Alecova volba || Elliina Volba

Fourth Chapter

Po procházce jsme šli ke mně. Freda jsme dali spinkat a já jsem udělala sendviče na večeři. Sedli jsme si s Hardym ke stolu. Sedl si vedle mě a pohladil mě po vlasech.

,,Mám o vás starost, Millerová.“ Řekl Hardy

,,Nemáte proč.“ Řekla jsem

,,Řekla jste někomu o tom těhotenství?“ zeptal se Hardy

,,Jen Lucy.“ Řekla jsem a zakousla jsem se do sendviče

,,Jaký má na to ona názor?“ Zeptal se Hardy

,,Nic moc k tomu neřekla.“ Řekla jsem

,,Mám domluvenou operaci.“ Řekl Hardy

,,Kvůli mně to nedělejte.“ Řekla jsem a cítila jsem vinu

,,Není to jen kvůli vám. Přemlouval jsem se k tomu už dlouho.“ Řekl, ale já vím, že tam jde jen kvůli tomu, abych si já nechala to miminko

,,Ne opravdu. Já nechci, abyste umřel. Broadchurch vás potřebuje. Já vás potřebuji.“ Řekla jsem

,,Sepsal jsem závěť, kdybych zemřel.“ Řekl Hardy

,,Proboha, Hardy. Vy se bojíte.“ Řekla jsem a Hardy přikývnul.

,,Stejně už mě tu nic nedrží.“ Řekl Hardy

,,Hardy, budete táta. Nemůžete umřít. Všechno bude v pořádku.“ Řekla jsem

Sedla jsem si blíž k Hardymu. Nemusela jsem mít dobrý zrak, abych věděla, že Hardy těžko zadržuje slzy.

ALEC

Kdyby mi Millerová neřekla, že mě má ráda, bylo by všechno lehčí. V klidu bych mohl zemřít bez toho, abych cítil vinu, že tu Millerovou nechám.

Z přemýšlení mě vytrhl velmi jemný dotek na mých zádech. Teď už nepochybuji, že Millerová je anděl.

,,Opovažte se umřít, Hardy.“ Řekla Millerová a mrkla na mě

Umyl jsem nádobí a šel jsem za Millerovou, která s Fredem sledovala v obýváku televizi. Jakmile jsem si sedl za nimi, tak Fred přelezl Millerovou a sedl si vedle mě.

,,Ahoj, strýčku Alecu.“ Řekl Fred. Sice mu nebylo moc rozumět, ale myslím, že i Millerová to slyšela, protože se začala smát. Tak jsem se přidal.

,,Ahoj Fredíku.“ Řekl jsem mu a on se usmál. Fred je roztomilé stvoření.

,,Nevadí vám, že vám tak říká?“ zeptala se Millerová

,,Vůbec ne. Je to roztomilé.“ Řekl jsem a posadil jsem si Freda na klín. Začal vesele žvatlat.

Chvilku jsme tam ještě seděli a potom jsem se vydal do svého dočasného pokoje. Vytáhl jsem si z tašky platíčko se svými léky a dal jsem si ho na noční stolek. Je dost pravděpodobné, že ho budu v noci potřebovat. Svůj mobil jsem si dal do nabíječky a nastavil jsem si budík. Rozhodl jsem se, že ráno Millerové udělám snídani. Potom jsem se vydal pro skleničku vody a tu jsem si též postavil na noční stolek. Chtěl jsem se jít osprchovat, ale Millerová zrovna byla ve sprše. Nevím, co ženy vždy v té koupelně dělají tak dlouho.

Po patnácti minutách se konečně otevřely dveře. Nastala trapná chvíle ticha.

,,Millerová, máte hezké pyžamo.“ Řekl jsem, abych to ticho přerušil

,,Děkuji.“ Řekla a usmála se

,,Chystáte se dnes zase křičet ze spaní?“ zeptal jsem se

,,Nechte toho. A vy ano?“ řekla Millerová

,,Omluvám se.“ Řekl jsem a zaplul jsem do koupelny. Osprchoval jsem se a oblékl jsem si svoje šedé tričko na spaní a modré tepláky. Vyčistil jsem si zuby.

Když jsem vyšel z koupelny, Millerová už měla v ložnici zhasnuto.

Šel jsem tedy do pokoje, zhasnul jsem a lehl jsem si do postele. Kvůli svým nočním můrám už se pomalu bojím vůbec usínat. A hlavně jsem se bál o Millerovou. Občas si říkám, co se jí asi honí hlavou.

Mezitím jsem nejspíš usnul, ale probudil mě zoufalý křik. Okamžitě jsem věděl, co dělat. Rychle jsem vyběhl z mého pokoje k Millerové do ložnice.

,,Nech mě na pokoji, Joe! Neeee!“ křičela Millerová a tvář měla plnou slz. Všiml jsem si, že i na polštáři má velkou mokrou skvrnu. Sedl jsem si k ní na kraj postele. Začal jsem ji uklidňovat.

,,Ššš. Ellie, to se ti jen zdá. Všechno je v pořádku. Joe tu není.“ Říkal jsem jí a hladil jsem ji po krásných kudrnatých vlasech. Za chvilku otevřela svá nádherná kukadla v barvě lískového oříšku, která byla momentálně plná slz. Podal jsem jí kapesník, aby si utřela slzy a odhrnul jsem jí pramen vlasů, který jí lezl do oka.

,,Už víš, proč se o tebe bojím?“ zeptal jsem se a podal jsem Ellie další kapesník

,,To nic není.“ Řekla Ellie, ale dalo se tomu uvěřit jen velmi těžko.

,,Ellie, měla by sis promluvit s psychologem.“ Řekl jsem a pohladil jsem Ellie po zádech

,,Opravdu, jsem v pohodě.“ Řekla Ellie, otočila polštář a lehla si na něj

,,Ellie, svěř se mi se vším, co tě trápí. Budu se ti snažit pomoct.“ Řekl jsem

,,Jděte spát, Hardy. Už  nevíte, co říkáte.“ Řekla Ellie a otočila se zády ke mně

,,Ellie, miluju tě a chci ti pomoct.“ Řekl jsem starostlivě

,,Běžte pryč, Hardy. Já se nechci nikomu svěřovat.“ Řekla Ellie důrazně a tak jsem radši odešel do svého pokoje.

Lehl jsem si na postel a zíral jsem do stropu. Ellie si to asi ani neuvědomila, ale to, jak mě odehnala, mě ranilo. Večer ke mně byla tak hodná a teď tohle? Jsem zmatený.