O b l i v i a t e | fred weasley ✔️

𝐗. - Posel dobrých zpráv

„Děláš si ze mě prdel?" vypadne ze mě neohrabaně.

„Slovník, slečno O'Connellová –"

„Frede, přísahám všem bohům na tomhle světě, že jestli si ze mě děláš prdel, rozejdu se s tebou, nakopu ti zadek a už nikdy na tebe nepromluvím!"

„Prosím tě, na to mě až moc žereš –"

„Tak už mi to naval!" naléhám na něj a vyškubnu mu Denního věštce z rukou. Fred se na mě celý rozesmátý zakaboní, posadí se na matraci tak, aby mě mohl zezadu obejmout kolem pasu, položit si bradu na mé kostnaté rameno a číst si v duchu spolu se mnou, i když už ví, co přesně v dnešních novinách stojí.

ANTHONY O'CONNELL NA MINISTERSTVU KOUZEL

Je tomu už téměř rok, co byl mladý O'Connell prohlášen za nezvěstného poté, co naposledy navštívil svou kancelář na Ústředí bystrozorů. Byl pohřešován celou rodinou, nikde se neukázal a několik měsíců o sobě nedal vůbec vědět, což v mnoha zaměstnancích našeho ministerstva vyvolalo podezření.

O'Connell byl důkladně prověřen, pátrala po něm spousta jeho kolegů z odboru, ale stále nebyl k nalezení, až se včera, osmadvacátého května ve večerních hodinách, objevil sám.

Bělovlasý mladík ve výtahu mnoho kouzelníků překvapil, ale nikdo si neodvážil doufat, že se jedná o nezvěstného bystrozora. Na okolí působil zcela přirozeně, nijak na sebe neupozorňoval a mířil do druhého patra, kde mu byla prokázána jeho totožnost. Okamžitě byl odveden a nyní se bude muset podrobit celé řadě výslechů, než bude ze sídla ministerstva kouzel opětovně propuštěn.

O průběhu vyšetřování vás budeme informovat v následujících týdnech.

Jakmile Fred pozná, že jsem se čtením skončila, učiní další oznámení:

„Náš taťka ti poslal dopis, kde ti všechno vysvětluje více dopodrobna. Snad ti nevadí, že jsem si ho přečetl. Přišlo ti pak ještě něco, dal jsem to Angelině, ať ti to někde schová. Anthony si na ministerstvu ještě nějaký čas pobude, ale vypadá to s ním dobře. Dokud mu nebude prokázána nevina ze všeho, z čeho se jim ho podařilo za celou tu dobu obvinit, a nevysvětlí jim, kde byl, nemůžete ho jít navštívit. Prý mu nic není, vypadal pořád stejně jako předtím."

Nehorázně moc se mi uleví. Je živý, zdravý a zpátky mezi normálními lidmi. Očividně byl pryč ze své vlastní vůle. Když se před nedávnem začalo blížit výročí jeho zmizení, ztratila jsem většinu naděje a neochotně počítala s nejhorším.

Čekala jsem, že ho ostatní bystrozorové naleznou někde mrtvého a rozsápaného na kusy, pod vlivem kletby Imperius po boku zloduchů či uzamknutého a s řetězy kolem zápěstí ve sklepě nějakého maniaka.

Mám sice celou hromadu otázek, dokonce jsem i někde v hloubi duše naštvaná, protože rodině přece mohl bez problémů říct vše o tom, co s ním bylo nebo kde se skrýval, ale odložím to stranou. Jsem šťastná jako blecha, všechno do sebe teď perfektně zapadá. Určitě nekul nic zlého, brzy jej propustí a já ho konečně uvidím a dozvím se, proč byl tak dlouho pryč a ani jednou se neozval. Něco se muselo stát, nebyl přece na odpočinkové dovolené.

„Máš radost?" zeptá se mě Fred, mezitímco mě obsypává lechtavými polibky na krku a odhalené části ramena, která mi vykukuje ze širokého límce nějakého starého pánského trika.