Hope [j.jg x k.th] ✔

Kapitola 25.

Opřel jsem se o stěnu a zničeně se na ně podíval. ,,P-pošlet-te mě tam.. Zpět, ž-že?" Hlas jsem měl snad o tři oktávy vyšší než obvykle a celé tělo se mi třáslo jak pod náporem vzlyků, tak kvůli strachu. Nechtěl jsem zpět.

Taehyung záporně zakroutil hlavou, ale neřekl ani slovo. Trochu se mi ulevilo, ale stále jsem vzlykal a z očí mi tekly slzy.

,,Jeongguku.." Promluvil konečně Taehyung po nějaké době. Tázavě jsem k němu zvedl zrak a čekal, co chce říct. ,,Kdo za tebe rozhoduje, když jsme u mě doma..? Kdo za tebe rozhodoval, když jsi přišel do mého pokoje a spal u mě celou noc..?" Zeptal se přiškrceně a pravděpodobně se obával mé odpovědi.

Zprvu mi trvalo, než jsem pochopil význam jeho otázky, a když se tak stalo, vykulil jsem oči. ,,S-snad si nemys-slíš, že.. Že za mě rozhod-duje on!" Vyřkl jsem nevěřícně a svraštil obočí.

,,Říkal jsi, že nikdy nemůže vědět, kdo za tebe v danou chvíli rozhoduje..! Jak to můžu vědět já..? Jsem.. Jsem s tebou vlastně v bezpečí?" Poslední otázku spíše zašeptal, ale díky okolnímu tichu bylo vše slyšet.

Nevěří mi. Měl jsem pravdu.. Prolétlo mi hlavou a po tvářích se mi valilo ještě více slz. ,,Já.. Já nevím Tae," špitl jsem velmi tiše a posmrkl.

~~~

Už dva dny jsem zavřený ve svém pokoji a odmítám vylézt ven. Nepiju, nejím. Co se o to ale starat, když se o to postará on? Sám si zařídí, abych byl v pořádku. Pro pití si jdu vždy až v noci, kdy už Taehyung spí.

Odmítám s ním mluvit, neodpovídám mu na otázky, nedávám o sobě vědět v žádném směru. Celý den se povaluji v posteli a čekám na večer, kdy se dojdu vysprchovat a poté spát. Vzbudím se vždy po půlnoci a tiše se vplížím do kuchyně, kde do sebe naliju snad litr vody, abych zahnal žízeň, a rychle se zase vytratím do pokoje. 

Taehyung se vždy několikrát denně zastaví před mými dveřmi a snaží se mi domluvit, abych si vzal alespoň něco k jídlu, ale nikdy se mu nedostane odpovědi. Když se mne v kanceláři pana Leeho zeptal, jestli je se mnou v bezpečí a já nenalezl odpověď, rozhodl jsem se pro toto řešení. Když budu zde zavřený, nehrozí žádné riziko, že bych mu nějak ublížil. On tak bude v bezpečí a já brzy.. V zapomnění.

Už jen pár vteřin a můžu se dojít napít. Rychle a nenápadně. Ostatně jako vždy. Zvedl jsem se z postele a došel ke dveřím, které jsem pomalu odemkl. Vystrčil jsem hlavu do chodby a prohlédl okolí. Tma a ticho. Nic neobvyklého, takže s jistotou, že Taehyung doopravdy již spí, jsem sešel schody a potichu doběhl až do kuchyně. Pravděpodobně musela být tato chvíle velmi vtipná, ale nikdo tu naštěstí nebyl, takže to bylo vlastně úplně jedno. Stoupl jsem si na špičky, otevřel skříňku, a vytáhl z ní velkou úzkou sklenici. Nalil jsem do ní čirou vodu z kohoutku, a když jsem si sklenici přiložil ke rtům, doslova jsem jí začal hltat.

Natočil jsem si takových sklenic ještě několik a pak se rozhodl odejít. Přešel jsem ke dřezu a už natahoval ruku se sklenicí, když tu mě vyrušil hlas.

,,Doufám, že máš v plánu si vzít i jídlo.." Ozval se do ticha hlubokým hlasem Taehyung a já leknutím upustil skleničku na zem, kde se roztříštila na několik kusů. Vytřeštil jsem oči a strnule stál na místě.

,,Rozbil jsi mi skleničku.." Konstatoval a já nasucho polkl. ,,Já.. Já vím. Promiň.." Zašeptal jsem a pomalu ruku stáhl k tělu, jelikož mě začala brnět. Otočil jsem se k němu a díky přivyknutí si na tmu, jsem mohl dokonale spatřit všechny rysy jeho tváře.

Nad mou odpovědí protočil očima a pousmál se. ,,Nemyslel jsem to nijak špatně.." Prohlásil a podíval se mi přímo do očí. Rychle jsem pohledem uhl jinam a nervózně si zkousl ret.

,, Myslím, že už bych měl jít.." Promluvil jsem po chvíli a byl na odchodu. Rychle jsem prošel kolem něj se sklopenou hlavou a už se radoval, že je to za mnou. To by ale nebyl Taehyung, kdyby mě rychle nechytl za zápěstí.

,,Myslím si něco jiného.."

_______________________________________

Ahojtee!! Hádejte, kdo se vrátil po dvou dnech? ^•^ Bylo to těžké, ale nakonec jsem to přeci jen zvládla..! Doufám, že tato kapitola není shit a alespoň nějak se mi povedla ':D

Užijte si večer a přežijte zítra školu! ^^