Hope [j.jg x k.th] ✔

Kapitola 31.

,,Myslím spíš, že ty jen stále povídáš.. Na což nejsem zvyklý." Promluvím tiše a konečně k němu pro jednou zvednu hlavu. On se nad mou poznámkou jen zasměje a poplácá mě po rameni. ,,Nemám důvod být zticha a čekat, až promluví někdo jiný, když mám tolik nápadů a myšlenek, o které bych se mohl podělit s někým dalším! Co říkáš na to, že bychom začali od začátku..? Jako bychom se tam na ulici nikdy nepotkali, až dnes." Navrhl a já odvrátil pohled a na chvíli se zamyslel.

,,Mohl by to být lepší začátek do nádherného kamarádství až bratrství!" Zazubí se a já si povzdechnu. Proti jeho veselé náladě nezmůžu naprosto nic.. Za chvíli mě zajisté nakazí a budu se tu culit jako on - jako blb.

,,Tak dobře.. Začneme znova." Promluvím nakonec a znova na něm spočinu pohledem. Jemu se doslova rozzáří oči a šťastně se zahihňá. ,,Min Yoongi, těší mě!" Začne hned a mně se samovolně zvednou koutky v malý úsměv. ,,Jeon Jeongguk, také mě těší.."

Pohodlněji se usadím do sedačky a na pár vteřin zavřu oči. Když je znova otevřu, už se z chodby ozývají dunivé kroky, oznamující Taehyungův příchod. Jako na povel oba dva, já i Yoongi, zvedneme hlavu ke dveřím od místnosti a čekáme, až se tam Tae zjeví, což netrvá dlouho.

Zastane ve dveřích a rychle si nás přelétne pohledem. To samé však udělám i já. Pohledem ho sjedu od hlavy až k patě a silou vůle zadržuji sliny. V té jeho uniformě mu to až moc sluší. Měl bych mu zakázat se v ní ukazovat přede mnou, jinak bude muset vytírat na podlaze kaluže mých slin.

Rychle jsem zahnal nevhodné myšlenky, jež mi lezly do popředí mysli, znova pryč a v duchu se okřikl a profackoval. Prasáku!

Pousmál se a přešel až k sedačce. Kolem mě se rozlil jeho svěží parfém, který bych mohl čichat stále a nikdy se ho přitom nenabažit. Vždy mne tak moc omámí, že jen stěží zůstávám ve světě reality a neutíkám do své představivosti z očarování.

Postavil se před nás a založil si ruce na prsou. ,,Kluci.. I když věřím v to, že jste oba zodpovědní, prosím vás o to, abyste mi tu nic nerozbili, neponičili a celkově můj dům udrželi v takovém stavu, v jakém se právě nachází... Doufám, že se vrátím brzy, ale nemohu nic slíbit. Vy si kdyžtak ale poradíte, no ne?" Přelétl pohledem z jednoho na druhého a my jen souhlasně přikývli. Taemu to vykouzlilo úsměv na tváři.

,,Tak jo.. Jeonggukie, kdyby se něco dělo, zavolej mi. Telefon už máš a mé číslo jsem ti nechal na stolku u něj. Když to půjde, nechoď ven, i když tu budeš mít Yoongiho. Nechci, aby se ti něco stalo a ty," ukázal prstem na Yoongiho. ,,Ty mi ho budeš hlídat. To je také jedna část důvodu, proč tu vlastně jsi." Dokončil svůj monolog s menším kázáním a uvolnil se.

Sehnul se ke mně a pevně mě k sobě přitiskl. ,, Dávej na sebe pozor, ano? Ať se ti nic nestane.." Zašeptal ke mně starostlivě a snad mi dokonce vtiskl i jemný polibek do vlasů. Musel jsem se začervenat studem, ale i tak jsem souhlasně přikývl. ,,Slibuji.." Zamumlal jsem mu v odpověď a pomalu se odtáhl. On se postavil, rozcuchal mé vlasy a s pozdravem opustil místnost.

Jako vždy jsem se zamračil a vlasy si upravil do původního stavu. Když se z chodby ozvalo prásknutí dveří, věděl jsem, že jsem zde více s Yoongim sám.

,,Nikdy bych neřekl, že tátův kolega může být tak sexy.." Vydechl překvapeně Yoongi a šťouchl do mě. Překvapeně jsem se na něj podíval a naklonil lehce hlavu na stranu.

,,Ty po něm jedeš!" Vykřikl a zasmál se. Vykulil jsem oči a mé líce nabraly nachovou barvu. ,,C-cože?! To není pravda! Ne, ne, ne..!" Kroutil jsem nesouhlasně hlavou a horko do tváří se mi neustále hrnulo. ,,Ale jo..! Vždyť to na tobě vidím! Kdybys mohl, jdeš s ním i na záchod.." Zakření se a já zrudnu ještě více.

,,A-asi vidíš.. Špatně. Je mi jedno, co dělá a.. Nemusím s ním chodit na záchod.. Však.. Nelíbí se mi!!" Vyhrknu a sám se zamotám do toho, co jsem právě řekl. Zamračím se a vrhnu po něm varovný pohled.

,,No joo! Už toho nechám.." Zasměje se mému činu. ,,Stejně si ale myslím, že po něm jedeš.. Jsi v tom až po uši.." Pokroutí nad svým názorem hlavou, a když už se po něm oháním, rychle vstane ze sedačky a se smíchem odběhne do křesla.

,,Říkám, že ne, tak ne..!" Snažím se skrýt své rozpaky a nervózně si skousnu ret. Z jeho strany se mi dostane pouze další smích. Uraženě si založím ruce na prsou a naštvaně nafouknu tváře.

,,Říkat můžeš, co chceš.. Citům nezabráníš, to si pamatuj."

_______________________________________

Pravděpodobně budu psát dál, ale tahle je pro dnešek poslední ^•^ Nebo by se zde našel někdo, kdo by chtěl ještě jednu? ^^

Kdyby však ne, přeji všem dobrou noc a krásně se vyspěte! :3