In a wrong direction(Harry Styles FF)

18.- 2/2 - I'm not done yet

V jeho konejšivém objetí mi opět ztěžkla víčka, ale spánek to příliš osvěžující nebyl. 
Všechno se to kolem mě motalo, zdálo se mi, že se gauč se mnou propadá někam hodně, hodně hluboko. Zayn se vypařil. Ale plně jsem se spokojila s kopicí měkoučkých polštářků.  
Po chvíli mě obklopilo příjemné teplo, když mě starostlivě zabalil do lehkounké deky. Ve svém stavu jsem ale byla přesvědčená, ža na mě hodil nejmíň pořádnou péřovou duchnu. Znovu jsem se zhoupla na vlně nevolna. 

"Ale mně je úplně jedno, kde jsi!!" Doléhal ke mně Zaynův hlas jakoby zdálky, trochu se i zdálo, že sedí v sudu. Ale s kým by mluvil ze sudu?
"Tohle je tvůj problém, takže si ho sem přijeď vyřešit, ale okamžitě! Máš deset minut!!" Zvýšil hlas. Asi je v sudu slabý signál. Najednou se v bytě rozhostilo ticho, přitáhla jsem si deku až k bradě a snažila se ignorovat duhová kolečka poletující  mi před očima.  Chci usnout, normálně usnout. Proboha. 

Navzdory svému toužebnému přání se ale zlepšení nedostavilo, ba naopak. Přibyly k tomu všemu ještě halucinace. Ucítila jsem stisk na své dlani a pokusila se otevřít víčka. Světlo z lampy mě ale bolestivě oslepovalo a ostře se zabodávalo do hlavy, jako by byla jehelníček. Ještě než jsem oči znovu zavřela, abych tak dosáhla úlevy, zahlédla jsem ten pronikavě modrý, ustaraný pohled. No to mi scházelo.

"Cos jí udělal?" Proťal ticho břitký britský přízvuk.
"Na to samé jsem se chtěl zeptat já tebe." Ozvala se klidná melodie Zaynova hlasu.
"Nemám čas tu řešit tvé idiotské chování, měl jsem už dávno být jinde. Vezmi ji domů a laskavě se o ni postarej."  
Můj žaludek jakoby kopíroval zvedání a klesání jeho hlasu. K tomu si přidal pár tríčků navíc, takže se bolestivě obrátil naruby, načež se rozhodl přestěhovat ze svého obyvklého stanoviště v mém břiše. Náhle jsem ho pocítila kdesi v krku, což mě donutilo vyskočit do sedu. 
Značně mě zmátl Zayn bavící se s mou halucinací, ale neměla jsem příliš prostoru to řešit.
"Omluvte mě, pánové, ale ..." 
"První dveře vpravo." ukázal mi Zayn pohotově směrem do chodby.
S povděkem jsem objala záchodovou mísu. Byla podobně vřelá jako Tomlinson.
Přísahám, že už nikdy nebudu pít. Zoufale jsem se nakláněla nad toaletou a snažila se roztřesenýma rukama udržet nad a nežuchnout dovnitř. Ještě by mi tak scházelo utopit se v záchodu.  A kvůli čemu? Kvůli Harrymu? Kvůli Louisovi? 
Podrážděné vnitřnosti mě znovu donutily hluboce se naklonit a riskovat tak svůj život.
Ne, především kvůli vodce.
"Hannah," vtrhl Zayn rázně do koupelny, " měl jsem strach, jsi tu už dlouho."
"NE!! Zayne ne!" Ačkoli vyždímaná do poslední špetičky energie a jednou nohou na onom světě, stále jsem měla tendenci zachárnit poslední zbyteček důstojnosti, co mi ještě zůstal. Pokud tedy ještě něco zbývalo. 
"Nech mě tady umřít, prosím, nechoď sem." Zaúpěla jsem žalostně. Takhle mě vidět rozhodně nemusel. 
"Ale prosímtě," bez váhání si ke mně přiklekl a přidržel mi vlasy tak, aby mi nepadaly do obličeje, při dalším pokusu mého žaludku, dostat se ven z mého těla, "viděl jsem už horší věci."  Usmál se soucitně. 
"Navíc, až se z toho dostaneš, a ty budeš opět ty, prostě na tohle zapomeneme." Hladil mě konejšivě po zádech, za což jsem mu byla nesmírně vděčná, ale na druhou stranu to možná můj stav jen zhoršovalo. 
Proč jen ti správní lidé nemohou přicházet do našich životů ve správný čas? A proč většinou tihle správní lidé, nedostanou ani zdaleka tolik pozornosti a lásky, co by si zasloužili? 
Zayn si zaslouží všechnu lásku světa, ale očividně dost stojí jen o tu mojí. A já to vím.
Vím a co mu dávám? Jen šílené nabídky k sexu ve chvíli, kdy se mi rozpadá celý svět a já se rozhodnu to řešit tím nejdětinštějším  způsobem. 
"Zayne, prosím..." pokusila jsem se ulevit svému svědomí, "přestaň se ke mně chovat tak hezky." 
"Pojď, Han, můžeš se zvednout? Dokážeš jít?"  Nechal mou prosbu bez povšimnutí a opatrně se mně pokusil podepřít. 
"Proboha, nech mě!!!"  Vybila jsem si na něm všechnu zlost, co jsem měla leda na sebe. Zprudka jsem se mu vytrhla a namířila si to ...Kam? Někam. Hlavně pryč.
Hlava se mi ale zamotala a s ní i nohy.  Místností se rozlehla strašlivá rána a před očima se mi zatmělo. 
"Pojď sem a zvedni ji." Ozvalo ze podrážděně, možná trochu zklamaně, ale zcela určitě z daleka. Zase si zalezl do toho sudu.  
"Očividně to jediné, co teď snese, je pouze péče idiota." Zavrčel a já letěla. Byla jsem si zcela jistá, že na zemi už dávno neležím, ale ani jsem nestála. Celý svět se se mnou zase roztočil, ale kolem bylo náhle příjemné teplo. Obklopila mě známá vůně čerstvě vypraného prádla a mentolu.
"Lou."