Hope [j.jg x k.th] ✔

Kapitola 42.

Neznámý tu se mnou byl velmi dlouho. Stále ke mně mluvil, a ač jsem mu chtěl vždy odpovědět, nemohl jsem. Když odešel, zamyslel jsem se. Ne však na dlouho, jelikož jsem byl velmi unavený a nakonec jsem přestal vnímat okolní dění úplně. Usnul jsem.

Prudce jsem se posadil a vykulil oči. Zvedal se mi žaludek. Rychle jsem si stoupnul na zem a ihned se na ní rozplácl. Nevěděl jsem, že jsem tak těžký. Po několika nadávkách jsem vstal a rychle vyběhl z místnosti. Už od pohledu na bílou barvu kolem mi bylo jasné, že jsem v nemocnici. Nejsem tu poprvé, tudíž jsem hledal značku 'WC'. Jakmile jsem jí našel, rozrazil jsem dveře a přiběhl k jedné záchodové míse. Začal jsem zvracet a dávit se. Z mých úst zprvu vycházely jen žaludeční šťávy, ale poté jsem bolestně sevřel víčka, když mi krkem procházelo něco až moc velkého a nepříjemného.

Když konečně bylo po všem, otevřel jsem své oči plné slz a bezmocně si sedl na zem vedle záchodu. I přes své vlastní varování jsem se podíval do záchodu. Vyděšeně jsem vykulil oči, když jsem spatřil hnědý sliz, či co to bylo, jak se to snaží dostat pryč z vody. Okamžitě mnou projela vzpomínka na první den v laboratoři. Já zavřený v prosklené ,kleci' a podivná hmota podobná slizu nedaleko mě. Bylo to úplně stejné, akorát to mělo jinou barvu. Ten, který se dostal do mého těla, byl tmavě zelený. Rychle jsem spláchl záchod a utekl do pokoje.

Začal jsem se utápět ve strachu a bezmoci. Když jsem se chtěl zatahat za vlasy, nahmatal jsem pouze hrubou látku obvazu. Pomalu jsem ruce spustil podél těla a snažil se zachovat alespoň malý klid, kterého jsem byl stále schopen. Pozdě. Naplno jsem se rozvzlykal a vzpomínal na všechny dny u pana Junga. To ponížení, kterého se mi dostávalo, ta submisivita, kterou jsem musel prokazovat vždy, když došlo na sex a podobné věci. Opět jsem se hroutil.

Pochyboval jsem, že mám stále srdce v jednom. Muselo být roztříštěné na několik set malých kousků, které se mi jako střepy zabodaly všude. Tlumil jsem své vzlyky a nářky v tlustém polštáři a bušil do něj. Slzy mi bez ustání tekly proudem po tvářích a nedokázal jsem to zastavit. Až únava, která mé tělo chytila, mne přemohla.

Když jsem se vzbudil podruhé, pálily mě oči a věděl jsem, že jsou stoprocentně rudé jako ty angorského králíka. Protřel jsem si je a zívl. Nedaleko mé postele něco spadlo. Rychle jsem tak obrátil svou plnou pozornost a zjistil, že je to pan Jung. Zrychlil se mi tep a samozřejmě, že zařízení kolem mě to vše zaznamenaly. Ušklíbl se, když na monitory pohlédl.

Mohl jsem si však všimnout, že pod okem se mu pyšní sytě fialový monokl a spodní ret má nehezky natržený. Pral se snad? To mi k němu nesedí. Nemá přeci s kým. ,,Jsem rád, že jsem si tě dokázal najít.. Co nejdříve to půjde, si tě vezmu zpět a první, co udělám, bude to, že ti vyšukám mozek z hlavy." Nechutně se ušklíbl a přišel až ke mně. Prstem mi přejel po tváři a celého si mě prohlížel. ,,Musel jsem ti moc chybět, soudě podle tvých zarudlých očí.." Zašeptal naoko smutně a já se otřásl.

Pevně jsem sevřel kraj peřiny a přitáhl si jí více k bradě. Nenápadně jsem se snažil najít zvonek, kterým bych přivolal sestru na pokoj. ,,Hledáš tohle?" Pozvedl ruku s přestřiženým zvonkem a všechnu mou naději tak odnesl někam daleko. Nejspíš jsem nebyl tak moc nenápadný, jak jsem si myslel.

,,Jsi zlobivý králíček.. Kdybych mohl, hned bych tě potrestal. I když vlastně, co mi brání?" Zlomyslně se ušklíbl a já vyděšeně začal kroutit hlavou. ,,N-ne! Prosím, jen t-to ne..!" Zasýpal jsem a rozkašlal se. On se jen zasmál nad mou reakcí a rychle šel zamknout dveře. Rozhlédl se kolem sebe a následně se mu na rtech usadil opět ten nechutný škleb. Dostal jsem velký strach.

,,Víš králíčku.. Ne vždy dokážeš utéct. Někdy je prostě predátor silnější s takové malé zvířátko nemá žádnou šanci." Strhl ze mě peřinu a pohodil ji ledabyle na zem. ,,Je skvělé, že zde v nemocnici byli tak hodní a usnadnili mi svlékání nepotřebných věcí.. Máš jen košili a boxerky. Jak skvělé."

Ruce mi dal nad hlavu a uvázal je k čelu postele ani nevím čím. Zkrátka vytáhl z kapsy nějaký provázek a svázal mi tím zápěstí. Trhal jsem sebou, ale bylo to marné. Ostatně jako vždy. ,,Sssshh! Buď hodný králíček a nedělej si to ještě horší..." Hrubě mě políbil na líc a i přes mé další protesty mi vyhrnul košili až k hrudníku.

_______________________________________

Tak jsem to stihla!! Dnes mám asi nějakou psací náladu, či co.. ':DD

Třeba stihnu ještě něco u druhé knihy.. Chtěli byste? (. ❛ ᴗ ❛.)