Hope [j.jg x k.th] ✔

Kapitola 26.

,,Myslím si něco jiného.." Ozval se jeho hlas místností a v dalších několika vteřinách jsem zády narazil do linky, kam mě Taehyung následně přitiskl. Vykulil jsem nad tou blízkostí oči.

Jeho tvář byla jen pár centimetrů od té mé, až se naše nosy skoro otíraly o sebe. Mohl jsem cítit jeho horký dech na mé tváři a celé jeho tělo na tom svém.

,,Vyhýbáš se mi Jeongguku?" Přimhouřil na mne oči a mně naskočila husí kůže. ,,N-ne.. Nevyhýbám se." Odpověděl jsem po chvilce a musel odvrátit zrak.

,,Vážně..? A proto ven z pokoje vycházíš skoro v jednu hodinu ráno, kdy si myslíš, že už spím..? Když se tě ptám, neodpovídáš.. Úplně mě ignoruješ, tak neříkej lživé věci.." Více mě natiskl na linku a rukama se zapřel vedle mého těla.

,,Já tě.. J-jen tě chráním..!" Namítl jsem hned a cítil, jak mi srdce začalo bít rychleji. Jeho parfém byl všude kolem mě a mé čichové buňky z toho přímo šílely.

,,Chráníš mě? Tím, že mě ignoruješ..?" Překvapeně nadzvedl obočí a tázavě na mě hleděl. Jen jsem pokýval hlavou a znova na chvíli odvrátil zrak.

,,Nechápu tě. Nemůžeš mi to alespoň vysvětlit?" Zeptal se a povzdechl si. Rozmýšlel jsem, jestli to má cenu vlastně tajit, když jsem prozradil už polovinu, nebo ne. Samozřejmě ale, že mi došlo, že by to bylo k ničemu.

,,V té pracovně ses mě ptal, jestli jsi se mnou v bezpečí.. Nevěděl jsem, vlastně ani teď nevím, odpověď a tak jsem si řekl, že když budu neustále zavřený v tom pokoji a budu dělat, že neexistuji, budeš v bezpečí. Nic ti neudělám a všechno bude v pořádku.." Po mém krátkém monologu jsem snad přestal i dýchat. Taehyung mě obejmul. Obmotal kolem mého pasu paže a tvář si zabořil do mých vlasů.

Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatoval a nejistě ho objal nazpět. Zavřel jsem oči a zabořil hlavu do jeho hrudě. Mé srdce bilo jako splašené, dech jsem měl lehce zrychlený, ale užíval jsem si ten zvláštně příjemný pocit. Cítil jsem se v bezpečí, jako by mi nic nehrozilo.

,,Už se tam nezavírej, prosím.. Bylo to tu všechno tak zvláštní.. Smutnější.. Dělal jsem si o tebe strašné starosti! Už to nedělej.. Prosím..!" Zamumlal do mých vlasů a já svraštil obočí.

Myslel jsem si, že mu bude lépe, když tu nebudu. Že bude lepší úplně vše. Přesto to ale bylo úplně naopak. Nechápu to.

,,Já.. Omlouvám se, ale vážně jsem si myslel, že.. Že to vadit nijak nebude.." Zašeptám a povzdechnu si. ,,Přestanu s tím.. Pokud si to přeješ." Dodám ještě a více se do jeho hrudě schovám. Přál jsem si, aby tato chvíle nikdy neskončila. Abych mohl tajně fetovat jeho vůni pořád dokola, abych se cítil stále tak moc v bezpečí.

Bohužel nic netrvá věčně a vše má někde svůj konec. To znamená, že i naše objetí. Taehyung se ode mne pomalu odtáhl a olízl si rty. ,,Samozřejmě, že si to přeju..!" Pousmál se a jako bych byl malé dítě, mi rozcuchal vlasy. Nespokojeně jsem zamručel a propálil ho vražedným pohledem.

On jen zvedl ruce v obranném gestu vzhůru, ale i tak se začal smát. Jeho smích donutil k úsměvu dokonce i mě, ale jen na chvíli. Začal jsem si alespoň trochu upravovat své rozčepýřené vlasy a přitom jsem lehce nafoukl tváře.

,,Měli bychom jít spát Ggukie.. Já zítra budu muset do práce. Tak nějak se všichni doslechli, že je ředitel.. Mrtvý a tak tam musíme všichni, abychom to nějak pořešili. Pokusím se ale vrátit co nejdříve, abys tu nemusel být celý den sám. A teď pojď..!" Odtáhl se úplně a chytl mě za ruku. Táhl mě po schodech nahoru, přímo do jeho pokoje.

Zavřel za námi dveře a já se na něj překvapeně podíval. ,,Tae.. Měl bych spát ve své posteli.. Nechci tě obírat o místo v té tvé.." Špitnu a pustím jeho ruku. Z jeho strany se ozvalo uchechtnutí.

,,Jeonggukie.. Neobíráš mě o místo a navíc musím mít jistotu, že se tam vážně znova nezamkneš, takže si lehni a půjdeme spát." Popohnal mě k jeho posteli a přímo mě na ní strčil. Překvapeně jsem se do ní svalil a snažil se nevnímat fakt, že se mi právě vyhrnulo tričko, které odhalilo mou kůži na bocích a zádech.

Rychle jsem se posadil a tričko si stáhl co nejvíce dolů. Vlezl jsem si na jeden kraj a odmítal si lehnout. ,,Nemohl bych si dojít ještě pro kalhoty..? Nějak mi začala být zima." Zakňučel jsem a prosebně se na něj podíval.

,,Nekecej a lehni si už.. Budeš přikrytý, takže tě zima rychle opustí." Lehl si na druhou stranu a přikryl se kouskem peřiny. Byl otočený čelem ke mně, v ruce držel jeden cíp peřiny a čekal, až si pod ní lehnu. S povzdechem jsem tak udělal a on se pousmál.

,,Dobrou noc Ggukie..". Zavřel spokojeně oči a přehodil přese mě ruku. Trochu jsem se zarazil, ale nechal jsem ho.

,,Dobrou noc Tae.." Zašeptal jsem a vydal se do říše snů.

_______________________________________

Taaaak.. Tady je kapitolka jako zmiňované poděkování a samozřejmě také na dobrou noc. ^•^ A pro toho, kdo již spí, na dobré ráno.. ':D

Na kisseu je stále brzy.. Nemyslíte?
╮(. ❛ ᴗ ❛.)╭

Každopádně ale.. Dobrou noc všem!~ (◕ᴗ◕✿)