Alecova volba || Elliina Volba

Thirteenth Chapter

Tuto kapitolu bych ráda věnovala Arwy, která to teď nemá lehký, tak jí věnují tuto kapitolu, aby si alespoň na chvilku zlepšila náladu. Užij si kapitolu, kočko!
-----------------------------------------------
Thirteenth Chapter
Z nemocnice jsem se vydal zpět k budově soudu, kde bylo Elliino auto. Sedl jsem do něj a povedlo se mi ho nastartovat, tak jsem se vydal do jeslí pro Freda.
Když jsem vyzvedl Freda, tak jsme jeli k Ellie domů. Fred celou dobu cosi žvatlal ve své sedačce. Tom už byl doma. Zrovna svačil.
,,Kde je máma?" Zeptal se okamžitě
,,Poslyš, Tome." Řekl jsem a sedl jsem si vedle něj na gauč. ,,Tvoje mamka je v nemocnici. Budeme to tu muset spolu dnes vydržet."
,,Co se jí stalo?"
,,Omdlela u soudu. Bude v pořádku, ale přes noc musí zůstat v nemocnici." Řekl jsem.
,,Můžu zítra jet s tebou?"
,,To víš, že můžeš.'' Usmál jsem se a v tom někdo zazvonil.
Otevřel jsem dveře a tam byla Lucy.
,,Jak je na tom Ell?" Zeptala se
,,Je v pořádku, ale domů může jít až zítra.''
,,Fajn. Kdybyste potřeboval s něčím poradit, tak napište. Snad to tu s klukama zvládnete. Nashle." Zavřela dveře.
,,Tak fajn. Kluci, co budeme dělat?" Zeptal jsem se
,,Nevím. Co bys chtěl ty, Freddy?"
,,Maminku!"
,,To asi nepůjde, Frede." Řekl Tom, ale já jsem ho zastavil. Vzal jsem Freda do náruče.
,,Fredíku. Dnes to budeš muset vydržet se mnou. Maminka spí dneska jinde, víš? Ale zítra ji zase uvidíš, neboj."Fred se na mě nechápavě podíval.

Za chvíli dostal hlad, tak jsem ho posadil do židličky. Myslel jsem si, že bude lehké ho nakrmit, ale opak byl pravdou. Když jsme skončili, jídlo bylo všude. Tak jsem začal uklízet. Fajn. Tento večer nebude snadný. Ale zvládneš to, Alecu. Řekl jsem si a pokračoval jsem v úklidu. Někdy kolem osmé jsem uložil Freda do postele a řekl jsem mu pohádku. Ještě chvilku jsem seděl u jeho postýlky a potom jsem se vydal za Tomem.

Tom seděl u svého psacího stolu ve svém pokoji. Přišel jsem za ním a položil jsem mu ruku na rameno.

„Co se přesně stalo mámě?“ zeptal se Tom. Přisunul jsem si jinou židli a sedl jsem si vedle Toma.

„Omdlela a ošklivě se udeřila do hlavy, ale bude určitě v pořádku.“ Řekl jsem.

„Díky, že se o nás staráš, tati.“ Chtělo se mi brečet dojetím.

„Někdo se o vás musí postarat. A já vás mám rád.“ Řekl jsem a usmál jsem se.

„My tebe taky.“

„Já už si půjdu lehnout. Tak jdi prosím v nějakou rozumnou dobu spát. Dobrou, Tome.“

„Spolehni se. Hezky se vyspi.“ Usmál se na mě, tak jsem mu úsměv oplatil.

Odešel jsem se sprchovat a následně jsem šel do Elliiny ložnice, abych byl v noci u Freda. Lehl jsem si na její postel. Voněla po Ellie. Ale něco mě pod měkkým polštářem tlačilo. A byly tu hned dvě věci. Ta knížka, co Ellie poslední dobou čte a její deník. Byla to už celkem tlustá knížečka. Jen ze zvědavosti jsem ten deník otevřel. Okamžitě jsem si všiml Elliina velmi úhledného písma. Píše opravdu nádherně. Nemohu říct, že bych alespoň kousek deníku nepřečetl. Bylo to velmi dojemné. Je zajímavé vidět, jak různé události vidí Ellie. A slzami navlhčené stránky deníku ve mně vyvolaly trochu smutek. Zavřel jsem deník a vrátil jsem jej pod polštář. Přikryl jsem se její přikrývkou a pokoušel jsem se usnout. Usnul jsem bohužel až za tři hodiny. Spal jsem klidně. Ráno mě vzbudilo Fredovo radostné žvatlání.

„Dobré ráno, Freddy.“ Usmál jsem se na něj

„Alec! Alec! Alec!“ začal křičet Fred. Vzal jsem ho do náruče.

„Jsem tu.“

Sešel jsem s Fredem v náruči do přízemí a začal jsem dělat snídani. Udělal jsem míchaná vajíčka.

Dal jsem každému na talíř a vydal jsem se vzbudit Toma. Ten už ale seděl převlečený u počítače.

„Dobré ráno. Máš dole snídani.“ Řekl jsem a usmál jsem se

„Děkuju moc.“ Společně jsme šli do jídelny a pustili jsme se do jídla. Všem chutnalo. Umyl jsem nádobí a šel jsem si pro svou tašku.

Oblékl jsem Freda a šli jsme čekat na Toma do předsíně. Za chvíli přišel, tak jsme vyrazili za Ellie. Cesta proběhla v pořádku a my jsme se dostali do nemocnice.

Otevřel jsem dveře do jejího pokoje. Ještě spala.

„Kluci. Vaše máma ještě spí, takže budeme tiší, dobře?“ oba přikývli, tak jsme vstoupili do pokoje. Tom a já jsme si sedli každý na jednu z židlí, které stály vedle lůžka. Fred seděl na mém klíně a pořád natahoval ruku, aby pohladil Ellie.

Díval jsem se na Ellie. Je roztomilá, když spí. Alespoň, že spí takhle klidně.

O půl hodiny později se probudila. Usmála se a pohlédla na mě a na Freda.  

„Jak se cítíte, Millerová?“

„Bolí mě trochu hlava, ale jinak o dost lépe než včera. Jak to šlo doma?“

„Myslím, že jsem to zvládl celkem dobře.“ Řekl jsem a usmál jsem se.

„Ne mami, zvládl to naprosto na jedničku.“ Řekl Tom a věnoval mi úsměv.

„Díky, Tome.“ Řekl jsem.

Millerová si vzala Freda a objala ho. Ten začal žvatlat nesmysly a smál se.