"Dobrý večer." Zářivě jsem se usmála, stále klečící před Louisovou židlí.
"Dobrý," pozvedl muž jeden koutek svých úst, což mělo nejspíš evokovat úsměv, nicméně to bylo spíše děsivé, "pro někoho více než dobrý, že ano?"
Střelil zlým pohledem po Louisovi a já konečně odtáhla ruku z jeho klína.
"Tati!" Celý bledý poplašeně vyskočil z židle. Ale ani přese všechnu tu hrůzu, co se zračila v jeho tváři,nezapomněl na mně. Podal mi ruku a pomohl mi na nohy.
"Tohle je Hannah," promluvil znovu směrem ke svému otci, "chtěl jsi ji vidět.."
"Ale jistě," odbyl ho jako dotěrný hmyz a věnoval mi obrovský falešný úsměv.
"Rád Vás konečně poznávám, slečno."
"Hannah Styles." Podala jsem mu ruku, ačkoli pustit tu Louisovu vyžadovalo velké sebezapření.
"Jsem velmi potěšen Vaší přítomností a rád bych se Vám omluvil za svého neschopného syna." Jestli existovala láska na první pohled, náhle jsem ani na vteřinu nezapochybovala, že musí existovat i nenávist na první pohled.
Všechno to najedou dávalo smysl. Veškerá ta Louisova nejistota a strach z otce. Ta neskonalá touha se mu zavděčit a dokázat mu, že za něco stojí. To sebeobětování, které podstoupil, jen aby neklesl v očích toho nafoukaného panáka, který Louisovi ve skutečnosti nesahal ani po kotníky.
"Není neschopný!" Opět jsem mluvila dřív, než myslela. Ale v těle mi vřela krev a ovládat svou prostořekost mi nešlo ani za střízliva, natož teď, když mi pár panáků vodky stále kolovalo v krvi.
"Co jste říkala?" Opět se ironicky zašklebil.
"Louis je naopak velice schopný," zopakovala jsem hrdě, než mi došlo, že to znělo velmi hloupě, "všeho." A ten dovětek to rozhodně nezachránil.
"To věřím, slečno," z jeho tváře zmizel ten škleb, který nejspíš považoval za úsměv a vypadal teď ještě děsivěji,"ale kvůli probírání Vašeho milostného života tady nejsme." Zpražil mě. Hlavou mi vířilo tisíce drzých odpovědí, ale začala jsem raději počítat do deseti. Nedostala jsem se však ani k pětce.
"Takhle s ní nemluv!" Ozvalo se vedle mě. Lou jako by se náhle probral z toho podivného stavu, co evidentně ochromoval celé jeho tělo.
"Ty jsi tu ještě?" Překvapeně se k němu otočil jeho drahý rodič, čímž pouze posílil ony nenávistné pocity, co mě zaplavovaly každou minutou.
"Nech toho!" Zasyčel brunet stojící po mém boku. Došlo mi, jaké úsilí do těch pár vět musel vložit a opět u mně stoupl v cenně. On rozhodně nebyl ten, co by musel světu dokazovat, že stojí za to. On stál za mnohem víc, než člověk, ke kterému s takovou úctou vzhlížel.
"Ale Lou," poplácal ho rádoby ředitel světa po rameni, "snad se tolik nestalo."
"Je to moje přítelkyně," blesklo se mu v očích, "tak bych uvítal trochu respektu, alespoň k ní, pokud můžeš." Místo ustrašeného chlapce vedle mě náhle stál muž. Vědom si sám své vlastní síly, svých schopností, své nezávislosti a ceny. Jaká změna během pěti minut.
"Přítelkyně?" Zasmál se starší Tomlinson nevěřícně, jakoby Louis vlastně vůbec nebyl hoden toho, aby ho někdo miloval. Jakoby vůbec nestál byť jen za jediný dívčí pohled. Pro toho muže znamenal tak málo, že došel k závěru, že celý svět jím musím opovrhovat úplně stejně. Což bylo tak blízko pravdě asi jako já výhře ve sportce.
ČTEŠ
In a wrong direction(Harry Styles FF)
Fanfikce"Prohry bolí, Hannah, a ty pak jen zakrýváš, co opravdu cítíš, chováš se pro společnost přijatelně, ale ta bolest není o nic menší."
