Hope [j.jg x k.th] ✔

Kapitola 35.

JEONGGUK P.O.V
Tři dny uplynuli od toho, co si Taehyung ukradl kousek mé nevinnosti. Co se naše rty setkaly v jedno. Ty dny byly poklidné, pohodové. Oba jsme byli co nejvíce spolu, a když byl Tae v práci, byl jsem tu s Yoongim, se kterým jsem si nakonec našel řeč, a stali se z nás velmi dobří kamarádi.

Oba dva mi dokázali častěji vykouzlit úsměv na tváři, na špatné věci jsem myslel čím dál tím méně. Yoongimu jsem nakonec po věčném přemlouvání přiznal, že se mi Taehyung přeci jen líbí. Všechno bylo podezřele veselé, avšak jsem se tím nezabýval.

,,Vrátím se večer kluci, užijte si to tu spolu!!" Zakřičel na mě a Yoongiho Tae z chodby a následně se dveře zabouchli. Zůstali jsme tak opět sami v domě. ,, Půjdeme ven..? Jen na zahradu, dlouho jsem nikde nebyl.." Upřu pohled na Giho a ten mi jen s vřelým úsměvem pokýve hlavou.

Prudce se zvedne ze sedačky, čapne mě za zápěstí, a dotáhne mě do chodby, kde se oba obujeme. Nemohu zadržet smích. Stále je stejně praštěný, jako když jsem ho viděl poprvé.

Venku jsme se usadili do trávy a povídali si o všem možném. ,,Yoongi..?" Natočil jsem k němu hlavu a on mi kývl ve znamení, ať pokračuji. ,, Myslíš, že bych se jednou mohl přestat bát..? Bát se všeho cizího..." Upřel jsem pohled na světle modrou oblohu bez jediného mráčku a trpělivě čekal na jeho odpověď. Pravděpodobně vybíral vhodná slova na to, co mi chce říct.

,,Jeongguku.. Tvůj strach je.. Na tobě. Můžeš ho překonat jen svou vůlí. Říkat si, že to nic není.. Že je to normální a naučit se tomu věřit. Choď mezi ty lidi a nemysli na to, kolik jich tam je. Nauč se je vnímat jen tak, abys jim mohl uhýbat. Abys věděl, že vedle tebe někdo jde, ale ne tak, aby to pohltilo celé tvé myšlení. Takhle bys propadal neustále panice.." Z jeho hlasu sršela upřímnost a starost o mne.

Po rtech mi přejel maličký úsměv. Bylo krásné slyšet, že mu na mně nějak záleží. Následně jsem se však vrátil do našeho téma a úsměv mě přešel. ,,Co když si to nebudu moct dokázat uvědomit..? Třeba to má hlava nedovolí. Třeba si to nebudu moct ani dokázat říct.. Nebo mě ještě dřív, než něco stihnu, pohltí ta zrádná panika a bude všechno.. V háji." Svraštil jsem obočí a bezradně se svalil do trávy.

Tohle bylo nad mé síly. Nikdy bych nic takového nedokázal. Smířit se ale s tím, že bych nemohl bez starostí procházet ulicemi plnými lidmi, se mi nechtělo.

,,Ggukie.. Žádné 'co když' není, jo? Nedělej si s tím zbytečně hlavu. Přemýšlet nad tím, by nemělo smysl. Ty to zvládneš přeci. Nemysli na to, jak těžké to může být. Akorát by tě to rozptýlilo." Lehl si vedle mě a pousmál se.

,,Je tu příjemně.." Nadhodil jen tak. Otočil jsem k němu hlavu. ,, Snažíš se změnit téma?" Pozvedl jsem jedno obočí. ,,Tak nějak.." Zasmál se a mě to donutilo k menšímu úsměvu.

,,V tom případě... Ano, je tu příjemně." A doopravdy bylo. Na jednom z malých stromků v zahradě seděl drobný ptáček a vyzpěvoval světu své písně. V trávě cvrkali cvrčci a všude kolem létal všemožný hmyz. Na jednotlivé květy sedali včely, čmeláci a pilně nabírali pyl na své nožky. Lehký vánek česal listy stromů a keřů a čechral stébla zelené trávy.

Vše působilo klidně. Pozitivní energií kolem mě to jen vířilo a já si ten krásný pocit užíval. Po boku mít svého blízkého přítele, se kterým si mohu popovídat o čemkoli, o čem chci. Přál jsem si, aby tento moment nic nenarušilo. Aby pokračoval až do té chvíle, než přijede Tae ze své práce.

Gi bude moci jít domů a já si zalezu s Taem do obýváku na sedačku. Opřu si o něj hlavu a i přes jeho únavu si budeme povídat do té doby, dokud neusne. Vždy se snaží se mnou být alespoň nějakou chvíli, i když je unaven. Neposlouchá mé kárání a prostě si mne k sobě přitiskne tak, abych se nemohl vyvléci z jeho sevření. Stejně se však po chvíli poddám a nechám ho.

Doopravdy bych si to přál. Ne však všechna přání se splní. Tohle bylo důkazem. Byla to má poslední chvíle plná pohody. Poslední chvíle, kdy jsem si mohl povídat s Yoongim. Byl to poslední krásný den na několik měsíců. Vše následně bylo jen černé a bílé.

_______________________________________

Hoi!!

Tak co, tušíte, co se stane? ^•^ Asi to není zas tak nepochopitelné, že..? ':D

Užívejte nadále prázdnin! <3