Hope [j.jg x k.th] ✔

Kapitola 39.

JEONGGUK P.O.V
,,Máš pět minut králíčku.." Čtyři pouhá slova a odešel. Moc dobře jsem věděl, na co mám pět minut. Neochotně jsem se začal vysvlékat a poklekl na zem. Sklonil jsem hlavu a čekal na jeho příchod. Netrvalo dlouho a do chladné místnosti zaválo otevřenými dveřmi teplo. Ošil jsem se nad tím pocitem.

,,Hmmh.. Víš, co máš vždy udělat, abys mne potěšil, že?" Optal se a přešel za mě. I když jsem mu neviděl do obličeje, vím jistě, že na mě hleděl s neskrývaným chtíčem. Nechtěl jsem porušovat pravidla a tak jsem se stále skloněnou hlavou zakýval v náznaku pravdy.

Odmlouvat nemělo cenu. Ty nemizející jizvy po celém mém těle mi dávají najevo, že nesmím. Slyšel jsem za mými zády šustění, jak si sundával oblečení. Zatlačil mi na ramena a já si poslušně klekl na všechny čtyři. Jeho hrubé dlaně sjely až na mé boky, za které mě pevně chytl a prudce do mě přirazil.

Slzy mi vyhrkly, ale neměl jsem právo si stěžovat, odmlouvat, či vůbec nějak promluvit. Kousl jsem se proto do rtu a dusil v sobě vzlyky a bolestné výkřiky a prosby. Hrdlo mě z toho pálilo, ale nesměl jsem selhat. Nehty jsem zaryl do drsné studené podlahy z kamene a pevně držel víčka semknutá.

On za mými zády sténal slastí a blahem a užíval si každý jeden příraz do mého těla. Bral si mě hrubě, bez sebemenší kapky slitování. I když bych se lehce nedopočítal, kolikrát jsem se v této pozici ocitl, stále to bolelo. Jako by se mi střípky skla zařezávaly do masa, pod kůži mě bodalo tisíce jehel.

Nikdy jsem nebyl vzrušený, ale jeho to nezastavilo. Měl mě k ukojení svých tužeb, a aby se mnou mohl vychloubat před jinými mocnými a bohatými lidmi. Nenáviděl jsem to, když se vytahoval, mluvil o mé osobě jako o jeho největší lásce. Jeho přetvářky před ostatními byly nechutné. Ještě více jsem ale nenáviděl jeho pravidla. Jak ve společnosti, tak při sexu.

Držel jsem uvnitř sebe všechnu bolest do té doby, než jsem v sobě neucítil jeho sperma. Bylo mi jedno, že je stále v místnosti. Jakmile vstal ze země, sám jsem na ní dopadl celým tělem a pustil všechny emoce ven. Bolestné vzlyky se ozývaly po celé místnosti. Můj pláč byl hlasitý.

,,Víš, že dokud jsem tu, pravidla stále platí, že?!" Zavrčel nepříjemně a přidřepnul si ke mně. Lehce jsem souhlasně pokýval hlavou a čekal přicházející trest. Nečekal jsem dlouho.

,,Porušils je!" Kopl mě do břicha. Okamžitě jsem se za něj chytl a bolestně vydechl. Převalil jsem se na bok, ale ani to mu nebránilo v dalších kopancích. Poslední mi uštědřil do obličeje, přičemž mi křuplo v nose. Začaly se mi z něj valit proudy krve, které se nechtěly zastavit. Bolest, která chvátila mé tělo, byla neuvěřitelná. Rozbrečel jsem se ještě více.

Hoseok si otráveně odfrkl a třískl za sebou dveřmi. Doufal jsem, že když ne on, tak mi pomůže Diael, jak jsem toho tvora v sobě pojmenoval. Jenže jak jsem tak čekal, nic se nedělo. Krve stále přibývalo, v nose mi nepříjemně tepalo. ,,P-prosím.. Pomoz-te mi něk-do.." Zašeptal jsem do vzduchu, i když vím, že tu nikdo, kdo by mi mohl pomoci, není.

Musel jsem se posadit, jelikož krve bylo až moc a za chvíli by mi smáčela vlasy, které se mi na zemi povalovaly. Přál jsem si, aby tohle konečně skončilo. Ani nevím, jak dlouho tu jsem. Hledá mě vůbec Taehyung? A co Yoongi? Je v pořádku? Tolik podobných otázek, avšak ani jedna odpověď. Ničilo mě to. Jsem zde jako v kleci. Útěk je zde nemožný, tudíž asi budu muset počkat, až mě tu něco zabije.

Než mě něco.. no samozřejmě! Chytl jsem se za nos a i přes veškerou bolest za něj trhl do strany. Ozvalo se křupnutí a já bolestně vykřikl. Jen mi nepomáhej Diaeli!

Zhluboka jsem se nadechl a navlékl na sebe všechno oblečení. Není tu přeci jen nejtepleji. Přešel jsem k židli a přemýšlel, jestli ji mohu využít ke svému plánu. Mávl jsem nad tím rukou a klekl si před stěnu. Klepaly se mi ruce, celý jsem byl malátný, ale nesmím se nechat pohltit bolestí a šokem. Chci pryč.

Přiložil jsem dlaně ke stěně a pevně semkl víčka k sobě. Začal jsem hlavou mlátit do kamenné zdi a přitom se snažil ignorovat pud sebezáchovy a bolest. Nesmím přestat!

Trvalo jen pár dalších minut, než jsem ztratil vědomí. Krev z mé hlavy sršela, z mého nosu též. Nacházela se snad všude, kudy jsem prošel. Padl jsem bezvládně k zemi a nechal se zaobalit tou známou temnotou.

_______________________________________

Dejme tomu, že jsem v oznámení nic nenapsala.. Nenacházím nějak čas a když už je, buďto čtu, nebo koukám na filmy.

Když už jsme u těch filmů.. Viděl někdo Bumblebeeho? ^^

Jinak těm, kteří nespí dobrou noc a ostatním dobré ráno! <3