Hope [j.jg x k.th] ✔

Kapitola 45.

Vzbudilo mě nepříjemné mravenčení v ruce, které jsem se zprvu snažil ignorovat. Když už to bylo doopravdy nesnesitelné, zkoušel jsem s rukou pohnout, ale byla na ní moc velká váha. Zamračil jsem se a otevřel oči. Podíval jsem se na svou ruku a spatřil klidně oddechujícího Taehyunga, který si na mé ruce sprostě ustlal.

Musel jsem přiznat, že to bylo roztomilé, avšak ne moc příjemné. Pokoušel jsem se svou ruku opatrně vysvobodit zpod jeho těla, ale vždy marně. Povzdechl jsem si a posadil se. Zkoušel jsem ho nadzvednout druhou rukou, nic. Byl jsem na to moc slabý.

Ztrápeně jsem zakňučel a praštil sebou opět na matraci. Měl jsem pocit, jako by mi ta ruka postupně celá odumírala. Natočil jsem k jeho nevinné tváři hlavu a jemně zašeptal: ,,Tae.. Tae vzbuď se prosím..." Nereagoval. Lehce jsem do něj strčil, ale ani to ho neprobralo. Něco si pro sebe zamumlal a více nalehl na mou ruku. To jsem si pomohl.

Zavřel jsem na chvíli oči a přemýšlel, co budu dělat. Řekl jsem si, že to nakonec mohu zkusit ještě jednou. Sebral jsem všechnu sílu, kterou jsem v sobě v tu chvíli našel, a pokusil se ruku opět vysunout zpod jeho těla. Byl však ještě těžší než předtím, jelikož na mě teď ležel větší vahou.

,,Tae..! No tak, vzbuď se prosím!" Zvýšil jsem o něco hlas a zatřásl s ním. Spal jako dudek. To snad ani nemá cenu. Povzdechl jsem si a odkašlal. ,,Sakra už! Vzbuď se..!" Promluvil jsem k němu polo křikem. Všiml jsem si, jak líně otevřel oči a rozhlížel se kolem.

,,Jeongguku..?" Zamumlal a zvedl ke mně hlavu. Nadzvedl se lehce celý a tak jsem toho využil a stáhl k sobě ruku. Lehce jsem se mračil. ,,Zalehl jsi mi ruku a já tě nemohl sundat ani normálně probudit." Vysvětlil jsem mu, když jsem viděl jeho nechápavý výraz.

,, Promiň.." Zívl si a přitáhl si mě za pas blíž k sobě. Překvapeně jsem vykulil oči a rychle se na něj podíval. ,,Co to děláš?" Vyjekl jsem, načež se jen pousmál. ,,Ta matrace je nepohodlná a já s sebou nemám žádný polštář." Řekl prostě a položil si hlavu na mé břicho, přičemž mě kolem pasu pažemi objal. Zčervenal jsem jako rajče.

,,Tak.. Dobrou?" Promluvil jsem po chvíli nejistě. ,,Dobrou Jeonggukie..." Zamumlal zřejmě již v polospánku a tak jsem zavřel oči. Více jsem se na posteli uvelebil a zanedlouho také usnul.

~~~

,,Vítej opět doma!!" Rozpažil Taehyung s obrovským úsměvem ruce a otočil se ke mně čelem. Stáli jsme právě před jeho domem, přičemž já čekal, až otevře dveře. Trochu jsem povytáhl koutky úst vzhůru, a když otevřel dveře, vešel dovnitř. Rozhlížel jsem se kolem sebe, jako by se tu snad něco změnilo. Ani nevím, proč jsem to udělal.

Vyzul jsem si boty a svlékl si mikinu. ,,Zavolal jsem Yoongimu, že mám pro něj překvapení.. Pokud ve zprávě nelhal, měl by sedět v obýváku na sedačce.." Zašeptal Tae směrem ke mně a usmál se. Nepatrně jsem kývl a pomalu se vydal do obýváku, a opravdu. Yoongi seděl sklíčeně na sedačce a zíral před sebe. Obešel jsem sedačku a přisedl si k němu.

,,Ahoj.." Promluvil jsem tiše a přidal se k němu - zíral jsem před sebe. ,,Ahoj..." Povzdechl si a ještě dobrou chvíli tam tak seděl, než si pravděpodobně uvědomil, kdo na něj promluvil. Rychle ke mně otočil hlavu a doslova se mu rozzářily oči. Němě otevřel ústa a vrhl se mi kolem krku. ,,Jeongguku!!"

Pevně mě svíral v objetí, až jsem se divil nad tím, jak velký má stisk. Přidušeně jsem vydechl a jemně ho též obejmul kolem pasu. Počkal jsem si, než se on sám odtáhne, i když mi to nebylo úplně příjemné po té době. Musel jsem to vydržet.

Do místnosti vešel Taehyung s úsměvem na tváři. ,,Koukám, že jsi Gimu přeci jen tu náladu opět přinesl." Zasmál se a sedl si do mohutného křesla. Krátce jsem se po něm ohlédl a pokusil se zvednout své koutky rtů alespoň lehce vzhůru.

,,To byl velmi kamenný úsměv.." Konstatoval a já toho raději nechal. Sklopil jsem hlavu a mlčel. V místnosti se rozhostilo úplné ticho. Bylo mi to divné a nakonec mě přemohla zvědavost a já se odvážil pozvednout hlavu, abych na ně viděl. Oba na mě hleděli velmi překvapeně.

,,U-udělal jsem něc-co?" Zakoktal jsem se a zrudl studem. Yoongi svůj nynější výraz rychle shodil z tváře, zatímco ten Taehyungův se změnil na bolestný. Pomalu zakroutil hlavou. ,, Neudělal jsi nic špatného Jeonggukie, neboj... Ty nikdy." Strnule se pousmál a viděl jsem na něm, že se snažil působit normálně.

,,Tak.. Co se děje? Vypadali jste překvapeně." Nakrčil jsem obočí a oba si je sjel pohledem. Yoongi i Tae se na sebe ve stejnou chvíli podívali, až si nakonec Gi povzdechnul. ,, Změnil ses za těch pět měsíců..." Promluvil tiše, ale Taehyung hned dodal: ,,Jung tě změnil.."

Přiškrceně jsem polkl a v hlavě si opakoval stále ta samá slova: Nesmíš dopustit, aby na tobě poznali další změny. Chovej se tak, jak ses choval před pěti měsíci..

_______________________________________

Tak jsem nakonec stihla napsat kapitolu i zde.. ':D jsem tedy šíleně unavená, takže doufám, že tu není moc chyb. :/

Všem ale přeji dobrou noc! <3