Alecova volba || Elliina Volba

Twenty-second Chapter

Twenty-second Chapter

„Takže velké bílé šaty, červené růže a tak dále? Není to trochu klišé?" Pozlobí mě Alec. „Tohle se nikdy neomrzí, Alecu." Vypláznu na něj jazyk a poté ukousnu kousek oplatkového kornoutku. Alec dopije zbytek čaje a zasměje se „Tak dobře, nic proti tomu nemám."

Teď vám ale povyprávím o něčem, co se stalo pouze pár týdnů potom.

Byl obyčejný den, ráno jsem se probudila, až když byl Alec v práci. Byl krásný den, tak jsem se rozhodla, najíst se na zahradě. Donesla jsem si tam šálek čaje, misku jogurtu a toast. Užívala jsem si krásného počasí se zavřenýma očima, když mi nějaký neznámý člověk strčil pod nos lahvičku něčeho, po čem jsem okamžitě upadla do bezvědomí.

Bylo to zvláštní. Probudila jsem se až o nějakou dobu později. Tam, kde jsem byla, byla jen tma, ale poznala jsem, že jsem nejspíš v dodávce, která mě někam veze. Bolelo mě za krkem, protože ležet na tvrdé podlaze dodávky není nic příjemného. Zkusila jsem se postavit na nohy, ale prudké zabrždění dodávky mě vymrštilo přímo proti dveřím dodávky, na které jsem narazila a vzápětí upadla na zem. „Sakra!" Zašeptala jsem do tmy. Promnula jsem si naražené rameno a posadila se do rohu, kde jsem čekala na další dění. Zvenku jsem slyšela tlumené hlasy, nemůžu říct, že bych se nebála.

Alec mezitím dorazil domů „Ellie? Jsem doma!" dojde do obýváku „Ell?" znervózní „Sakra Ellie!" Zakřičí a proletí celý dům. Najde pouze malého Freda, který je již vyhladovělý a chtěl by vidět Ellie. Když si je jistý, že Ellie nikde není, zavolá policii. „Zdravím, tady Alec Hardy. Moje snoubenka se ztratila. Ellie Millerová." Snaží se být silný, ale trochu vzlykne.

„Pusťte ten dobytek ven!" Zasměje se jeden z lidí, co stojí venku. Přivřu oči a schoulím se. Za chvíli se otevřou dveře dodávky a dovnitř vejde muž s provazem v rukou. „Tak šup! Vstávej!" Když ho neposlechnu, vytáhne mě na nohy a sváže mi ruce za zády. „Neodmlouvej, kravičko." Zazubí se a vede mě ke dveřím. Provaz mě řeže do mých vcelku hubených rukou a docela to bolí. Vylezeme z auta a objevíme se u obrovské budovy, která ale vypadá poněkud opuštěně. Až teď si všimnu vysílačky, kterou má gorila připevněnou u pasu. Po chvíli si ji vezme do ruky. „Kam s ní, šéfe? Zavázat oči a dovést za vámi? Dobře." Hned potom si zastrčí vysílačku do obalu a zaváže mi oči. Radši moc neodporuji, protože bych nerada dostala pěstí do bříška.

Jdeme dlouhou chodbou, než zastavíme a já uslyším velmi známý hlas. „Hele, kohopak tu konečně máme! Malinká, roztomilá, krásná... Ellinka..." Slyším, jak kolem mě projde a uchichtne se. Stojím jako sloup a ani se nepohnu. „Víš, jak dlouho jsem na tebe čekal? Ale teď jsi konečně zase moje." Ucítím jeho ruku na mé zadnici a trochu uskočím. „Nedotýkej se mě, Joe!" Vykřiknu. „Ale ale, roztomilá Ellie umí i štěkat..." Mluví klidným hlasem a stále chodí okolo mě. Cítím jeho silnou vůni.

„Nechal bych si tě tu jen tak jako svou milou, ale to bys nesměla mít tohle." Dotkne se mého bříška. „Takže tě toho budeme muset zbavit, co říkáš?" Pohladí mě po tváři. „Ne!" Vyjeknu a popojdu o pár kroků dozadu. „Ale klídek, zlato... Bude to rychlé. Sice ne bezbolestné, ale rychlé určitě." Přeběhne mi mráz po zádech. „Proč mi tohle děláš?" Zeptám se a steče mi slza. „To je jednoduchý, Ell... Prostě jsi mě podvedla. A ještě si necháváš tento důkaz." Píchne mě do vypouklého pupku a já ho po ruce plácnu. „Nepodvedla jsem tě. Rozvedli jsme se, to nevíš? Nechci mít s vrahem nic společného!" Vlepí mi facku a já se již úplně rozbrečím. „Já jsem nic nepodepisoval, ale fajn. Ovšem teď už budeš jen se mnou. A uděláme si vlastní miminko." Mírně mě zatahá za vlasy. „Ale dobře, nechám tě před potratem chvíli odpočinout. Ale chci si s tebou užít."

Po chvíli jsem již byla za ruce a nohy přivázána k posteli, na sobě jsem neměla ani spodní prádlo, ale naštěstí mi sundali i pásku přes oči. Byla jsem jako prase před porážkou, věděla jsem, že to bude příšerné, ale už jsem nemohla vůbec nic dělat. Joe si svlékl své značkové spodní prádlo a malými kroky přišel blíž ke mně. „Tak co, Ell, těšíš se?" Ušklíbne se a svlékne si i ponožky. Jeho modré oči zářily vzrušením.

A potom to opravdu udělal, lehl si na mě, což pekelně bolelo, vzhledem k tomu, že mi ležel na bříšku, kde odpočívala moje malá, a bylo mi jasné, že se s ní rovnou můžu rozloučit. Vnikl do mě a dál už to radši popisovat nebudu, protože to bylo tak nemorální, že se to ani slovy popsat nedá. Křičela jsem, tolik jsem křičela, ale to ho nezastavilo ani v nejmenším. Joe je zvíře, příšerný zvíře, tak hrozně to bolelo.

Ale všechno zlé je pro něco dobré, takže po tomto hrozném zážitku mě nechal ležet na posteli a plakat bolestí, a hlavně studem. Hrozně se mi stýskalo po Alecovi.

Alec byl na dně. Celý zbytek dne pouze ležel na gauči v obýváku, zatímco policisté prohledávali zahradu, kde hledali nějaké stopy, které by je mohly dovést k únosci Alecovy Ellie.