledem putovala po jeho tváři. „Já ano. A ty? Spal jsi vůbec?"

„Moc ne. Hodně jsem přemýšlel. Nad vším možným."

„To i já." Chytla ho za ruku a zamířila k posteli. Poslušně ji následoval. Šaty jí při každém kroku tiše šustili kolem kotníků. Usedla na okraj postele, aby zbylo nějaké místo i pro Natsua. Než dosedl, letmo zavadil prsty o její rameno. „To je nepěkná modřina. Kde jsi k ní přišla?"