Hope [j.jg x k.th] ✔

Kapitola 50.

V objetí jsme strávili ještě nějakou chvíli poté, co jsem se uklidnil. Bylo mi to v tu chvíli příjemné. Jeho teplá náruč, pevná hruď, o kterou jsem se celou dobu opíral, svalnaté paže, jež mě objímaly a zlehka přejížděly po mých zádech. To vše bylo tak uklidňující, že jsem neodolal.

,,Mám strach Tae.. Už ani nevím, co mám dělat. Je to tak těžké!" Pevně jsem sevřel jeho tričko a zaháněl nově přicházející slzy. Nechci se opět rozbrečet. Nechci vypadat tak moc slabě.

,, Nemusíš mít strach.. Už tě nikomu nedám, to ti slibuji. Budeme jen spolu, budu si tě ochraňovat, ano?" Pomalu jsem mu to odkývl. Věřil jsem mu. Bylo to pro mne opět těžké, přesně jako na začátku, ale musel jsem se dát dohromady. Nemohl jsem začínat od začátku. Nechtěl jsem opět začínat od toho samého bodu.

,,Co pan Jung? Bude mě chtít zpět..."
,,Pan Jung?" Viditelně se zarazil.
,,Ummh.. Promiň, jsem zvyklý," špitnu tiše.
,,Už to není pan Jung, Ggukie. Je to jen Jung Hoseok, anebo také hajzl, kret-" ,,Jasně, myslím, že ti rozumím..!" Umlčel jsem ho rychle a odtáhl se. Musel jsem se pousmát jeho uraženému výrazu.

,,Půjdeme domů, co myslíš?" Pohladil mě po tváři. Nebylo mi to příjemné a měl jsem nutkání mu ruku odstrčit, ale neudělal jsem to. Musel jsem to vydržet. Zvyknu si přeci. Časem.

,,Jo.. šel bych," uhnul jsem pohledem do strany a zvedl se. Natáhl jsem k němu ruku, že mu pomůžu, ale s úsměvem mě odmítl a na nohy se postavil sám. Podal jsem mu alespoň berle, které dostal spolu se sádrou.

Slušně mi poděkoval a usmál se. Já jen kývl. Otevřel jsem dveře, počkal, až projde, a šel hned za ním. Nikdo nám v odchodu nebránil, ale já měl stále nepříjemný pocit. Jako by to nebylo správné, jako bych měl být potrestán. A věřil jsem tomu.

Trhaně jsem se nadechl a cuknul sebou, když na mě Tae promluvil. ,,Stalo se něco Jeonggukie..?" Zastavil, aby se na mne mohl podívat. Pokroutil jsem hlavou a sklopil jí. Nervózně jsem se kousal do rtu a hrál si s prsty. Pravděpodobně na mně poznal mou nervozitu, jelikož zanedlouho stál přímo vedle mě, podepřen jednou berlí.

,,No tak, víš, že mi můžeš věřit přeci.." Chlácholivě mi položil ruku na rameno. Opět jsem měl nutkání mu jí odstrčit. Semkl jsem ruce v pěst. ,,Vím.. Jen mám zvláštní pocit, nic víc," zašeptám a uhnu pohledem.

Periferně jsem si mohl všimnout, jak starostlivě nakrčil čelo, a dlaň z mého ramena sjela po mé paži, přičemž se zastavila na mé dlani. Chytl mě za ruku a propletl si se mnou prsty.

Pohledem jsem zavadil o naše spojené ruce a lehce je pozvedl. Stiskl jsem jeho dlaň a zvedl k němu pohled. Nechápal jsem nic. Kdy to bylo naposledy, co mě někdo takto držel za ruku? Ani si nepamatuji.

,,Jsem-" ,,Tu s tebou, já vím Tae.. Děkuji ti." Nenechal jsem ho domluvit a neochotně jeho ruku propustil. ,,Pojďme už pryč.."

~~~

Měkká postel s bílým povlečením, v poličce pár knih, skříň plná oblečení. Seděl jsem v mém pokoji. Přibližně půl hodiny zpět mi Tae řekl, že si půjde ještě odpočinout. Odporoučel jsem se proto do svého pokoje a usadil se na postel. Neměl jsem co dělat. Ticho mi dělalo jedinou společnost.

Unaven jsem nebyl, nic zajímavého jsem si nenašel, hlad nemám. Povzdechl jsem si a propaloval pohledem dveře od pokoje. Mohl bych se tu porozhlédnout. Dlouho jsem tu přeci nebyl, mohlo se zde něco změnit.

Zvedl jsem se proto z postele a otevřel dveře. V celém domě panovalo ticho. Opatrně jsem našlapoval, abych neudělal velký rámus, který by mohl Taehyunga vzbudit. V prvním patře bylo sedm místností. Taeho ložnice s koupelnou, tři pokoje pro hosty a jeden s koupelnou, přičemž to byl pokoj můj, a další samostatná koupelna.

Vše bylo stejně. Ostatní dva pokoje pro hosty jen s nutnou výbavou, samostatná koupelna vybavená potřebnou hygienou, můj pokoj vším, co jsem tam nechal před pěti měsíci a koupelna rovněž. Taehyungova ložnice byla též ve stejném stavu, snad jen pár knih mu přibylo v poličkách. Do jeho koupelny už jsem se však neodvážil jít. Přišlo mi to nevhodné.

Zkontroloval jsem jen, jestli stále spí, a zmizel do přízemí. Opět vše stejné. Prošel jsem každou místnost, kterou jsem našel. Žádná změna. Sedl jsem si do obýváku na sedačku a pustil si televizi. Bylo těžké najít něco zajímavého, ale nakonec jsem si tam nechal jedno k-drama.

Pohodlně jsem se usadil a zaujatě pozoroval dění v televizi. Ani jsem si nevšiml, že se za mnou objevil rozespalý Taehyung. Zděšeně jsem vyjekl, když se jeho paže omotaly kolem mého krku a ramen. Do uší se mi rázem dostal jeho zvonivý smích.

Přiložil jsem si ruku na hruď a hluboce si oddechl. ,,Tohle už mi nedělej. Proč jsi mi nemohl tvůj příchod oznámit nějak normálně?" Zaklonil jsem hlavu, abych na něj viděl, a přimhouřil varovně oči. Tae se jen zasmál. ,,Byla zábava pozorovat tvou reakci, promiň," zazubil se a věnoval mi hubičku na nos. Zarazil jsem se.

_______________________________________

Tak.. Mám na vás otázku.

Jedná se o konec příběhu ':D jde o to, jestli byste chtěli konec o něco posunout dál a rozepsat trošku, co se dělo teď, když se Gguk ocitl opět u Taeho doma, anebo už jen tak dvě, tři kapitolky s tím, že bych do jedné MOŽNÁ přidala smut.. ale jen možná... Stále nevím, jestli do toho půjdu :'D

Chtěla bych čistě vědět váš názor, takže.. Pište, co chcete ^^ jinak se rozhodnu sama ':D