Little Secret

~35~

Nová povídka bude zítra, v maratonu :o) Pokud vymyslím název a plácnu nějakou fotku, jako přebal knihy, tak by první kapitola mohla být i dneska, ale to neslibuju :o) 
Mimochodem... Budu hodná, ještě teda LS o kousek protáhnu, ale konec bude určitě na čísle 40. Definitivně :o)
************************************************

Christie

Cítila jsem jenom úlevu... Nic víc. Vlastně; úlevu a štěstí.

Utekla jsem Zaynovi z náruče a zamknula se v koupelně. Potřebovala jsem dlouhou, ničím nerušenou sprchu. Však jemu to vynahradím... Zkoušel kliku, ale nijak se nepokoušel dostat dovnitř a já jej našla za hodinu, když jsem se konečně vyhrabala z vany, sedět na pohovce dole.

Před sebou měl pivo, vedle stála plechovka Coly a on si nechal zaklonit hlavu a oplácel mi polibek.

„Přemýšlel jsem," Hladil mě zamyšleně po rameni, objímal mě a já zobala popcorn. „O čem?" „Že bychom opravdu vypadli, hm?" „Kam?" „Řekni si." „Mmm, nejsem náročná." Odhodila jsem misku na stůl a posadila se mu na klín. Spokojeně se usmál a plácl po zadku. „Ale jsi zlobivá." „V čem?" „Zbytečný kousky oblečení." Dusím smích, on přehnaně protáčí panenky a spokojeně zamručí, když se mu zakousnu do krku.
„Kam bys chtěla, hm?" „Je mi to jedno.... Nechám to na tobě." „Můžeme odjed odtud a žít třeba v Americe..." „Spálit mosty až tak?" „Nebo chceš jen jiné město tady?" „Já vlastně nevím... Je mi to jedno. Jen tam chci být s tebou." Broukl mi do ucha a vyhrnul triko.

„Hej!" „Nechceš?" „Mmm, nevím." Šeptala jsem mu do ucha, ležela jsem pod ním a on spokojeně přivřel víčka, když jsem kolem něj omotala nohy...

Do měsíce, jsme se brodili krabicemi, které ukrývaly všechny naše věci. Kupodivu, svět nám dal relativně pokoj.
 Pořád se sice našli tací, co měli plno řečí, uráželi jeho i mě – v mém případě to byla drtivá většina dívek a žen pod třicet let, které odmítaly pochopit, že na mě něco vidí a proto se mnou je.
Moje týdenní dilema, kdy jsme bydleli opravdu jen spolu, já celé dny byla doma a on odjížděl do studia a vracel se k večeru a rovnou mezi dveřmi se dožadoval sexu, bylo taky pryč. To, že mě opravdu nemá jen na sex, dokazoval vzápětí.
Večeře, kytky, noci bez sexu jen vyplněné mazlením a povídáním si a hlavně chtěl kvůli mně odjet z Anglie. Opustit svou firmu, kterou za něj povede někdo jiný a on si otevře další v místě, kde budeme žít.
O onom místě, jsme několik dní jen diskutovali. Iritoval ho můj nezájem a tvrdošíjné opakování, ať nějaké vybere, že mně na to nezáleží.
Tak nějak jsem byla smířená s Austrálií, o které několik dní vydržel mluvit a nakonec, přede mě postavil zabalenou krabici a s mrknutím mě pobídl, ať ji otevřu.
Nebyla moc velká, ale ukrývala letenky, svazek dětských klíčků na hraní a hromadu fotek obrovského bytu. Polkla jsem jízlivou poznámku, jestli musí být ten byt z poloviny prosklený a zírala dál na fotky.

Když jsem zvedla hlavu, neubránila jsem se slzám v očích.

„Hej, hej... Koťátko, žádný slzičky!" Vytáhl mě na nohy a vysadil kolem pasu. „Líbí?" „Ano! Jen... Ty dětské klíče?" „Od bytu ještě klíče nemám, tak jen tak pro pobavení." Dusím smích, líbáme se a jsem to já, kdo mu chce za toto poděkovat tělem jako první.

Ve chvíli, kdy se letadlo odlepilo od runwaye, se ode mě odpoutalo všechno to negativní, co za poslední týdny bylo.
Myšlenky na matku, která se pro změnu soudila s Lucasem, na něj, který se snažil dokázat Triss že není děvkař a Triss, která čekala na výsledky, jestli nemá pohlavní chorobu... To vše bylo pryč, tam hluboko pod námi. Upřímně, když mi Zayn řekl, co se o Triss dozvěděl, bylo mi to líto. Jenže, na jejím místě jsem mohla být já, pokud bych Zayna neposlechla, nebo by Lucas nebral moje „Ne!" vážně a bylo by mu to jedno.

Za necelých osm hodin na to, jsem se vyhrabala z letadla na JFK letiště v New Yorku a přitiskla se k Zaynovi. Náš útěk z Anglie nebyl veřejný, nikdo to netušil, a teď kolem nás nebyl ani jeden novinář. Bylo to úžasný!
Do doby, než vyšel můj poměr se Zaynem na světlo, jsem novináře nevnímala. Neměli proč se o mě zajímat, byla jsem jen dcera přítelkyně slavného zpěváka. Vlastně, bylo s podivem, že nikdo z novin nepřinesl už dřív nějaké perličky ohledně mámy.
 Teď jsem měla obavy, že nebudu moct už ani pro rohlíky, sama. Bez Zayna nebo členů jeho ochranky, to nebylo možné.
Až postupem času z něj vylezlo, že i na naše první nákupy, kdy mě vyzvedával po škole, jsme za zadkem měli několik členů, kdyby náhodou. Nikde jsme nikdy nebyli sami, jen v domě.

Před dveřmi bytu jsme se potkali s Johnem. Byl tím, kterého mi Zayn přidělil, když jsem někam chtěla sama jít. Byl milý, hodný a choval se ke mně jako k dceři. Což bylo strašně fajn. Strašně se smál, když jsem mu po jedné nakupovací mánii dala pusu a řekla, že kdybych si mohla vybrat tátu, chtěla bych jeho.
Celá chodba od výtahu ke dveřím byla zaskládaná krabicemi, John se na nás usmíval společně s makléřem a zatímco Zayn podepisoval papíry o převzetí bytu, já vyběhla do patra a z něj na střešní terasu. Zírala jsem kolem sebe a nemohla uvěřit tomu, co jsem viděla. Bylo to nádherný a já si v duchu řekla, že mně už nezáleží na tom, co dalšího někdo na nás najde nebo co budeme mít za problémy. Prostě... Tady bude vše jen dobrý.

„Zayne!" Zapištěla jsem a obracela se mu v náruči. Vyděsil mě k smrti! Nahnutá přes zábradlí, jsem se dívala do ulice pod námi a on mě chytil za boky a moje nohy se odlepily od země.
Smál se, šeptal, že si přece nemyslím, že by se mě chtěl zbavit a odváděl mě na sedačku.

******************************************
♥
Další části i kapitoly do ostatních povídek budou zítra :o) Musím si něco předepsat, abych mohla jen přidávat :o) 
Snad se nezlobíte a jeden den vydržíte :o) ♥♥♥