Alecova volba || Elliina Volba

Seventeenth Chapter

SEVENTEENTH

Přehrabujeme se tam spolu v discích ještě několik minut, než najdeme DVD, které by se nám oběma mohla líbit. Vytáhnu DVD If I stay, jeden z mých oblíbených filmu na dlouhé zimní večery. Miluji, když se můžu obalit teplou dekou, udělat si horký čaj a podívat se na nějaký dobrý film.

„Tak jdeme na to, ne?" Alec se rozvalí na mém gauči a zazubí se na mě. Disk vložím do svého nového dvd přehrávače vedle televize a do ruky si vezmu černé dálkové ovládání. Stisknu play a sednu si vedle Aleca. Ten mě téměř okamžitě obejme kolem ramen a hezky si mě chytne. Nechám se, protože je mi to opravdu příjemné.

Film je opravdu smutný. A nebyla bych to já, kdybych u něj nezačala plakat. Alec na mě mrkne a podá mi krabici papírových kapesníčků. „Díky." Vzlyknu a otřu si slzy. „Ty jsi trdlo, viď?" Láskyplně se na mě usměje a dá mi polibek do vlasů. Alec nebrečí. Samozřejmě. Celý film si mě ochranářsky drží a hladí mě po rameni. V tu chvíli se cítím tak bezpečně, jako už dlouho ne.

Když film skončí, ještě tam spolu nějakou dobu jen tak sedíme a vstřebáváme ten film. „Páni..." Poví Alec po chvíli a podrbe se na bradě. Podívám se mu do tmavých očí. „To bylo pořádně silný." Uznale kývne a já se musím trochu zasmát. „Vypadáte legračně, pane Hardy." Směji se a on se také začne smát. Vezme mě do náruče a pošimrá mě na břiše. Zapištím jako malá holka a začnu se svíjet jako had. Nesnáším, když mě někdo lechtá, cítím se hrozně trapně.

Za chvíli se konečně vymaním z jeho pevného stisku a uteču mu do své ložnice. Samozřejmě běží za mnou, na poslední chvíli mě chytne a oba se rozplácneme na postel. Začneme se smát, protože to co dnes předvádíme je na úrovni malých dětí. Což ovšem neznamená, že bych nebyla šťastná. Miluji chvíle, kdy se můžu smát a dělat blbosti a nikdo mi neřekne, že jsem na to stará. Nejsem. Nejsem na nic stará, protože právě teď začínám nový život. Život s Alecem Hardym, mou bývalou nejneoblíbenější osobou. Docela vtipné, ne? Z nejhoršího na nejlepší.

Koukáme na strop ložnice a smějeme se, připadá mi to jako několik minut, ale když se podívám, na černý budík, stojící na mém dřevěném nočním stolku, hned vedle stříbrného platíčka s prášky na spaní, zjistím, že už se bez přestávky smějeme asi dvacet minut. Ano, tohle jsou ti detektivové, co vás lidi mají chránit. A ve skutečnosti patří do blázince.

A tahle chvíle mi připomíná tu starou Ellie. Tu Ellie, která měla vše, co si jen mohla přát, manžela, kariéru a dvě úžasné děti. Ta stará Ellie se také ráda smála a bylo to poznat. Když byla příležitost, tak proč se nezasmát? Stará Ellie se ale nemusela trápit tím, že každým dnem si pro ni přijde její bývalý manžel a nejspíš ji zmlátí do bezvědomí.

Jak moc teď Joea nenávidím. Nedá se to slovy ani popsat. Ten hajzl mi zničil život a teď mi ještě vyhrožuje. Hnusí se mi ta jeho lesklá pleš, na kterou jsem ho líbávala, když byl ještě mým manželem. Nesnáším jeho studánkově modré oči, ve kterých jsem se kdysi topila a milovala jsem je. Je to pryč. Pokud by se mě někdo zeptal, co nesnáším nejvíc na celém širém světě, byl by to zrovna Joe.

Joe rozhodně není nevinný a nechápu, jak si to proboha může někdo myslet. Podplatil snad ty ubohé lidi u soudu, přiložil jim nůž ke krku? To už se nejspíš nedozvím, ale štve mě to, protože on do vězení patří.

„Ell? Hej Ellie? Posloucháš mě?" Alec se zasměje a vyruší mě z naštvaných myšlenek. Možná je to dobře, stejně se rozčiluju naprosto zbytečně, protože už bohužel vůbec nic nezměním. Joe je prostě z vězení venku a může mě kdykoli unést. Jak optimistické myšlenky!

„Eh... Já? Jasně, že jo." Usměji se, ale je vidět, že jsem duchem naprosto mimo. Alec se zasměje a pohladí mě po vlasech „Ty jsi tak krásně mimo." Musím se usmát a jsem ráda, že Alec není naštvaný, že ho neposlouchám. „Nejsi unavená, lásko?" Alec si mě přitáhne k sobě a dá mi polibek do kudrnatých vlasů. Zívnu na znamení, že docela unavená jsem a Alec mě vezme do náruče. „Tak půjdeme spinkat, jo?" Položí mě vedle sebe a přikryje mne teplou pruhovanou peřinou. Mám co dělat, abych se nezačala smát.

Poté si lehne tak, aby na mne viděl, a usměje se. Přivřu oči a koukám na něj. Až teď mi opravdu dochází, jak je Alec přitažlivý. Má krásné nazrzlé vlasy a jeho štěněčímu pohledu by neodolala žádná žena. I já se při jeho úsměvu rozpouštím jako zmrzlina na letním slunci.

Nemůžu uvěřit, že tohle roztomilý stvoření bude již do roka mým manželem. A jsem ráda, protože to on tu pro mě vždy byl. Když jsem se dozvěděla, že Joe zabil Dannyho, když Joe řekl, že je nevinný, když jsem byla sama na své děti... Byl tu pro mě, což nikdo jiný neudělal, pro všechny jsem byla jen ta manželka vraha.

A možná proto ho mám také ráda, není takový, jak se zdá. Nesoudí jen podle toho, jaký se člověk na první pohled zdá. A možná je to kvůli tomu, že sám nemá rád, když tohle někdo dělá, protože, když posoudíte podle prvního pohledu zrovna jeho, je to morous, který nemá nikoho rád a jen vymýšlí, jak by mohl někomu zkazit život. Ale je to právě on, komu teď patří mé srdce. A věřím, že on to má se mnou stejně.