Ninth Chapter
Pustila jsem Hardyho dovnitř, pomalu otevřel dveře. Fred na nás se zájmem koukal. Hardy vešel do pokoje. Sedl si na mou postel, tak jsem si sedla vedle něj, samozřejmě s větším odstupem.
„Tak povídej.“ Řekl Hardy a čekal.
„Musím?“ zeptala jsem se
„Ellie, řekni mi všechno. Třeba ti budu moct nějak pomoct.“ Řekl Hardy a podal mi kapesník z nočního stolku. Utřela jsem si oči a začala jsem vyprávět.
„Asi to bude znít divně, ale nejspíš se bojím lásky. Děsí mě každý tvůj dotyk a každé milé gesto. Nevím, co mám dělat, Alecu. Opravdu to nevím.“ Řekla jsem a složila jsem hlavu do dlaní. Mou tvář opět zaplňovaly slzy.
„Zlepší se to… časem. Pomůžu ti. Budu tu vždy s tebou.“ Řekl Hardy
„Tak strašně bych vám chtěla dát všechnu lásku, ale…“ můj hlas se zlomil. Místo dalších slov už z mých úst znělo jen vzlykání. Hardy mi jemně položil ruku na záda a začal přejíždět nahoru a dolů.
„Vím, že se snažíš. Neboj, já tě neukousnu.“ Řekl Hardy a podíval se na mě svýma úžasnýma očima.
„Já vím… Je mi trapně. Už třikrát jsem tě takhle nechtěně odmítla.“ Řekla jsem
„Došlo mi, že se nejspíš něco děje.“ Řekl Hardy
„Ale stejně se strašně omlouvám.“ Řekla jsem
„To je v pořádku. Jestli někdy udělám něco, co ti nebude příjemné, tak řekni, nebo klidně uteč. Nenech si udělat něco nepříjemného.“ Řekl Hardy a ustaraně se na mě podíval.
Lehla jsem si na postel a až v tu chvíli jsem si všimla, že Hardy mě celou dobu zkoumá.
„Nechte toho. Budu se červenat.“ Řekla jsem
„Sluší ti to, Ellie.“ Řekl Hardy
„Nechte toho. Vypadám strašně.“ Řekla jsem a promnula jsem si oči.
„Krásná budeš vždycky.“ Řekl Hardy
„Opravdu. Nechte těch blbostí.“ Řekla jsem a trochu jsem se začervenala.
„Přemýšlela jste o budoucnosti? O nás?“ zeptal se Hardy
„Ano. Trochu ano. A vy?“ zeptala jsem se já
„Vlastně ano. Nechcete se rozvést s Joem?“ zeptal se Hardy a já jsem posmutněla.
„Rozvedli jsme se, ale moje rodné příjmení je také Millerová, takže to nikdo nepoznal.“ Řekla jsem.
„To je mi líto.“ Řekl Hardy a lehl si vedle mě.
„To je teď jedno. Jsem ráda, že už nejsem jeho manželka. Nenávidím ho.“ Řekla jsem
„Máte na to právo.“ Řekl Hardy
„Chtěla jsem se zeptat, jestli byste měl zájem o to, být se mnou u ultrazvuku.“ Zeptala jsem se a Hardy se na chvilinku usmál.
„Že se vůbec ptáte. Určitě ano.“ Řekl Hardy
„Myslela jsem si to.“ Řekla jsem
„Teď mi nejvíce záleží na vás a vašich dětech.“ Řekl Hardy a já jsem se pousmála. Tohle mi ještě nikdy nikdo neřekl.
Leželi jsme s Hardym vedle sebe na posteli a dívali jsme se na sebe. Zadívala jsem se do jeho smutných očí. Nejspíš jsem usnula.
Když jsem se probudila, Hardy vedle mě spal, objímajíc Freda. Bylo to roztomilé. Opřela jsem se o čelo postele a začala jsem si číst. Asi za půl hodiny se Hardy také probudil.
„Klidně spěte dál.“ Řekla jsem a pokračovala jsem ve čtení.
„Fred plakal, tak jsem ho vzal k nám.“ Řekl Hardy
„Děkuju. To jsem opravdu usnula?“ zeptala jsem se hloupě
„Ano. A byla jste roztomilá. Ani jste nekřičela.“ Řekl Hardy
„Nechte už těch komplimentů.“ Řekla jsem
„Nemáte chuť na čaj?“ zeptal se Hardy
„Ano, ale udělám ho já. Vy ležte.“ Řekla jsem a opustila jsem postel. Obula jsem si papuče a šla jsem udělat čaj.
Když jsem ho donesla, Hardy už znova spal. Položila jsem tedy čaj na stolek a začetla jsem se do knížky. Knížka je teď asi to jediné, co mi pomůže na chvíli vypnout. Ponořím se do děje a nepřijde ani jedna myšlenka na Joea ani na Hardyho.
Od čtení mě vyrušilo až Fredovo žvatlání, když se snažil dostat z Hardyho sevření. Tím samozřejmě probudil i Hardyho. Podala jsem mu jeho šálek s čajem.
„Děkuji, Millerová, ale to jste nemusela.“ Řekl Hardy a usrkl si trochu čaje
„Ale ano. Vy se o mě také staráte.“ Řekla jsem
„Snažím se, ale vy se o mě nestarejte. Jsem muž, zvládnu to sám.“ Řekl Hardy
„Ale jděte.“ Řekla jsem a moje rty se roztáhly do velkého úsměvu
Hardy se taky začal smát. Fred se dostal od Hardyho a vylezl na mě. Objala jsem ho a dala jsem mu pusu do jeho pěkných zlatých kudrlin. Celou mě poslintal.
„No tak, Freddy.“ Řekla jsem a vyprskla jsem smíchy.
„Je roztomilý.“ Řekl Hardy
„To ano. Je to můj malej andílek.“ Řekla jsem
„Je po vás.“ Řekl Hardy
„To jsem taky tak uslintaná?“ řekla jsem a oba jsme se s Hardym začali smát.
„Ne, to ne. Ale je vám podobný.“ Řekl Hardy
„No to ano. A co vy. Jste připravený být znova otcem?“ zeptala jsem se
„Ano. A těším se na to.“ Řekl Hardy
„Však vás to nadšení přejde.“ Řekla jsem a usmála jsem se
أنت تقرأ
Alecova volba || Elliina Volba
قصص الهواةDvoudílná povídka o dvou životních volbách dvou naprosto rozdílných lidí, které osud sváže k sobě. Což o to, to by jim rozhodně nevadilo, ale čeká je také několik životních zkoušek. Zvládnou jimi projít?
