My broken world A/B/O

3.

Všichni jsme byli zahnáni do velké místnosti, připomínající jídelnu. Stálo zde několik mužů a dvě ženy, které na nás shlíželi tvrdým a neústupným pohledem.

,,Posaďte se," řekl jeden z mužů, a já si sedl na nepohodlnou, dřevěnou lavici, kde se ke mně vzápětí připojil Niall. Potěšilo mě to, jelikož jsem v blonďáčkovi cítil spojence.

,,Ještě jednou, vítejte ve výcvikovém centru pro omegy. Ještě dnes podstoupíte lékařskou prohlídku, dle které budete rozřazeni do skupin. Od zítřka začne váš výcvik. Bude tvrdý a přísný, jelikož až přijde čas, musíte být připraveni pro alfy, které si vás vyberou. Jakákoliv neposlušnost se bude trestat, jakékoliv porušení pravidel taktéž. Více se dozvíte po zahájení výcviku, nyní vám Erin přečte pár nejdůležitějších pravidel," zakončil muž proslov.

Snažil jsem se moc nedýchat, jelikož jsem z onoho muže cítil něco tak nepříjemného, co mě přímo dusilo a zvedal se mi z toho žaludek. Niall si všiml mého výrazu, a zatvářil se soucitně.

,,Jsou to alfy, proto z nich cítíš ty vůně," špitl tiše. Naklonil jsem se blíž k němu.

,,Jak to myslíš?"

,,Každá alfa vydává specifickou vůni, některé nám voní, některé ne. Já tu třeba teď nic nepříjemného necítím, ale tobě se ta vůně nelíbí ani trochu," konstatoval šeptem a já přikývl. Byla úleva, mít vedle sebe někoho, kdo alespoň trochu tušil, co se právě děje s mým tělem. Blonďatá Erin si odkašlala a my jsme oba vzhlédli.

,,Pravidlo číslo jedna," začala odříkávat a přitom pomalu procházela kolem nás všech. ,,Nebudete odmlouvat, nebudete drzí, nebudete se vyjadřovat vulgárně, nebudete na nás zvyšovat hlas. Pravidlo číslo dvě, budete bez vyjímky dodržovat výcvikový plán své skupiny. Žádné výmluvy nás nezajímají, omlouvá vás jen nemoc s kterou si zajdete za lékařem a ten posoudí, zda jste schopní pokračovat v programu nebo ne. Pravidlo číslo tři, nebudete opouštět budovu. Za každý pokus o útěk bude následovat velmi krutý trest. Po této budově se nebudete pohybovat sami, vždy s vámi bude trenér nebo trenérka."

Podíval jsem se na Nialla, který byl pobledlý v obličeji a zhluboka dýchal. Nejspíš měl stejné pocity jako já. Ti lidé si chtěli přivlastnit všechny naše práva, i když na to neměli nárok. Chtěli nás v podstatě zbavit lidskosti.

,,Pravidlo číslo čtyři. Nebudete mluvit o svém minulém životě, o své rodině, škole, o svých partnerech. I za tohle následuje krutý trest. Pravidlo číslo pět, budete bez odmlouvání užívat léky, které dostanete každé ráno. Pravidlo číslo šest, ke každé alfě, která se bude nacházet ve vaší blízkosti, se budete chovat s maximální úctou. Pravidlo číslo sedm, po dobu vašeho pobytu v centru, žádné vzájemné polibky, mazlení, sexuální aktivity či masturbace. Tohle je pro zatím základ pravidel, která zde musíte dodržovat. Zbylé se dozvíte brzy," dopověděla blondýna a odmlčela se.

Všichni jsme se tvářili jako by do nás uhodilo. Posledními dvěma pravidly nám dala jasně najevo, že pro ně nic neznamenáme. Nemáme nárok ani uspokojit svoje přirozené pudy, protože podle nich, teď náležíme alfám.

S tímhle se přeci nemůžu smířit.

--

Seděl jsem v sterilně vyhlížející ordinaci na nízké stoličce, a třásl se strachy. Byl jsem jeden z prvních, kteří byli poslání k lékaři na prohlídku a bál jsem se, co se bude dít. Tady jsem si nemohl být jistý absolutně ničím, a jakmile jsem v tomto neznámém prostředí ztratil z dohledu Nialla, zpanikařil jsem.