In a wrong direction(Harry Styles FF)

26. - It used to be us

"Omluvte nás," nabyla jsem znovu vědomí a popotáhla Louise za ruku,"my se jdeme něčeho napít."

Potřebovali jsme to oba, ačkoli oba z různých důvodů a Lou ani nijak valně neprotestoval.

Vyklopila jsem do sebe panáka, mezitím, co jsem sledovala, jak se ta blonďatá liána stále pevněji omotává kolem Harryho a směje se až v nepřirozeném, pištivém tónu. Děsný, kdyby tady byla Mimi, ta by na ní do vteřiny nenechala nit suchou a já bych se hned cítila o sto procent lépe. Náhle to na mě všechno plnou vahou dolehlo a mě se až nečekaně silně zastesklo po té šílené osobě, která se nějakým záhadným způsobem stala jednou z těch nejdůležitějších osob v mém životě.

"Musím na záchod." Vymluvila jsem se, abych mohla alespoň na chvíli zmizet.

Zabouchla jsem za sebou dveře kabinky a ztěžka dosedla na wc.

"Mimi," zakňučela jsem lítostivě do telefonu, když konečně utichl zvuk vytáčení a já zaslechla její zvonivý smích, "Mimi."

"Beruško moje, co se děje?" Ozvala se mile, což mi zrovna dvakrát nepomohlo a já začala plačtivě popotahovat.

"Jsi s Niallem, viď?" Došlo mi, že jí možná kazím pěkný večer, což jsem v žádném případě nechtěla.

"Ano, ale to nevadí, on počká, co se stalo, Hans?"

"Já ...Louis...Harry..," srdce se mi svíralo těžko definovatelným zoufalstvím, nedokázala jsem pořádně ani ve své hlavě složit dohromady, cože vlastně se stalo tak strašlivého, natož abych to teď dokázala vysvětlit jí, ačkoli jsem strašně chtěla.

"Vlastně nic," vzdala jsem to, "jen jsi mi chyběla." Popotáhla jsem.

"Hanny," zasmála se,"taky mi chybíš, dáme si brzy kávu, hm?"

"Brzy," polykala jsem slzy, aby to neslyšela,"ozvu se ti zítra." Zavěsila jsem rychle, abych se mohla konečně pokojně rozplakat.

"Je mrtvá, chápeš to!!! Mrtvá!!" Uviděla jsem ne málo vytočenou blond Barbie, stojící na chodbě, vřeštící na Harryho.

Okamžitě jsem zpomalila své pohyby a zůstala stát v mírně pootevřených dveřích od toalet.

"Nevím, co na tom nechápeš, umřela!!!"

"A co když ne, Nadine!" Vzdorně jí odsekl kudrnatý, stojící ke mně zády.

"Co když ne?" Vyjekla. "Není žádné, co když ne. Všichni víme, že ano! Smiř se s tím!!" Prskla ne příliš láskyplně.

"Nesmířím!" Harry se zdál být celkem odhodlaný a přesvědčený o svém tvrzení, což mě velmi zahřálo u srdce, protože jsem si byla dobře vědoma toho, o čem celá tahle konverzace musí být.

"Přijdu na to, co je vlastně pravda, Nadine!" Nekřičel, ale stejně z jeho slov mrazilo.

"Je mrtvá a nic ti jí nevrátí, to je pravda." Bloncka začínala být povážlivě hysterická, neboť se jí situace očividně vymykala z rukou.

V tom mi v kabelce zavibroval mobil, jak mi někdo urgentně potřeboval dovolat.

Sakra! Nadine přejela pohledem z Harryho ke mně a její zděšení dosáhlo nejvyššího stupně,když se pohledem zastavila na mé tváři. Poznala mě. Z jejího výrazu bylo jasné, že ví, kdo jsem a kde a rozhodně s kým, nemám být! Jela v tom taky!

Než se některá z nás zmohla na nějakou reakci, Harry, který tohle probíhající mini drama vůbec nezaregistroval, jí naposledy zuřivě odpověděl: