Little Secret

~5~

Christie

Seděla jsem jako pecka v pokoji, zmohla jsem se na napsání sms Triss, že zítra přijít může a snažila se zpracovat, o co mě Zayn žádal.
Lucas přišel večer, odešel za půl hodiny, byl naštvaný a já vůbec nechápala proč. Uznávám, ani mně se nelíbilo vidět matku, jak strká Zaynovi jazyk do pusy, ale u mě to bylo podložený tím, že jsem věděla, jak Zayn líbá...

„Co se děje, hm?" Vyprovodila jsem jej k bráně. „Nic, Chris... Jen mi je nějak blbě. A nechci, abych tu špatnou náladu přenesl na tebe. Dobrou noc." „Dobrou..." Zmizel ve tmě a na prahu domu mě čekal Zayn. Chytil mě za bradu a sklonil se.

„Zapomeň!" „Proč?" „Protože jsi měl v puse matčin jazyk. Si prvně vypláchni pusu! Savem!" Vyškubla jsem se mu a proklela Lucase, už na mě tu svou protivnou náladu přenesl...

Zamkla jsem se v pokoji, ráno se potkala se Zaynem na snídani, kterou už přichystal.

„Matka ti vyřizuje, že máš být hodná a poslouchat. Hodláš přivést Triss po škole?" „Ne... Řekl jsi, že budeme grilovat až večer... Chci po škole lenošit, řeknu ji, aby přišla třeba v sedm." „Okey, mám tě vyzvednout? Budu doma dřív..." „Nemusíš, projdu se, ale díky."
„Ani teď mi pusu nedáš?" Zastavil mě u dveří. „Pusa vypláchnutá ústní vodou, několikrát vyčištěná kartáčkem...?" „Ne. Nezlob se." Vtiskla jsem mu pusu na rameno a rozběhla se k bráně.

Vztekle jsem odkopávala šišky po chodníku, spílala sama sobě...

Proč jsem se uvolila k tomu, abych se s ním líbala? Proč jsem to dovolila znovu? Miluju přece Lucase... Nikdy jsem ho nepodvedla ani myšlenkou a teď... Noc co noc, myslím na Zayna. Na jeho rty, jak umí objímat a hlavně proč je s mou matkou a co má znamenat to, že mi vše vysvětlí a hlavně, proč nemám spát s Lucasem bez kondomu. Věřím mu...Vyžaduji kondom jen proto, že nechci dítě. Někde v hloubi duše vím, že Lucas dítě nechce a nejistota, že by se na mě najednou vykašlal, byla obrovská.

„Dámská jízda, než začne grilovačka?" „Ne... Triss, já ještě musím doma něco pořešit. Přijď tak na sedmou, nebo řeknu Lucasovi, aby tě vyzvedl." „Okey... Co budeš řešit?" „Domácí práce, na co zase myslíš?" „Na Zayna." „Haha..." Rozloučily jsme se, cestou domů jsem to vzala přes obchod s kávou. Všimla jsem si ráno, že Zaynova oblíbená káva docházela...

„Zayne??" „Jsem u sebe..." Houkl hlas z konce dlouhé, hlavní chodby.

„Ahoj." „Sama?" „Jo, říkala jsem ti, že dojde později." „Já vím, ale čekal jsem, že se vetře." „Ty ji nemáš rád jen proto, co řekla, když tu byla poprvé?" „Nemám ji rád, protože mi na ni něco vadí. Nepřijde mi férová. Co to je?" „Pro tebe... Místo pusy..." Ušklíbl se a uznalým pohledem sjel krabičku kávy.
„Jsi zlato." „Já vím..." „Co je?" „Pořád ještě nenadešel čas, abys mi dal vysvětlení?" „Ještě ne..." „Hm... Budu u sebe..." „Okey."

Chvíli jsem trucovitě seděla v posteli, pak zamířila do sprchy. Až pod proudem vody jsem si uvědomila, že jsem se nezamkla, ale Zayn... No, nebyl až tak... Vlezlý. Snad...
„Zayne!" Vyšla jsem z koupelny a zaraženě na něj hleděla. Seděl mi v posteli, jen v teplácích a dával na obdiv vyrýsované břicho, hruď, silné paže... Zpod tepláků, směrem k pupíku vedl proužek chlupů a mně prolétlo hlavou, jestli se holí, nebo ne... Už tak nějak automaticky, jsem si vrazila v duchu pořádnou, výchovnou facku a přitáhla si ručník na těle víc.
Vytáhl se na nohy a dvěma kroky byl u mě.
„Pořád mi nechceš dát pusu?" „Zayne..." „Okey... Ale dávej si pozor, až vklouzneš pod peřinou, koťátko." Mrknul a byl pryč. Začínala jsem z něj bláznit.

Natáhla jsem na sebe oblečení a zasekla se nad postelí. Zhruba uprostřed postele, pod peřinou, se něco hýbalo. S bušícím srdcem, jsem peřinu prudce odhodila a zírala na malé, sladké kotě. Líně se přetočilo, mňouklo a nemotorně se hrnulo ke mně, když jsem dosedla do postele.

„Čiči... Maličká..." Hladila jsem ji, přivírala kukadla a slabě mňoukala.

Chvíli jsem si s kotětem hrála, pak jej nechala v posteli a rozběhla se dolů. Zayn sledoval fotbal, nohy na stole, vedle nich plechovka piva, brambůrky...

„Zayne?" „Hm?" Ani neotočil hlavu. Dosedla jsem na opěrku pohovky a chytila jej za bradu. „Co je, koťátko?"
„Ona to nedovolí..." „Tenhle dům je můj, ji tu nic „paní" neříká. Můj dům, moje pravidla, jasné?" „Děkuju ti!!" „Za nic, koťátko." „Proč mi tak říkáš?" „Protože mám rád kočky, a malý koťata." „Chceš-chceš za ni pusu?" Nevěřila jsem, že jsem to dobrovolně řekla.
Znovu se zahleděl na televizi a povýšeně se usmál.

„Už mi ji chceš dát?" „Jo... Než si to rozmyslím..." Natočil hlavu ke mně a zvedl ji. Zapřela jsem se mu dlaní o hruď a přitiskla se k jeho rtům. Ihned je pootevřel a kolem zápěstí se mi omotala jeho ruka. Druhou rukou mě jistil, abych se okamžitě nesesunula za ním na pohovku, a posouval mou ruku po svém těle.
 Zastavil se až na klíně a do rtů mi zasténal. „Ne! Nech ji tam." Zavrčel, když jsem se snažila ruku odtáhnout.
„Nechci tě tlačit..." Povedlo se mi, ruku vyškubnout, byť jsem přepadla za ním. Váhavě jsem vrátila ruku na jeho rozkrok a do rtů mu slabě sykla. „Kolik?" Vydechla jsem bez přemýšlení, ale... S tím, co jsem cítila, se moc přemýšlet nedalo. Polibky jej vzrušily a mně samotné, se to líbilo, až moc.
„Moc... Zaručuju ti, že vidět ho, vyděsíš se, ale spokojeně budeš křičet, když tě budu šukat. Mnohem víc, než když tě píchá Lucas..." Odtáhla jsem se od něj a opřela si hlavu o jeho rameno.

„Je to špatný..." Špitla jsem. „Neměla bych to dělat, ani ty..." „Líbí se ti to?" Neodpovídám. Tiše se začal smát a nutil mě, abych na něj pohlédla.

„Mně se to líbí, koťátko. Máš dokonalý rty, šikovnej jazyk... Ale k ničemu tě nenutím, rozumíš? Je to jen líbání, nemusíš se bát, že bych něco Lucasovi řekl. Je to naše malý tajemství, rozumíš? Když mě nechceš líbat, tak okey, nedělej to, ale když chceš, tak se tomu nebraň." „Proč, když je to jen líbání, sis dal mou ruku na rozkrok?" „Protože jsi to sama chtěla, nebo ne? Kde máš tu ruku teď, hm?" Překryl mou dlaň svou a slabě ji na klín přitlačil.
„Jdi se mazlit s koťátkem, koťátko. Jinak se mi neubráníš." „Jak to myslíš?" „Běž, koťátko." Zmizela jsem, slyšela jsem jeho smích a za dveřmi pokoje, jsem se nad sebou vztekala...

Nedalo mi to ale...
Potichu jsem se vrátila dolů, a přiblížila se nepatrně za pohovku. Ani jsem nedýchala... Pohyboval rukou, vzdychal, honil si... Víc se přiblížit nebyla odvaha, vrátila jsem se do pokoje a snažila se soustředit myšlenky na něco jiného, než byl Zayn.

Po půl osmé, kdy Zayn začínal chystat maso a já se skoro nastěhovala k oknu, jsem už chtěla Lucasovi volat. Říkal, že není problém, aby Triss vyzvedl, ale kde teda k sakru jsou?

„Chris?" „Hm?" „Pohlídáš gril? Jen si odskočím." „Jasně..." Sjela jsem z okna a vyšla na zahradu.

Zayn se vrátil už s Triss a Lucasem. Neušlo mi, jak se jeho přívětivý výraz změnil. Měl v očích vztek, ale beze slova mě vyhnal od grilu a dal se do práce.

*********************************************************
Děkuji za komentáře! :o) ♥♥ Jste úžasní! ♥♥♥