O b l i v i a t e | fred weasley ✔️

𝐗𝐗𝐕𝐈𝐈𝐈. - Imperio!

Cestou do jeho domu jsme spolu vůbec nemluvili. Hlavou jsem se zmoženě opírala o postranní okénko, zranitelně se choulila do klubka a nepřítomně hleděla ven oknem čelním. Začalo mírně poprchávat, takže Eliáš zapnul stěrače, které se v pravidelném rytmu houpaly doprava a zase doleva. Zvuk, jaký toto činilo, mě záhadně uklidňoval. Přivírala jsem oči, bylo mi nevolno a usínala jsem. Často jediným světlem široko daleko byla pouze světla Eliášova auta. Bylo okolo jedné hodiny ráno. Jel pomalu, skoro nezrychlil nad šedesátku.

Zaparkoval na krátké příjezdové cestě před jednopodlažním domkem, vystoupil si a zepředu si auto kolem dlouhé kapoty obešel, aby mi mohl otevřít dveře. Jakmile jsem se s námahou postavila na nohy, chtěl mě chytnout kolem zad a poskytnout mi tak svou oporu, ale já se mu vztekle vysmekla, aby mu bylo jasné, že to zvládnu sama i bez jeho pomoci. Mýlila jsem se.

Udělala jsem asi pět malátných krůčků kupředu, než se mi zamotala hlava jako na kolotoči, popadla mě závrať a já se v momentě zřítila k zemi. Eliáš zamkl svůj nablýskaný kočár, jehož světla naposledy zablikala ostrou žlutou září, došel ke mně, zohnul se a podebral mě pod pažemi a pod koleny, načež mě s opatrností vyzvedl do své náruče.

Už jsem se bez protestů nechala, věděla jsem, že sama dovnitř normálně nedojdu ani za mák. Pořád jsme mlčeli. Provedl mě hlavními dveřmi, v předsíni mě posadil na botník a zul mi boty. Připadala jsem si jako hloupé malé dítě, které se o sebe neumí postarat samo.

Musela jsem na záchod. Jen na chvíli mi přestal věnovat pozornost a odskočil si pro něco do své ložnice, já se zvedla a zapírající se pažemi o cokoliv, co mi zrovna padlo pod ruku, jsem se dobelhala do koupelny. Rozsvítila jsem tam světlo, klesla na kolena přímo k míse a všechno to letělo ven.

Bylo mi vážně na umření. Eliáš za mnou došel, klekl si vedle mě, odhrnul mi vlasy na záda a konejšivě mě po nich hladil. Nerozuměla jsem tomu, kde se v něm vzal ten náhlý soucit, ale nestěžovala jsem si, i když jsem se na něj stále hodně hněvala. Šeptal na mě, že to bude dobrý, že se mi brzy uleví, až ze sebe všechen ten hnus dostanu. A měl pravdu. Když bylo po všem, cítila jsem se výrazně lépe, ač mě bolel žaludek, v krku mě škrábalo a měla jsem strašnou žízeň. Hlava mě stále bolela, celá jsem hořela a chtělo se mi spát. Eliáš hmátl po spodním lemu mého trička a já sebou polekaně škubla.

„Na tebe jsem tak zvědavý," utrousil, nebral v potaz můj nesouhlas a přehodil mi ho přes hlavu.

Mezitímco jsem měla hlavu v záchodě, donesl mi sem nějaké čisté oblečení. Šedivé tepláky sice byly mé, to ano, ale svetrový rolák barvy písku nikoliv. Patřil Anthonymu. Nosíval ho často. Sama jsem si sundala džíny, zůstala před ním jen ve spodním prádle a on zapnul vodu ve sprše. Bylo mi tak blbě, že už jsem nějaký stud absolutně neřešila a ani jsem ho před ním z neznámého mi důvodu nepociťovala.

„Nechám pootevřené dveře, kdyby něco, nebudu se dívat," sdělil mi a odešel z koupelny.

Trošku mě to znervózňovalo, ale nechala jsem to plavat. Svlékla jsem se úplně donaha a zalezla si pod proud vody. Pustil ji až příliš horkou, takže jsem si teplotu ještě dle vlastní libosti upravila.

Jenom jsem se opláchla, vykašlala se na nějaký sprchový gel nebo šampon a vylezla ze sprchy zase ven. Osvěžilo mě to a já už neklopýtala a stála na nohou pevněji. Oblékla jsem se do svršků, které mi Eliáš přinesl, a přivoněla si k roláku, abych si ověřila své předchozí mínění. Voněl přesně jako Anthony a byl hebký jako vata. Nerozuměla jsem k tomu, jak k němu Eliáš přišel, proč by si ho nechával.

Vyčistila jsem si zuby, abych z úst dostala tu příšernou hořkou pachuť, a zamířila do svého pokoje. Eliáš se nacházel uvnitř, zrovna mi tam otevíral okno, abych se nadýchala čerstvého vzduchu, a zadělával závěsy poté, co mi načechral polštář a peřinu. Na noční stolek mi k tomu všemu položil sklenici s čerstvou vodou. Vlezla jsem si do postele a napila se. Příjemný chlad mi putoval hrdlem až do podrážděného, skučícího žaludku.