Alecova volba || Elliina Volba

Thirty-third Chapter

Thirty-third Chapter

Dojedeme k rodičům a Alec mě okamžitě uloží do postele. Neuběhne ani pět minut a přijde máma. „Jak se cítíš, Ell?" odhrne mi kudrnatý pramen vlasů z čela a pohladí mě po tváři.

„Lépe..." přikývnu a přivřu své hnědé oči. A je to pravda, rozhodně je mi lépe, než předešlou noc, kterou jsem celou strávila s nepříjemnými křečemi břicha. Ty ale teď přestaly, miminko je klidné, jen si občas trochu kopne, ale to je jen dobře, protože když se nepohne delší dobu, začínám panikařit, že se něco hrozného stalo.

Když jdu pozdě večer na záchod, spatřím Alecovu tvář, která je osvětlena světlem z jeho tabletu. On se tváří opravdu sklíčeně a oči má přivřené. Uhodnu, co tam sleduje. „Zlato..." obejmu ho kolem jeho širokých ramen a věnuji mu polibek. Lekne se a trochu vypískne: „Ellie!"

Musím se zasmát. „Já... promiň... sleduju ta videa z porodů... to je hrozný," steče mu slza a posadí si mě na klín „Ellinko..."

Podívám se mu do hlubokých tmavých očí, ve kterých se odráží veškerý smutek, co za svůj život pamatuje. Stulím se mu do klína, jak jen to s bříškem jde a stisknu vypínací tlačítko na jeho sedmipalcovém tabletu. „Pro dnešek to stačilo, pojď spát..." pohladím ho po jeho zarostlé tváři, kterou jsem dříve tak moc neměla ráda.

„Jsi tak malinká..." steče mu malá slza po tváři a on se ani neobtěžuje s tím, aby ji utíral, protože tuší, že zanedlouho přijdou další „To miminko tě roztrhá, Ellinko..."

Musím se zasmát. „Neboj, to není možné," vtisknu mu polibek do jeho růžových rtů. On mě opatrně vezme do náruče a odnese mě přímo do ložnice pro hosty, kde mě položí na manželskou postel. Okamžitě si vzpomenu na tu noc, co jsme s Alecem, tedy tehdy ještě s Hardym, strávili v jednom malém hotýlku v Sandbrooku. Oba jsme se tvářili znechuceně, ale teď je již jasné, že to byla jen hra. Pro mě kratší, pro mého milovaného snoubence to byla ovšem hodně dlouhá hra s nejistým koncem. Nevím, jestli bych vydržela takto dlouho hrát, že někoho nenávidím, kdybych ho ve skutečnosti milovala.

Zaplaví mě nekonečnou zásobou polibků. „Miluju tě, ty můj detektive," věnuji mu malý úsměv a pusu na čelo, a potom už se vydáme do říše snů. Společně. Jako kdyby to tak bylo vždy. Jen my dva. Stulení pod jednou zimní přikrývkou, jeho ruka ochranářsky položená na mém bříšku.

Ráno mě probudila hudba a vůně sladkého pečiva. Opatrně jsem se vyvlékla z Alecova pevného objetí, oblékla jsem si papuče a po špičkách jsem opustila pokoj, což se mi ani moc nechtělo, potom, co jsem uviděla, jak roztomile Alec vypadá, když spokojeně spí.

Sešla jsem pár schodů, Tom s Freddym už seděli u stromečku. Táta tam seděl s nimi. „Dobré ráno," musím se usmát a jdu za mámou do kuchyně. Právě vykrajuje malá kolečka z máslového těsta.

Z malého rádia na skříňce v kuchyni hraje má oblíbená vánoční píseň. Posadím se tedy na židli a zaposlouchám se do textu.

„Jen chci, abys tady byl dnes večer.
Abys mě pevně objímal.
Co mám pro to udělat?
Lásko, jediné, co chci k Vánocům, jsi Ty..
Ty, lásko."

A je to pravda. Opravdu to jediné, co si opravdu přeji k Vánocům, je můj Alec, kterého už mám. Není nic, co bych si přála více. On je mé štěstí. To, pro co žiju.

Rozbalovali jsme si dárky, když se mi po ruku dostal ten od něj. Byl převázán krásnou rudou stuhou a byl tak dvacet centimetrů vysoký. Pomalu jsem rozvázala stuhu a ta se pomalu snesla k zemi. Odkryla jsem víko krabičky a naskytl se mi pohled, na dárek. Přesně řečeno na dárky. Jedním z nich byl poukaz na svatební šaty za 1500 liber. „Chtěl jsem... abys je potom měla na památku a nemusela je vracet." Usměje se a pohladí mě po rameni. Dalším dárkem byl překrásný náramek z bílého zlata, ovšem to nejlepší čekalo úplně naspodu krabice. Ležela zde kniha, kterou sháním posledních deset let, jediná, co jsem nečetla od svého oblíbeného spisovatele.

„Díky... Díky moc," Přitisknu Alecovo tělo ke svému, „Jsi úžasnej."

„Vždyť já vím," mrkne a zasměje se, dá mi pusu do mých kudrlin, zasněně se na něj usměji a on mě okamžitě políbí i na rty a zvedne mě do vzduchu. „Jsi to nejdůležitější v mém životě, Millerová..."

Tak to naštěstí dopadlo dobře a domů jsme jeli živí a zdraví, s malou ještě uvnitř. Cesta byla dokonce o dost lepší, než když jsme jeli do Exeteru, ale byla také dlouhá a tak jsme po ní byli všichni nějací mrzutí.

Je zřejmé, jakou náš vztah prošel změnou od té doby, co jsme na sebe štěkali při řešení společného případu. Miluji Aleca a on zcela určitě miluje mě. Navíc je to, jako kdybychom byli dílky puzzle, které do sebe přesně zapadají. Miluji na něm naprosto všechno, i když bych ho v některých chvílích nejraději praštila, ale jeho úžasnou roztomilou štěněčí tvářičku bych mu zničit opravdu nechtěla. Podrží mě v nejhorších chvílích. Anebo v to alespoň doufám.

Ale tu nejtěžší ze všech zkoušek máme stále před sebou. Děťátko. Právě jsem na konci osmého měsíce a docela se děsím toho, jak to zvládnu, vzhledem k tomu, jak se cítím teď, a to klidně můžu na porod čekat ještě docela dlouho, klidně měsíc a půl. Ale kdo ví?

-----------------------------

Tak jsem tu po dlouhé době s novou kapitolou Alecovy Volby, ale chci vás také připravit na to, že příští kapitola bude už poslední a vyjde 17.11. po půl desáté večer. Tak se těšte na finále a zatím se s vámi loučím.

Vaše TheBroadie