O b l i v i a t e | fred weasley ✔️

𝐗𝐕𝐈. - Dvojité Vánoce ✔️

Vzbudím se poté, co zaslechnu dusot kroků z patra nad námi vedoucí až do přízemí. Už jen díky tomu, jak jsou krůčky nerudné, poznám, že daná osoba dnes není pozitivně naladěna. Tipovala bych Siriuse. Zavrtím se a tiše do prázdna zakňourám. Připadám si celá rozbolavělá a zesláblá, i tak se ale cítím dobře. Vyspaná, uvolněná, šťastná. Fred mě v pravidelném intervalu hladí podél páteře a určitě tak činil, ještě když jsem spala, jinak ani nedutá a nehne se. Snažím si vzpomenout, o čem se mi dnešní noci zdálo, ale neúspěšně. Dostanu od něj malou pusu na čelo a místo po zádech mě začne hladit ve vlasech. Naplétá si je kolem prstů, pročesává mi je a různě jinak si s nimi pohrává. Opakovaně se zavrtím a přitulím se k němu blíže. Hlavou spočívám na jeho hrudi a paží ho objímám kolem trupu. Nohy máme všemožně zamotané do sebe a ty jeho jsou šíleně studené.

Pomalinku otevřu oči, do nichž mě praští nelidský příval ostrého denního světla. Zakňučím a posunu se, abych mu viděla do obličeje. Bradu mám zapíchnutou v jeho hrudníku, zíráme si do očí a mlčíme. Zapřu se loktem o matraci a nemotorně se k němu natáhnu krkem pro dlouhý polibek. Naše rty spolupracují jaksi zpomaleně, jako kdybychom se ještě pořádně neprobrali, a Fred se do polibku od začátku až do konce usmívá. Vyčerpaně padnu hlavou na splasklý polštář, oba si lehneme na stranu čelem k sobě a pokračujeme v prostém hledění si z očí do očí. On si mě přidržuje blízko za bok a já ho něžně hladím po tváři.

Zaměřuji se na jeho nádherné hnědé oči, které mu chrání husté řasy, na lícní kosti, perfektní rty a na těch pár pro zrzky tolik typických pih, které má okolo nosu a vynikají spíše v létě, až stráví nějaký čas na sluníčku. „Jsi moc krásný," vypadne ze mě zničehonic. Prostě jsem měla potřebu mu to sdělit. Volnou rukou si podložím hlavu a zadívám se na jeho dokonalý obličej ještě pozorněji. „Nemyslím si, že jsem ti to někdy předtím řekla."

Fred se rozesměje, až se zakašle, překulí se na záda a plácne si dlaní o čelo. „No... děkuju?" pousměje se rozpačitě. „Víš, tohle většinou říkají kluci svým holkám, ne naopak," poznamená.

„Žijeme ve dvacátém století, Frede. Můžu ti říkat, že jsi hezký, kdy se mi jen zachce."

„Když na tom tak trváš," prohlásí s úsměvem na tváři. Podeberu ho pod čelistí, natočím si ho směrem k sobě a z poloviny si na něj lehnu, než naše rty opět spojím v jedny a začnu ho líbat. On se pomalu odtáhne a dlouze, rozechvěle vydechne. Oči otevře ještě jednou tak pomaleji a pohlédne jimi zpátky do mých. Políbím ho na krk a na rameno, načež ho začnu obsypávat polibky na hrudi. Fred je úplně klidný, srdce mu tluče pomalu a rytmus jeho dechu se ustálí. Zabořím mu hlavu do ramene a zůstanu nehybně ležet. „Páni," vydechne snově.

„Připravíš mě o panenství," řeknu s humorným tónem v hlase, „a všechno, co mi pak řekneš, je páni?"

„Ty jako neřekneš páni? Myslel jsem, že mi to docela šlo!"

„Nebyl jsi nejhorší. Kdybych tě měla ohodnotit, asi bych ti dala nad očekávání. Nebo přijatelné?" Fred mi prvně zlehka mrskne s jedním z menších černých polštářků o hlavu, načež mě začne neodbytně lechtat na bocích a podél žeber. Začnu se smát se na celé kolo, ve své podstatě se smíchem až zadusím, a marnivě se snažím jeho ruce zachytit anebo ho od sebe aspoň odstrčit. „Fajn!" zakřičím přidušeně, aby už s tím konečně přestal. „Co mám říct, abys mi dal pokoj?"

„Že jsem byl úžasný, samozřejmě! Nebo ti to mám připomenout?"

„Tak jsi byl úžasný, stačí?"

Fred se zasměje, opatrně si na mě vyleze a od pasu nahoru mě celou zlíbá, posléze si na mě lehne, já ho úzce obejmu kolem krku a vískám ho v zrzavých vlasech. „Proč jsme to neudělali dříve, pověz mi?" zahuhňá mi do krku a já mu dám pusu na čelo. On se zase začne hloupě culit. „Třesou se ti nohy," zašeptá pobaveně.