Hope [j.jg x k.th] ✔

Kapitola 9.

Vzbudil jsem se na svém pokoji. Ani si už nepamatuji, co se stalo. Nevím vůbec nic a čas už vůbec ne. Bylo tu šero, více, než obvykle, takže hádám, že už bude noc.

Poprvé za tu dobu jsem se odvážil polknout a hned jsem toho litoval. V krku mě to štípalo a patro s jazykem jsem měl jako v jednom ohni. Bolestně jsem semkl ruce v pěst.

Vše se mi hned vybavilo. Ta bolest, která svírala v křeči celé mé tělo. Ta spoušť krve, když mi ostré hroty jehel zajely do patra a jazyku. Ta ohavná věc v mých ústech. A nakonec ten malý výzkumník.

Chtěl jsem pryč. Potřeboval jsem pryč.
Začalo se mi špatně dýchat, svíral se mi hrudník. Podléhal jsem všem těm depresivním pocitům, které zažívá nejeden puberťák.

Musel jsem se nějak uklidnit, ale nevěděl jsem, jak. Panikařil jsem. Ze všeho toho zmatku mě vytrhl až hlas a otevření dveří.

Polekaně jsem sebou škubl a hlavu natočil ke dveřím. ,,Zvedni se. Musíš se jít umýt.." Překvapeně jsem zamrkal. Pomalu jsem už ani nevěděl, co to sprcha je. Jaký je to pocit, když vám po těle stékají horké kapičky vody. Bylo mi to tak cizí..

Pomalu jsem se zvedl z postele a došel až ke dveřím, kde mě za paži chytl jeden muž a vyšel se mnou na chodbu. Druhý za námi zavřel dveře a pokynul svému společníkovi, abychom šli. Cesta byla tichá a hlavně klidná. Nechápal jsem, proč jdeme v klidu. Většinou za nimi pomalu vlaju, jak jsou na mě rychlí.

Došli jsme až před nějaké dveře, které se následně otevřely. Byla to koupelna.

Záchod s umyvadlem na jedné straně a poté tu byl sprchový kout i vana. Dokonce i kachličky byly jiné barvy, než bílé a to modré.

Vše jsem si to hodnou dobu prohlížel, ale vyrušilo mě odkašlání.

,,Tak půjdeš už? Můžeme tě klidně odvést zpět.." Řekl znuděně jeden z nich a já tedy s malým pokýváním vešel dovnitř. Chtěl jsem za sebou ty dveře zavřít, ale oba dva mě propálili nepříjemným pohledem.

Svěsil jsem tedy ruce podél těla a stoupl si za roh, aby na mě neviděli. Přeci jen.. Nemusí mě tu vidět zcela nahého, to je to poslední, co bych si přál.

Pomalu jsem se tedy svlékl a rychle zalezl do sprchy, kde jsem za sebou zavřel rychle dvířka. Objevil jsem tu dokonce i sprchový gel a šampon, což mi vytvořilo na rtech nepatrný úsměv. Snad první za tu dobu, co tu jsem. Když opomenu svou ,dokonalou' podobu díky tomu tvorovi.

Nastavil jsem si teplou vodu a pustil jí na sebe. Celý jsem se nad tím příjemným pocitem zachvěl a přivřel oči. Tak dlouho jsem nepocítil ten dokonale příjemný pocit. Smyl jsem ze sebe všechnu tu špínu a částečně i špatné pocity, které mnou otřásaly v několika posledních dnech.

Nanesl jsem na sebe vrstvu sprchového gelu a byl nesmírně vděčný, že něco takového vůbec existuje. Poté jsem se znova opláchl vodou a následně si umyl i vlasy.

Vykoukl jsem zpoza dveří a hledal ručník. Ten jsem našel, ovšem cesta vedla kolem otevřených dveří, ve kterých stály ty dvě gorily, které mě sem přivedly.

Mé tváře nabraly nachovou barvu a jednou dlaní jsem si zakryl své mužství. Tou druhou jsem rychle otevřel dveře od sprchového koutu a poté jí položil na svou první dlaň.

Rychle jsem odcupital k ručníku a na ty dva se ani nepodíval. Obmotal jsem si ho rychle kolem pasu a zašel znova za roh za dveře, kde na mě nebude vidět.

Co nejrychleji jsem ze sebe setřel všechnu tu vodu a shrábl své oblečení. Natáhl jsem na sebe spodní prádlo a oblékl si tričko.

Ručník jsem zavěsil na háček a po dlouhé době se na ty dva podíval.

Beze slova mě znova chytli za paži a dovedli do mého ,pokoje'. Když se za mnou zavřely dveře, povzdechl jsem si. Jak dlouho tu ještě budu muset být? Snášet tohle všechno?

Do mé mysli se vkradla jedna vzpomínka. Vzpomínka na toho muže, který mi položil ruku na rameno a díky kterému mě pak začalo pálit předloktí s tetováním.

Nechápal jsem, koho tu zastupoval on. Možná, že ani nebyl odsud, nevím. Chvíli jsem nad tím přemýšlel, než jsem podlehl dalšímu spánku.

_______________________________________

Možná dnes vydám ještě jednu.. ^•^ nebo si to jen předepíšu a vydám to až zítra.. uvidím ':) doufám, že se máte dobře <3