Little Secret

~7~

Christie

Seděla jsem na posteli, brečela jako želva a nemohla se uklidnit.

Co jsem to udělala?! Proč?! Lucas je můj přítel, já jej podvedla s přítelem mé matky... Vlna pláče.
Miluju Lucase, Zayn je hodný, ale je starší a je to přítel mé matky. Pláč.
Chodí s ženou, která ho podvádí a on to toleruje. Pláč.
Proč jsem to dopustila? Pláč.
Co když, se to Lucas nebo matka dozví? Pláč.
Zlobí se Zayn, i když řekl, že ne? Chce mě do postele, to přiznal, já jemu očima přiznala, že ho chci... Chyba... Pláč.
Bude se něčeho dožadovat? Matka tu není, Lucas se mi omlouval, že i on jede pryč... S Triss čas trávit nechci... Co když bude něco chtít?

„Koťátko?" Nadskočím a pohlédnu ke dveřím. Zayn.
Přešel za mnou a posadil se vedle mě.

„Lituješ toho?" „Já nevím..." „Nikdo se o nás nedozví. Nikomu nepovím, co jsi se mnou dělala... Nemusíš se bát." „Proč potřebuješ čas?" „Prostě ho potřebuju... Zítra nemusíš do školy, co ty na to? Omluvenku ti napíšu... Měla bys jít spinkat."
„Zayne, já-" „Christie, mě se bát nemusíš. Nebudu se dožadovat něčeho většího, než je líbání, jasné?" „Jasné..." Vtiskla jsem mu pusu na tvář a zamkla se v koupelně.
Po návratu jsem měla rozestlanou postel, kotě, které leželo v pelíšku u postele, mi leželo na polštáři a usnula jsem, jen jsem se položila.

Ráno, jsem se studem vstoupila do kuchyně. Byla jsem vzhůru od pěti a byla pevně rozhodnutá; se Zaynem se už nic nestane. 

Když mi postavil na stůl talíř se snídaní a sklonil se pro pusu, omluvně jsem zavrtěla hlavou a odtáhla se. Neřekl ani slovo, jen mě pohladil a posadil se na druhou stranu stolu.
Mlčky jsme pojedli, se zvednutým obočím se dotazoval, jestli jdu do školy. Vrtím hlavou, a tiše zašeptám, že jestli ale mám jít, tak půjdu.
„Ne, řekl jsem ti, že můžeš být doma." Mrknul a dal se do úklidu nádobí po snídani.

Matka se vrátila necelý týden po tom, co jsem byla se Zaynem v pracovně. Já kolem něj chodila po špičkách. Vyhýbala se tělesnému kontaktu, zakazovala si na něj myslet, trávila čas s Lucasem. Měla jsem pocit, že mu už lezy na nervy, ale já chtěla smazat pocit viny...

„Čau." „Ahoj, už doma?" Matka mě sjela pohledem a naše příměří, které vzniklo po tom, co si se mnou promluvila, vzalo za své. Zvláštní, ani neodpověděla na dotaz, proč se pracovní cesta zrušila. Ještě týden měla být někde v New Yorku...
Neušlo mi, že i Zayn se začal mračit a po týdnu, kdy ti dva spolu skoro nemluvili a já se jim vyhýbala, mi tohle soužití lezlo na mozek.
Utekly tři týdny, já se ustavičně hádala s Lucasem, pořád mlel o svoje, že chce sex bez kondomu a já odmítala porušit slib, co jsem Zaynovi dala. Měsíc se chýlil ke konci a doufala jsem, že i když se Zaynovi vyhýbám tak mi na moje otázky odpoví. Tohle přece, byla dlouhá doba... Už mi mohl dát odpovědi.

„Jedu pryč." Lžička s cereáliemi se zasekla v půli cesty. Překvapeně jsem se na matku podívala a i Zayn, se zarazil. Postavil si na stůl kávu a povytáhl obočí.

„Služební cesta? Nějaké bližší informace?" „Tak nějak." „Tak nějak?" Ušklíbla jsem se a vytáhla se na nohy.
 „Že ti není blbé, Zaynovi oznamovat, že jedeš šukat do jinýho města." Sykla jsem, keramická miska se s mlékem rozjela po podlaze a další facku, kterou mi chtěla uštědřit, Zayn zachytil.

„Opovaž se, na ni ještě sáhnout." „Je to moje dcera!" „Nechováš se k ní tak! Je mi u prdele, kam jedeš, užij si to!" Vyštěkl a odešel. Nechala jsem zbytek snídani na zemi a rozběhla se za ním. U schodiště se ale z ničeho nic objevil Lucas a se smíchem mě zachytil.

„Kam se ženeš, lásko?" „Co tu děláš? Jak ses sem dostal?" Vydechla jsem v naprostém nepochopení. Nevím, co mě zaráželo víc. Jestli to, že tu byl, nebo jeho dobrá nálada.
„Bylo otevřeno... Musím s tebou mluvit." „O čem?" „Zítra večer odjíždím." „Kam? Proč?" „Musím, jen na pár dní... Ale ještě než odjedu, stavím se, hm?" „Okey..." „Ruším?" „Ne, jen tu je veselo. Matka se pohádala se Zaynem..." „Je to debil." „Ne! Není debil!" „Co šílíš?" „Já? Proč ty omlouváš matku?!" „Nikoho neomlouvám, lásko. Jen ti říkám, svůj názor..." Jen jsem si odfrkla, on mi nadrženě do ucha zašeptal, že mi pošle krásnou sms a doufá, že vše co v ní bude splním a odešel.
Chvíli jsem tam nechápavě stála, pak se vydala za Zaynem.

„Zayne?" „Neumíš klepat?!" „Pro-promiň!" Vyjela jsem z pracovny a urychleně mizela do pokoje. Jeho následné zvolání, omluvným hlasem, jsem ignorovala. Zmizela jsem v pokoji a marně přemýšlela, kam z tohohle baráku vypadnout.
Najednou mě nelákala ani představa, že bych se odstěhovala k Lucasovi. Odmítala jsem to z prostého důvodu; já studuji a nemám mu jak dávat na nájem... Takže, ani teď bych s prosíkem nepřišla.
Být u Triss taky nešlo. Od té grilovačky byla divná, skoro se mnou nepromluvila... Všechny starosti, které se na mě hromadily, problémy, výlevy citů... Vše jsem hustila do malého koťátka, ze kterého se stal jediný tvor, který mě mohl vyslechnout.

Do dveří se ozvalo klepnutí, osoba za nimi chytila za kliku a následně se ozvalo silnější klepnutí. „Christie!"

Přitáhla jsem si kotě do náruče a mlčky se dívala na dveře.

Mohla jsem otevřít, říct „Sorry, neumím klepat." a vše by bylo okey... Ale možnost, že by byl u mě v pokoji, že by byl příliš blízko...
Vedle mě zavibroval mobil, s sms od Lucase. Klika se přestala třást, Zayn odešel a já se začetla do sms.